Jak lidé z StB a šíbři k pozemkům přišli

Post Image

Jak lidé z StB a šíbři k pozemkům přišli

Play icon
34 minut
Ze statku Bečvářových ve Strašnicích se zachoval jen bývalý dvůr č.p. 16, který po otci zdědila Anna Bečvářová (Keilová, zemřela 1987). Komunisté dvůr sebrali bez náhrady v roce 1959. V roce 1992 byl dvůr vrácený v restituci závětním dědicům Anny, Štěpánu Formanovi a Františku Činčerovi ze Všenor. Sousední Bečvářova vila (zámeček) č.p. 20 již neexistuje, byla v majetku Jana Maria Bečváře. Janův původní majetek, včetně parcel pod vilou, nebylo možné vrátit a stal se předmětem nezákonné restituce.

foto wikipedia

ZE SRPNOVÉHO VYDÁNÍ. V červenci skončil soud, který rozplétal kauzu majetku zabaveného komunisty, jenž se měl na základě porevolučních zákonů vrátit původním vlastníkům a jejich dědicům. Potíž byla v tom, že po hlavě rodu Bečvářových, jemuž patřily nejrozsáhlejší polnosti, nezůstali žádní příbuzní, takže za dědice úředník označil cizí lidi a ti pak restituovali. Na restituci pracovala a majetek posléze „zhodnocovala“ pozoruhodná skupina spolupracovníků Státní bezpečnosti a známých pražských šíbrů.

Dělat ze sebe popletu není nejlehčí ani nejpříjemnější role, ale Janu Horákovi asi nic jiného nezbývalo. Jak také vysvětlit, že někomu přiklepnete v restituci pozemky v miliardové hodnotě, a vlastně ani nevíte proč.

Bývalý právník pozemkového úřadu snad každý den hlavního líčení vystoupil před soudem s tím, že už mu to moc nemyslelo, byl starý a nemocný. Byl prý také úplně „počítačově negramotnej“ a nemohl si nic ověřit v evidenci restitucí známé jako Erna. Ani papíry k miliardové restituci prý nikdy neměl po kupě. „Spis jsem nikdy neměl kompletní, jenom trosky,“ vypovídal doktor Horák, který skoro dvacet let řešil v Praze největší restituční kauzy. Okamžik, kdy si uvědomil, že to takhle dál nejde, údajně nastal, když měl vrátit v restituci benzinku na levé straně silnice, a místo toho vydal tu napravo. Tehdy si prý řekl, že těch chyb a omylů už je příliš, a odešel definitivně do penze.

Přes opakované sebemrskačství však nebyl právník pozemkového úřadu před soudem schopen vysvětlit několik detailů. Jak se mu mohlo stát, že cizí lidi označil za neteře a synovce dávno mrtvého prvorepublikového statkáře Jana Marii Bečváře? Jen kvůli tomuto jeho kroku se totiž ti lidé dostali k pozemkům za miliardu.

„To není výmluva, já si vážně po tolika letech nepamatuji, jak se to stalo,“ opakoval Jan Horák a líčil, jak za svou kariéru na pozemkovém úřadu připravil přes dva tisíce restitučních rozhodnutí a tento konkrétní případ si nemůže vybavit, protože byl jen jedním z mnoha. „Já jsem rozhodnutí připravoval, přitom mi zvonily telefony, chodili lidi a dělal jsem ještě jiné případy. Je zřejmé, že došlo k omylu,“ vysvětloval s tím, že se vždy držel restitučního zákona a napravoval křivdy komunistického režimu.

Doktoru Horákovi, specialistovi na zvlášť složité případy, se přitom chyba při restituci takzvaného Bečvářova statku stala sedmkrát v průběhu čtyř let. Vždy šlo o „omyl“ tak specifický, že díky němu bylo možné vydat další kus majetku po třicet let vymřelém rodu Bečvářových, jemuž patřily dvory a polnosti v pražské čtvrti Strašnice a okolí. Co chyba, to další kus ze statku a polí – případně náhrady za ně, pokud původní pozemky nešly už vrátit. Jako když porcujete prase a přesně víte, kam říznout.

Podpořte Reportér sdílením článku