Pesimista na dobu určitou. Myslet pozitivně se lze naučit

8. července 2020

Alena Slezáčková

archiv

Sice se jako pesimista můžeme narodit, nemusíme jím ale zůstat navěky. Jak získat optimistický pohled na svět, zkoumá už pár desítek let směr nazvaný pozitivní psychologie. Vědci došli k tomu, že dokážeme „přepnout“ a začít myslet jinak.

Z výsledků vědeckých studií vyplývá, že lidé, kteří jsou více pesimističtí, bývají méně spokojení. Tento pohled na svět vede mimo jiné k tomu, že jste pak také kritičtější k druhým lidem, máte k nim menší důvěru. Například navážete vztah, ale nevěříte, že dopadne dobře. „Očekávání negativního vede k tomu, čemu říkáme sebenaplňující se proroctví. To není nic mystického. Když se do něčeho pustíme s přesvědčením, že to stejně nepůjde, že to nedokážeme, tak tím zvyšujeme svou nepohodu, nejistotu a stres. A stres má vliv na naše dýchání a zásobování těla kyslíkem, na funkci svalů a samozřejmě i na naše kognitivní schopnosti. Zkrátka negativním očekáváním skutečně zvyšujeme riziko, že se nám nebude dařit,“ vysvětluje v rozhovoru pro Reportér Premium Alena Slezáčková, zakladatelka Centra pozitivní psychologie v ČR.

Pesimismus anebo naopak optimismus nám byl dán do vínku při narození. Neznamená to ale, že to tak musí zůstat navždy. Christopher Peterson, jeden z představitelů pozitivní psychologie, hovoří o tzv. malém, každodenním optimismu, který se projevuje třeba v tom, že když vidíme autobus stojící na zastávce, přidáme do kroku a věříme, že nám neujede. Pesimista to raději ani nezkouší. Existuje ale ještě takzvaný velký, životní optimismus. To když i přes případné životní problémy věříme, že celkově se nám bude spíše dařit a že prožijeme dobrý život. „Když chcete optimismus trénovat, je dobré to zkoušet právě na těch malých věcech,“ radí psycholožka.

Zatěžkávací zkouškou, a to i pro optimisty, byla nedávná karanténa spojená s covidovým úderem. „Pro pesimisty to mohl být moment, kdy začali říkat: Vidíte, já jsem vám to říkal, že se něco stane, došlo na má slova. Někoho to mohlo uvrhnout do ještě většího pesimismu. Někdo ale dokázal na věci pohlížet tak, že život přináší to dobré, ale i to špatné. I během karantény jste si mohla dát dobrou kávu nebo si něco hezkého přečíst. Soustředit se na to dobré, co je tady a teď, úzce souvisí s tím, čemu se říká mindfulness neboli všímavost,“ komentuje dění jarních týdnů tohoto roku Slezáčková.

Jak přesně trénovat optimismus? Jaký je rozdíl mezi optimismem a nadějí a jak neztrácet naději? A lze optimisticky nahlížet na hrozbu dalšího případného úderu viru covid-19? To vše v rozhovoru na webu Reportér Premium.

Podpořte Reportér sdílením článku