Druhá Průhonická prohra Andreje Babiše

Bylo zamračené lednové odpoledne a v cukrárně na průhonickém náměstí, kousek od vyhlášeného místního parku, bylo úplně plno. Stolky v obou menších prostorech obsazené, čtveřice servírek kmitala, přesto se občas u pokladny vytvořila fronta, jak si lidé v neděli chodili pro objednané zákusky a chleba. Čeština se mísila s angličtinou a hlavně ruštinou. Do Průhonic, třítisícové obce šest kilometrů po dálnici D1 z Prahy, se po revoluci přistěhovala řada bohatých lidí, manažerů mezinárodních firem, ale také Rusů, kteří rychle obsadili bývalá pole a zahrady v těsném okolí Průhonického parku.

Do cukrárny na průhonickém náměstí se chodí hlavně kvůli kávě a sladkostem. Ale část místních by sem nikdy nevkročila, protože nechtějí, byť nepřímo, podpořit Andreje Babiše. Ten v Průhonicích přes dvacet let bydlí a dům na náměstí s cukrárnou, propojenou s restaurací Paloma a butikovým hotelem, je jednou z několika nemovitostí, které mu v obci patří. Další skupině lidí je sice politika ukradená, ale zase hlasuje peněženkami. Nechodí sem, protože jim přijde, že sto třicet korun za pěkný zákusek a čtyři sta a víc korun za hlavní chod ve vedlejší francouzské restauraci je příliš.

To, že cukrárna patří do Babišova holdingu, místní dobře vědí. I náhodného návštěvníka ovšem asi trkne, že na skleněné poličce, v patře mezi dárkovými krabičkami na zákusky a ručně balenou čokoládou, jsou pro zákazníky nachystané Babišovy knihy a prezidentské předvolební letáky. Motto Agrofertu o propojení „Z pole až na vidličku“ potom naplňuje firemní časopis a deníky patřící do holdingu, ale třeba i to, že latté a cappuccino se tu dělá z mléka Tatra, produkovaného mlékárnou Hlinsko. Samozřejmě také z holdingu.

 

Už tě nemám rád…

Když Andrej Babiš před více než deseti lety vstoupil jako podnikatel do politiky s heslem o Palermu a zkorumpovaných tradičních stranách, velká část jeho sousedů z Průhonic v něm viděla nového premiéra. Začínající hnutí ANO tady v prvních volbách do sněmovny v roce 2013 získalo jedenatřicet procent hlasů, skoro dvakrát tolik, co v šest kilometrů vzdálené Praze a výrazně víc než v celé zemi. O čtyři léta později, v parlamentních volbách roku 2017, to sice už tolik nebylo, ale procenta získaná doma v Průhonicích opět znamenala volební vítězství a byla velmi blízko celostátnímu výsledku ANO.

Po deseti letech v politice je to jinak. Bývala to láska, ale už je pryč.

Sousedé Andreje Babiše z Průhonic si ho po deseti letech v politice ve volbách už nevybrali ani za premiéra, ani za prezidenta. Proti celkovým výsledkům v Česku tady ve volbách zaostává rok od roku čím dál víc.

 

Předloni ve sněmovních volbách už hnutí v obci, kde má podnikatel a zakladatel ANO přes dvacet let trvalé bydliště, zaostalo za zbytkem republiky asi o pět procentních bodů. A sám Andrej Babiš byl v Průhonicích v prezidentské volbě zralý na knock-out už v prvním kole. Vůči republikovému průměru tady ztrácel osm procentních bodů. Jeho soupeř Petr Pavel tu napoprvé vyhrál poměrem 48 : 27 a byl blízko zisku nadpoloviční většiny hlasů.

V malých Průhonicích je Andrej Babiš velké téma. Místní se o něm často baví, ale málokdo chce jít se svým jménem ven. „Poprvé jsem ho volil taky, asi jako většina živnostníků tady,“ líčí jeden z místních podnikatelů v pohostinství. Chce zůstat v anonymitě, protože jsou malá obec a doteď si z něj někteří známí utahují. Prý věřil, že Babiš zatočí s velkou korupcí a pomůže menším podnikatelům, jako je on. „Ale to první, co jsem si kvůli němu musel koupit, byla nová kalkulačka pro EET,“ vypráví o elektronické evidenci tržeb pro hotely a restaurace, která s covidem skončila. Babišova vláda ji dala k ledu, ta Fialova pak EET zrušila definitivně.

Když si povídáte s lidmi žijícími ve stále rostoucím prstenci obcí na jih od Prahy, slyšíte často podobný příběh. O tom, jak byli před lety otrávení ze skandály prolezlé ODS, kterou léta podporovali, a snaha volit doprava a současně nevolit tradiční strany je dovedla k tomu, že to poprvé hodili Andreji Babišovi. Stejně mluví o vystřízlivění, o tom, jak se zaměřil na úplně jinou sociální vrstvu voličů a na penzisty. Změna prý nastala i v tom, že o případné podpoře ANO a Andreje Babiše spousta místních raději mlčí. „V roce 2013 mi lidi bez problémů říkali: ,Já budu volit Babiše a bude líp, protože vyčistí politiku.‘, ale teď vám to tady fakt každý zapře,“ líčí jeden místních komunálních politiků a podnikatelů. Zatímco po prvních volbách měl Babiš v Průhonicích a okolí pověst hrdiny a v obci a v okolí byl hodně vidět jako občan a sponzor všemožných akcí, po deseti letech je to údajně jinak. „Stydí se a hlavně se bojí. Stydí se jít do vlastní restaurace, bojí se projít sám po ulici,“ říká k tomu, jak Andrej Babiš jako soused vymizel. Výbušným tématem v obci a jejím okolí se naopak v poslední době staly bobtnající developerské plány jeho holdingu – o tom bude ještě řeč.

 

Cestou do Prahy

Příběh Andreje Babiše v Průhonicích věrně odráží jeho přerod z neviditelného obchodníka s hnojivy přes me­­diálně stydlivého miliardáře s nadstandardními politickými kontakty až po šéfa vlastní strany jedoucího v permanentní politické kampani.

V jednom ze svých pravidelných politických a marketingových „hlášení“ Čau lidi popsal před necelými třemi lety, jak se do Průhonic kdysi dostal: „Můj příběh s Průhonicemi začal v červenci 1992. Jel jsem do Prahy poté, co se Mečiar s Klausem dohodli na rozdělení Československa, a rozhodl jsem se založit Agrofert. V noci jsem hledal hotel a vidím před Prahou odbočku na Průhonice. Přespal jsem v (místním) Parkhotelu, na druhý den jsem se prošel po obci a uviděl Průhonický park, který je pod záštitou UNESCO, a moc se mi tu zalíbilo.“ Dále Babiš vylíčil, co vše pro obec udělal. „Usadil jsem se tu, žiju tady s rodinou. A většinu svých hlášení vám posílám z průhonické sokolovny, kterou jsem jako rozpadlou koupil a zvelebil. Můžete si v ní nejen zacvičit, ale taky dát oběd, kafe a nechat vyblbnout děti na hřišti. Mimochodem, pořádají skvělé dětské narozeninové párty,“ tvrdil miliardář a politik.

Skutečnost byla, jak už to bývá, když Andrej Babiš vypráví o svých podnikatelských počátcích, poněkud složitější.

Do Prahy jel jako zástupce slovenského podniku zahraničního obchodu Petrimex, pro nějž po rozpadu federace založil a vedl v Česku pobočku obchodující s hnojivy a surovinami pro jejich výrobu: akciovou společnost Agrofert. Jedním z hlavních zákazníků Petrimexu byla lovosická chemička na hnojiva. Ta k výrobě tehdy potřebovala tuny afrického fosfátu, o což se staral již před pádem socialismu mladý Andrej Babiš jako obchodní delegát Petrimexu v Maroku. Podle archivních materiálů také držitel diplomatického pasu a spolupracovník komunistické Státní bezpečnosti. (Babiš spolupráci s StB léta odmítá, soudil se a soudí o očištění svého jména, ale neúspěšně.)

Petrimex za dosud ne zcela jasných okolností ztratil kontrolu nad Agrofertem v polovině devadesátých let, když se nezúčastnil navyšování kapitálu. Agrofert i s exkluzivními smlouvami s lovosickou chemičkou ovládla neznámá švýcarská společnost. Podle Babišova výkladu ji založili jeho spolužáci z gymnázia v Ženevě, kde s rodiči na počátku sedmdesátých let krátce žil. Formálním majitelem Agrofertu se stal až v novém tisíciletí. Již od poloviny devadesátých let nicméně Andrej Babiš fakticky ovládal v České republice obchod s hnojivy a nepotřeboval k tomu koupit ani kus továrny, jak již dříve detailně popsal magazín Reportér.

Na Slovensku se kvůli tomu stal v době vlády Vladimíra Mečiara nežádoucí osobou a zůstal již trvale v Česku. Pravidelně pendloval mezi Prahou a lovosickou továrnou na hnojiva. V Lovochemii se již v první půli devadesátých let stal členem představenstva a zároveň zde poznal svou druhou manželku Moniku, tehdy asistentku obchodního ředitele.

Podivuhodný příběh ovládnutí Agrofertu také objasňuje, proč byl Andrej Babiš nejen v Průhonicích léta téměř neviditelný. Dlouho vystupoval jako generální ředitel, případně jako menšinový akcionář. Do obce se trvale přihlásil v září 2001. Do domu nedaleko náměstí, který pořídila společnost držící desetinu Agrofertu pro Andreje Babiše.

Na rozdíl od dneška, kdy vlastní v obci řadu nemovitostí a jako základnu využívá přestavěnou budovu sokolovny, tehdy takové zázemí v Průhonicích neměl. Podle jednoho z bývalých manažerů holdingu používal příležitostně ke schůzkám pizzerii Grosseto na rohu náměstí. Tady se podle něj také odehrálo jednání s Františkem Mrázkem, kontroverzním podnikatelem a známým kmotrem podsvětí: zároveň šlo o vlivného člověka s kontakty v policii a politice. Mrázek se společníkem Tomášem Pitrem tehdy ovládli konkurenční podnik Setuza na výrobu rostlinných olejů a měli našlápnuto k tomu, stát se dominantním výrobcem biopříměsí do nafty. „Babiš chtěl Setuzu kvůli řepce. V Setuze se chystala nová jednotka na MEŘO (metylester řepkového oleje), a když se s nimi nedohodl, musel si ji (později v Lovosicích) velmi draze postavit,“ uvedl manažer.

Babiš, pro něhož se stal Mrázek velkým nepřítelem, vyšel ze souboje o ovládnutí trhu s biopalivy jako vítěz. Proti zadlužené Setuze zasáhla tehdejší vláda. Kmotra Mrázka posléze zastřelil z neznámých důvodů nájemný vrah. A Tomáš Pitr byl po letech odsouzen za starý daňový delikt: nyní je však zpět a na parcelách jižně od Prahy se chová stejně jako Babiš a několik dalších miliardářů – koupili vše, co bylo k mání. Pitr se vlastně pohybuje v Babišově revíru. Firmy a lidé z jeho okruhu získali rozsáhlé pozemky v sousedním katastru pod Průhonickým parkem a podél dálnice D1 při příjezdu do Prahy. Předloni darovali obci Průhonice patnáct milionů korun výměnou za zrušení vyhlášky o zákazu hazardu. Díky tomu mohou rekonstruovat Club Hotel Průhonice s chřadnoucí tenisovou halou těsně u dálnice D1 a proměnit ji zčásti na kasino.

 

Velký stavebník

Informace, že v Průhonicích bydlí nějaký Babiš, miliardář a majitel Agrofertu, se rozkřikla až někdy po roce 2004. Pamětníkům utkvěl z té doby v hlavě obraz Moniky Babišové, jak chodí s kočárkem následovaná párem bodyguardů s batůžky na zádech. Ve stejné době budila pozornost výstavba zemního valu a několika řad domů v místě, kterému se říkalo Zemanovo pole podle významného prvorepublikového šlechtitele a spolutvůrce místních zahrad. Obecní kronika uvádí, že na místě stavebníka Babiše vznikla hluboká jáma pro dvě podzemní podlaží a poté dorazil i zdaleka viditelný jeřáb. „Stavba domu podnikatele Babiše byla náročná, poprvé v naší obci bylo třeba použít i vysoký jeřáb, a to po několik měsíců,“ zaznamenal dlouholetý kronikář obce Jiří Macek.

Zdaleka největší haló zejména mezi starousedlíky vyvolal prodej a přestavba místní sokolovny. Babiš získal místo, kde se konaly sportovní a veřejné akce včetně bálů, za necelých dvacet milionů v roce 2006 a následně areál za více než sto třicet milionů kompletně přestavěl na luxusnější centrum s tělocvičnami, restaurací a zázemím, které využíval ke schůzkám jako podnikatel i jako politik. Dodnes je mezi staršími lidmi a místními sportovci kvůli ztrátě původní sokolovny cítit určitá pachuť, byť i oni uznávají, že Babiš v tomto případě využil příležitost.

Areál kdysi patřil místním sokolům, kteří ho vybudovali s pomocí darů a půjček. V padesátých letech byl Sokol komunisty zakázán a jeho majetek rozebrán. V případě Průhonic sokolovna s pozemky skončila u místní – také znárodněné – slévárny a zůstala v jejím majetku po její částečné restituci a privatizaci. Dodnes není zřejmé, zda měli být při restitucích aktivnější sportovci, nebo zda v devadesátých letech zaspala obec. Svou roli sehrálo i nečekané úmrtí jednoho z hlavních majitelů slévárny, s nímž měli sportovci z místního Spartaku Průhonice údajně gentlemanskou dohodu o převodu sokolovny za korunu, kdyby ji chtěla firma prodávat.

Od místní slévárny a strojírny Beneš a Lát koupil Andrej Babiš nejen původní sokolovnu, ale i výrobní areál firmy. Postupně na Průhonicku nakoupil další nemovitosti za stovky milionů korun. Už před patnácti lety se díky tomu stal jedním z největších soukromých majitelů pozemků v katastru obce.

Prodej areálu továrny proběhl potichu. Slévárna totiž chtěla Průhonice opustit a chystala novou továrnu. O tom neměli vědět ani zaměstnanci, ani vedení průhonického závodu, jak před časem uvedli v rozhovoru s magazínem Reportér bratři Josef a Jan Látové. „Předešlo se tak různým spekulacím a personálním otřesům před stěhováním,“ uvedli s tím, že z prodeje nemovitostí v Průhonicích splatili komplet úvěr na stavbu továrny v Poříčanech.

K sokolovně mají místní vztah stejný jako k Babišově cukrárně na náměstí. Někdo je rád za moderní fitness s restaurací, jiní podnik ignorují kvůli Babišovi nebo vyšším cenám. „Chodila jsem tam na nějaká cvičení, kde normálně stojí členství několik tisíc na měsíc, ale my jsme jako průhonické ženy měly cvičení asi za stokorunu na hodinu,“ říká jedna z obyvatelek. Do Průhonic se přistěhovala zhruba v době, kdy Andrej Babiš začal se svým hnutím nespokojených občanů ANO 2011. V té době byl prý velmi aktivní, navštěvoval vánoční besídky a jiné akce, na které půjčoval prostory. „Ale takhle už tady nefunguje, aspoň to je můj dojem,“ dodává.

Andrej Babiš již dříve uvedl, že nová sokolovna je charitativní projekt, protože investované peníze se mu nikdy nemůžou vrátit. To však určitě neplatí o jiných částech Průhonic, kde staví společnost IMOBA z jeho svěřenského fondu.

Na území po bývalé slévárně hliníku vznikla nová vilová čtvrť s padesátkou funkcionalistických kostek podle návrhu Babišova dvorního architekta Ivana Koláře z ateliéru A32. Ne všechny již mají majitele, občas se objeví v nabídce s cenovkou třicet až padesát milionů. Server Neovlivni.cz nedávno přišel s informací, že si v této části staví expremiér nové sídlo. Andrej Babiš tuto informaci odmítl, nicméně místní říkají něco jiného. Chystané staveniště již obklopila skoro tři metry vysoká gabionová stěna – tedy plot z kamene a drátu.

 

Téma voleb

Z chystaného developmentu se stalo v Průhonicích před loňskými komunálními volbami výbušné téma. Jedním z hybatelů byly plány společnosti IMOBA ze svěřenského fondu Andreje Babiše. Ta vlastní pozemky těsně u dálnice, kousek před nově přestavěnou pumpou patřící také do holdingu, a obec požádala o úpravu územního plánu s poměrně zásadními změnami. Jednak se IMOBA chtěla vyhnout povinnosti stavět novou silnici k jinak obtížně přístupným pozemkům a parcely napojit na existující slepou cestu vedoucí okolo školy. Jednak – a tato úprava by Babišově společnosti umožnila pozemky zásadně víc vytěžit – žádala o povolení, že smí na parcele postavit vyšší a robustnější dům se čtyřmi vchody se zhruba stovkou bytů. Což je jinak v plánu Průhonic s nízkými rodinnými domy a vilami tabu.

V místě to vyvolalo poměrně značný odpor. „Já jsem se kvůli tomu začala angažovat okolo petice, která proti tomu vznikla, a zároveň to byl důvod, proč jsem se loni rozhodla kandidovat v komunálních volbách,“ říká Ilona Plavcová a dodává, že vyhrocenost a způsob vedení volební kampaně ji velmi zaskočily: „Bylo to tady takové divoké,“ dodává. Kousek od nově nakreslené výstavby bydlí. V ulici je rušná spádová škola a místní komunikace provoz ráno a odpoledne nezvládá.

Konečné hlasování o této a dalších změnách v územním plánu mělo proběhnout uprostřed srpna, na poslední schůzi zastupitelstva před volbami.

Nakonec k tomu nedošlo.

Tehdejší vedení radnice totiž už nemělo potřebný počet hlasů. Petr Choulík, zastupitel a jeden ze dvou „odpadlíků“, následně napsal, že není hlasovací automat a že tehdejší vedení radnice jde na ruku konkrétním developerům včetně Babišovy společnosti.

Tehdejší místostarosta (a současný starosta) Průhonic Petr Beneš na to reagoval před volbami prohlášením, že jde o účelové lži opozice: vždy prý jednali v zájmu obce a občanů. IMOBA by podle posledního návrhu silnici postavit musela a pro obec by to bylo výhodné i jinak. Průhonice by výměnou za souhlas s výjimkou dostaly kousek parcely pro výstavbu obecních bytů, které obec prý potřebuje pro učitele.

Tím to však neskončilo. V Průhonicích proběhlo něco jako generálka na prezidentské volby. Nejprve v Parlamentních listech vyšel pod zarážkou „exkluzivně“ nepodepsaný text o tom, že odbojný zastupitel a lídr opozice v Průhonicích Petr Choulík je ve složkách StB vedený jako spolupracovník Státní bezpečnosti a „sedm let donášel na studenty“. Lidé kandidující s místostarostou Benešem následně roznesli útržky ze spisu StB lidem do schránek. Petr Choulík se následně bránil, že spolupráci s StB nepodepsal a ani ze spisu nevyplývá, že by na studenty donášel, ale negativní kampaň zřejmě zafungovala. Do nového zastupitelstva se dostal s nejmenším počtem hlasů a opozice volby v Průhonicích těsně prohrála. Získala pět hlasů, sdružení nového starosty Beneše jich získalo šest.

 

Velké ryby

Změna územního plánu v Průhonicích měla pomoct urychlit ještě jeden, a to mnohem větší projekt, v němž má Andrej Babiš zainvestováno. Totiž výstavbu na polích mezi Průhonicemi a Prahou.

Za minulého režimu se tady plánoval Pražský okruh, nakonec se posunul dál od města na desátý kilometr, v úseku mezi Průhonicemi a Prahou však díky tomu zůstaly širé lány.

Dnes mají hodnotu mnoha miliard, ale také zásadní vadu na kráse – nevede k nim žádná silnice. Přes obrovský tlak od investorů dotčené obce a městské části nechtějí žádnou velkou zástavbu dovolit, dokud nebude jisté, kudy by desítky tisíc aut denně navíc jezdily.

Připojit volné pozemky k dálnici měl nový sjezd na čtvrtém kilometru, exit 4. Potřebný punc širšího veřejného zájmu dodával stavbě plán takzvané Vestecké spojky: ta by přes zmíněný exit a silnici pokračující několik kilometrů dál na západ do obce Vestec propojila dálnici D1 s dálnicí D3 směrem na jižní Čechy. Starosta Vestce Tibor Švec však říká, že o žádný veřejný zájem nejde: podle něj je to trik na daňového poplatníka, aby zaplatil sjezd do polí, kde by investoři postavili komerční zónu a další zástavbu.

„Nikdo za mnou nikdy nepřišel s tím, že by mě přesvědčoval o potřebnosti té silnice. Všichni chodili a říkali ,nechte nás být, my si jenom postavíme naši komerční zónu‘,“ říká dlouholetý starosta obce: Vestecká spojka by přitom přetnula léta budovanou zelenou krajinnou oblast. Podle starosty Švece by se proto žádná spojka přes Vestec budovat neměla, protože by nešlo o skutečnou dálnici – a případný sjezd z dálnice D1 by si měli investoři postavit za své. „Nevidím důvod, proč by moje daně měly platit někomu soukromý exit,“ dodává.

Na Nový rok se vznik nového exitu na čtvrtém kilometru trochu přiblížil, i když jen nenápadně. Prvních zhruba pět kilometrů dálnice D1 z města až na hranici katastru Průhonic přešlo z vlastnictví státu na Prahu. Dálnice se sice nijak nezměnila, právně se však stala silnicí I. třídy a maximální povolená rychlost klesla (zatím) ze 130 na 110 kilometrů v hodině, jak upozornil server Zdopravy.cz. Hlavní kouzlo však spočívá v něčem jiném. V silnici I. třídy jde – zjednodušeně řečeno – navrtat sjezdy podle potřeby. Zatímco kdyby déjednička na tomto úseku zůstala dálnicí, exit 4 by kvůli přísnějším pravidlům neprošel.

Dohoda o převodu dálnice ze státu na místní pražskou silnici přitom vznikla již před několika lety, když v Praze vládlo ANO v čele s Adrianou Krnáčovou a středočeskou hejtmankou byla Jaroslava Pokorná Jermanová ze stejného hnutí. Ve středních Čechách, kde leží většina dotčených pozemků, přešla příprava Vestecké spojky z krajského úřadu na podřízenou Krajskou správu a údržbu silnic. V jejím čele byl do půlky loňského roku Jan Lichtneger. Loni jej rada kraje odvolala z postu ředitele kvůli stykům s lidmi v kauze Dozimetr. Lichtneger byl v minulosti projektovým manažerem Ivo Rittiga a s ním spolupracující kanceláře Šachta & Partners. Firma z tohoto okruhu je spolumajitelem ve společnosti, které patří největší balík pozemků okolo chystaného exitu 4 a Vestecké spojky.

Velkých investorů, již během let nakoupili a nyní drží většinu polí okolo D1, je jen hrstka a jde o samá známá jména. Od Prahy směrem k Průhonicím patří k největším majitelům parcel miliardář David Beran, podnikatel v nebankovních půjčkách pod značkou Profi Credit. Ve střední části plánuje Ivan Zach, většinový majitel mediální skupiny okolo televize Prima, výstavbu velké komerční zóny. Blíž k Průhonicím nakoupil pozemky Jiří Šimáně, majitel skupiny Unimex Group, pro výstavbu rodinných domů. Stejně jako jeho dobrý známý a soused z Průhonic Andrej Babiš, který by rád stavěl novou čtvrť víc vzadu, dál od dálnice.

 

Epilog

Nejcennější nemovitostí na Průhonicku je ovšem místní park. Zakladatel a tvůrce Průhonického parku, hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, do jeho vzniku a rozšiřování investoval veškeré své prostředky, až se dostal do finanční tísně, takže jej v roce 1927 musel prodat československému státu.

Park na 250 hektarech byl tím, co do obce a okolí přitáhlo během posledních desítek let tolik nových lidí a domů. „Bez parku,“ vypráví Ivan Staňa, vystudovaný zahradník a krajinář, „by původní Průhonice zůstaly jen nevýznamnou vískou bez vlastního kostela, fary a hřbitova.“

Okolo parku se pohybuje přes čtyřicet let a hodně toho pamatuje. V 80. letech pomohl jako památkář prosadit vyhlášení památkového ochranného pásma, aby ráz parku nenarušovaly novostavby v nejbližším okolí. To, že se to nepodařilo a po revoluci se domy začaly stavět až k hranici parku, bere jako svou soukromou prohru. „Začalo to nenasytnými restituenty a dravými developery a ti to všechno převálcovali,“ líčí Ivan Staňa. Park, chráněný jako národní kulturní památka a památka UNESCO, se po letech podařilo ohradit a uzavřít silnici, která ho dělila vejpůl. Přesto dál bojuje s desítkami nelegálních vstupů, které si někteří majitelé sousedních nemovitostí vytvořili v ochranné zdi – a park využívají jako prodloužení vlastních zahrad. Nejvíc park doplácí na zhoršení kvality vody a změnu vodního režimu kvůli výstavbě blízkých satelitů a komerčních zón, odkud do parku přitéká voda.

Na otázku, jak se park do budoucna vypořádá s očekávaným stavebním boomem v okolí, pokrčí Ivan Staňa rameny. „Tlak na park bude obrovský, i těch lidí tady je někdy už opravdu hodně,“ říká. „O zahradnickém řemesle se říká, že je strašně nevděčné, protože výsledky své práce zahradník nikdy neuvidí.“