Školy a spánek. Jako štrúdl

Názory

Existuje mnoho potíží českého vzdělávacího systému, jednou z negativních věcí je ale nedostatek spánku dospívajících způsobený začátkem vyučování už v osm hodin ráno – vysvětluje expert v oboru školství Ondřej Šteffl. Podle něj to není úplně nejvážnější problém, ale řešení je jasné, nestálo by moc peněz a věda doložila, že by to opravdu pomohlo. Žáci a studenti ve věku dvanáct až devatenáct let málo spí, což snižuje jejich studijní výkony, o dopadech na zdraví nemluvě. Když nedávno ministr školství Vladimír Balaš téma otevřel, hodně lidí proti posunutí začátku vyučování protestovalo. V eseji v magazínu Reportér to Ondřej Šteffl srovnává s diskusemi o zákazu kouření na veřejných místech. „Trvalo mnoho let, než informacím o škodlivosti kouření veřejnost uvěřila,“ píše.

Maminka s dcerkou pečou štrúdl. A když je štrúdl připravený do trouby, maminka odkrojí obě špičky. „A proč je, maminko, odkrajuješ?“ ptá se dcera. Maminka neví a pošle ji za babičkou – jenže ani ta neví a odkáže ji na prababičku. Dcera se tedy zeptá prababičky a dozví se: „My jsme tenkrát na vesnici měli moc krátkou troubu a celý štrúdl se nám tam nevešel…“

Takových štrúdlů, kdy něco děláme ze zvyku, aniž bychom reálně věděli proč, je v českém školství spousta. Dobrým příkladem je třeba délka vyučovací hodiny 45 minut. Řekli byste si, že to určitě odpovídá nějakým poznatkům psychologie, pedagogiky či znalostem fungování mozku. Vůbec ne. Pravda zní jako vtip – v 18. století nechala císařovna Marie Terezie lékaře prozkoumat, jak dlouho vydrží malé děti bez močení. A výsledek? Již více než dvě stě let učíme, i na středních školách, v blocích trvajících 45 minut.

Jde ale i o podstatnější věci než délku hodiny. Třeba už 196 let máme prakticky stejnou skladbu předmětů, máme fůru chemie a fyziky, ale málo dnes velmi užitečných předmětů jako psychologie nebo ekonomie.

K podobným zvykům pak patří i začátek vyučování v osm hodin ráno. Nepřekvapivě, ani tohle nestojí na žádném hluboce vědecky zdokumentovaném poznání. Císař František Josef I., rakousko-uherský panovník, byl totiž typický skřivan: vstával už ve čtyři ráno a chodil spát v devět večer.

Takových skřivanů je přitom v populaci asi deset procent, je to dáno geneticky. 20 procent naopak patří k takzvaným sovám a zbylých 70 procent je někde mezi těmito póly, nicméně obvyklý začátek výuky v osm ráno není dobrý ani pro ně. Abychom byli přesní: není dobrý pro dospívající, tedy ty ve věku dvanáct až devatenáct let.

U mladých ve věku dvanáct až devatenáct let totiž dochází ke změnám takzvaného cirkadiánního cyklu (o němž ještě bude řeč) a tím k celkovému posunu začátku spánku na později. Tomu se ovšem nepřizpůsobují začátky výuky ve školách. Tudíž dospívající spí o jednu až tři hodiny denně méně – a značná část lidí této věkové skupiny trpí dlouhodobou spánkovou deprivací.

 

Co říká věda

Nejprve několik faktů z fyziologie: Spánek a bdění jsou u savců regulovány dvěma procesy.

První, homeostatický proces odpovídá za nahromadění spánkového tlaku; čím déle bdíte, tím více se vám chce spát. Druhý proces pak reguluje endogenní, vrozený cirkadiánní rytmus spánku a bdění během 24 hodin – je řízen biologickými hodinami v suprachiasmatickém jádru mozkového hypotalamu (SCN).

Cirkadiánní složka potřeby spánku je paradoxně velmi nízká večer před spaním. Jinými slovy – jde o vysokou bdělost právě ve večerních hodinách neboli fenomén zvaný „zóna udržování bdělosti“. Z toho důvodu je pro nás snazší usnout odpoledne než večer před naší obvyklou dobou usínání. A z toho důvodu jsou také dospívající, jejichž cirkadiánní cyklus posunuje spánek na později, obzvlášť aktivní a bdělí večer a nemohou usnout dřív. To je fyziologický nevědomý proces (asi jako vylučování žluči) a samozřejmě ho nelze ovlivnit vnějšími motivacemi či restrikcemi ze strany rodičů nebo školy (stejně jako to vylučování žluči).

Doporučení autorů různých studií zní, že v deseti letech je přirozený čas probuzení v půl sedmé, avšak v šestnácti letech v osm, a v osmnácti letech dokonce až v devět hodin. A právě tomu by měl aspoň nějak odpovídat začátek školní výuky.

Vliv nedostatku spánku na lidský organismus je přitom poměrně známý. Víme třeba o tragických následcích, k nimž může vést nevyspání za volantem. Málo spánku snižuje imunitu, prokázány jsou i dopady dlouhodobé spánkové deprivace na kardiovaskulární choroby či vznik rakoviny. Nevyspalý člověk často reaguje nepřiměřeně, rodiče velmi dobře vědí, že malé nevyspalé dítě má špatnou náladu. To všechno většina lidí ví, přesto se to v souvislosti s žáky a studenty ve škole neřeší.

Na rozdíl od dospělých, kteří si obvykle vystačí s šesti a půl až osmi hodinami spánku, přitom mladiství potřebují spát osm až deset hodin. Avšak začátky vyučování v naprosté většině škol dovolují především oněm dospívajícím ve věku dvanácti a devatenácti let spát spíše jen sedm a někdy ani ne šest hodin.

Americká akademie spánkové medicíny doporučuje, aby dospívající ve věku 13 až 18 let pravidelně spali osm až deset hodin. Proč? Kromě již zmíněných dopadů nedostatku spánku se zvyšuje riziko vzniku nadváhy, toho, že budou trpět příznaky deprese a začnou pít alkohol, kouřit tabák a užívat drogy. A hlavně budou mít ve škole horší studijní výsledky.

Vědci přitom zkoumali i to, jak se projeví posun začátku vyučování. Posunutí začátku výuky na později konzistentně ukazuje, že dospívající pak déle spí. Posunutí o hodinu znamená prodloužení doby spánku podle různých studií v průměru o 30 až 65 minut. A jako důsledek menšího spánkového deficitu pak studie ukazují zlepšení ve všech oblastech, na které má spánková deprivace vliv: fyzické zdraví, psychické zdraví, emoce, rizikové chování i studijní výsledky.

Například ve čtyřleté studii na anglické střední škole financované státem byl začátek školy změněn z 8:50 v nultém ročníku na 10:00 v prvním a druhém ročníku a poté zpět na 8:50 ve třetím ročníku. Posun začátku na deset hodin vedl po dvou letech ke snížení nemocnosti studentů o více než padesát procent. A návrat na začátek v 8:50 ráno toto zlepšení zvrátilo. Začátek v deset hodin byl také spojen se solidním zlepšením studijních výsledků.

Jiná sedmiletá studie zkoumající data ze všech druhých stupňů základních škol v americkém okrese Wake County v Severní Karolíně došla k závěru, že mezi začátky školy a akademickým výkonem existuje přímá kauzální souvislost. Pozdější začátek výuky vede k lepším výsledkům v testech matematiky i čtenářské gramotnosti. Přitom největší efekt má posun začátku pro žáky s horšími výsledky.

 

Mýty a pověry

Podíváme-li se do větších evropských zemí na západ od nás, zjistíme, že s výjimkou Německa – ani tam se ovšem nezačíná v sedm – jsou začátky vyučování obvykle pozdější, než je běžné u nás. Proč si tedy z těchto zemí nevzít příklad? Protože změnit zavedené pořádky není snadné.

Průzkum za průzkumem ukazují, že většina české populace nechce změnit začátek vyučování ve školách. Podle nedávného výzkumu agentury NMS 70 procent respondentů nesouhlasí s posunem začátku vyučování na devátou hodinu. Podobné výsledky přinesl začátkem září projekt společnosti Seznam zvaný Výzkumník Seznamu: z něj opět vyplývá, že s posunem vyučování na devátou hodinu nesouhlasí přes 70 procent odpovídajících.

Důvody této neochoty lze podle všeho rozdělit do dvou kategorií. V prvním balíčku jsou reálné problémy, které by taková změna způsobila ve fungování rodin, ekonomiky a společnosti obecně. V druhé skupině jsou ovšem postoje, jež se dají považovat za mýty, protože už je vyvrátilo mnoho studií. Zastavme se nejprve u nich.

Hodně odpůrců posunu začátku vyučování například argumentuje, že takové opatření povede jen k tomu, že dospívající budou chodit spát ještě později. To se však neprokázalo. Naopak čas usínání se většinou nezměnil, a posunutí tak vedlo k delšímu spánku. Je omyl se domnívat, že většina dospívajících bude vzhůru déle: například „pařit do rána“, i když takové výjimky jistě najdeme. Klíčové je, že brzký začátek školy, jak už bylo naznačeno, škodí s výjimkou skřivanů všem a především i zcela zodpovědným žákům či studentům. On či ona by rádi šli spát dřív, ale jejich organismus jim zkrátka nedovolí usnout, a pokud musí být třeba už v sedm hodin ve škole, naspí nanejvýš šest hodin.

Další lidé vycházejí z vlastní zkušenosti, nejčastější zkušenosti současné. A podle toho usuzují, jak ranní vstávání odpovídá jejich dnešním zvyklostem a jejich současnému biorytmu. Porovnávat dospívající a dospělé ale není možné – jejich přirozené biologické časy usínání i probouzení se odlišují.

S tím je spojen další mýtus: na nedostatek spánku je prý možné si zvyknout. Věda ovšem ukazuje, že zvyknout si nelze, lze se jen naučit přehlížet projevy spánkové deprivace. Zaznívá také, že brzké začátky výuky připravují dospívající na reálný (krutý) svět a že nemáme děti rozmazlovat. Jinak řečeno: „Když jsem to vydržel já a taky jsem to přežil, jistě to ve zdraví přežijí i dnešní děti.“ Jde ovšem o tvrzení na úrovni omylu přeživších. Mnozí dospělí by na tom ve skutečnosti byli líp se svým fyzickým i duševním zdravím, se svým vzděláním a rozumovými schopnostmi, kdyby více spali – jak zamlada, tak i dnes. Že si takovou věc nepřipouštějí, respektive že ji nevnímají, neznamená, že to tak není.

 

Pes jitrničku sežral

Druhý balík námitek týkajících se toho, jak by posun začátku vyučování ovlivnil fungování rodin, už je jiná věc. Přestože jde do určité míry o propletený soubor zvyků: řada lidí prostě, jak jsme řekli na začátku, řeže špičky štrúdlu, protože se to tak vždycky dělalo. Trochu to připomíná i nikdy nekončící text popěvku „pes jitrničku sežral“. Děti chodí brzy do školy, protože (někteří) rodiče chodí brzy do práce. Prodavačky chodí brzy do práce, protože děti potřebují svačinu. Rodiče chodí brzy do práce, aby v práci skončili brzy a stihli dovézt děti na odpolední kroužky. Kroužky jsou tak brzy, protože tak končí škola, a škola začíná brzy, protože tak jezdí autobusy. Autobusy jezdí brzy, protože tak začíná škola a rodiče potřebují do práce. A tak dále…

To neznamená, že posun začátku školy je nemožný, jen to ukazuje, že změnu budou provázet problémy. Ty je třeba zmapovat, získat co nejvíce dat, na určitém vzorku škol změnu otestovat, rozumně posoudit závažnost potíží, a pokud to je jen trochu možné, vyřešit je.

Překážky a problémy budou jiné, pokud se bude posouvat začátek školy pro žáky prvního stupně škol, jiné pro žáky druhého stupně a jiné i pro středoškoláky. Pro žáky prvního stupně je posun začátku vyučování vlastně zbytečný, menší děti vstávají i chodí spát v souladu se svým cirkadiánním cyklem dříve.

Vážným problémem bude doprava. Žáky prvního stupně do školy zpravidla vozí rodiče, a pokud jsou zaměstnaní, musí být začátek školy nějak synchronizován se začátkem jejich práce. Již dnes je ovšem běžné, že rodiče vodí děti do školy dřív, než je začátek školy, děti pak tráví hodiny v ranní družině – bohužel nevíme, o jak častý jev jde. Žáci druhého stupně dost často ráno do školy vodí své sourozence z prvního stupně a odpoledne je ze školy odvádějí, což by zase činilo problémy, pokud by se více rozešly začátky či konce jejich vyučování.

V menších místech s omezenou dopravní infrastrukturou by často bylo nezbytné koordinovat dopravu se začátkem školy tak, aby žáci byli ve škole včas a zbytečně nečekali. Změny v dopravě jsou ovšem komplikované tam, kde tytéž linky zajišťují i dopravu dospělých do práce. Někde ovšem dopravní podniky bojují naopak s tím, že v ranní čas potřebují mnoho autobusů i řidičů ve stejný čas a potom od osmi třiceti autobusy nejezdí nikdo. Naopak ve velkých městech by mohl vzniknout problém v ranní špičce, která je zpravidla mezi devátou a desátou hodinou, a tím prodloužení doby cesty do školy, případně i zahuštění ranní dopravy.

 

Pozdější konec vyučování

Všeobecně se předpokládá, že posun začátku vyučování by také znamenal posun konce vyučování. To ovšem není zcela nezbytné. Ministr školství Vladimír Balaš v rozhovoru v Lidových novinách, ve kterém téma posunu začátku školy otevřel, říkal, že by se ranní vyučovací hodiny mohly zrušit. Faktem přitom je, že v řadě jiných zemí mají hodin méně než my. Zkrácení o dvě či tři hodiny si lze představit a zbývající dvě tři hodiny rozložit v týdnu tak, aby se minimalizovaly problémy s prodloužením konce vyučování. Zahraniční studie navíc ukazují, že ke zlepšení spánkového režimu mladistvých přispívá posunutí začátku i jen v některých dnech v týdnu.

Zmiňují se také problémy s mimoškolními aktivitami, sporty a kroužky: u většiny z nich si lze ovšem snadno představit, že i ty by mohly posunout svůj začátek. Další problém by se mohl týkat středoškoláků, kteří si po škole přivydělávají, ať už v pravidelném zaměstnání, nebo brigádami: zde se bavíme zejména o těch ze sociálně slabších poměrů.

Řada námitek, a často dokonce od „postižených“ mladistvých, směřuje k tomu, že by měli při posunutí začátku vyučování méně volného času pro sebe, případně méně času na přípravu do školy. Jistě, pokud mladiství spí jen sedm hodin namísto potřebných osmi až deseti, mají „papírově“ více času. Veškeré zmíněné výzkumy ovšem také ukazují, že jej mají na úkor svého fyzického a duševního zdraví i studijních výsledků a celkové pohody. A je též doloženo, že mnoho z nich dohání spánkový deficit o víkendu, čímž zase o čas pro sebe přicházejí.

V tradičním pojetí školy prosedí žáci pět nebo šest hodin v lavici, pak je přestávka na oběd a dvakrát v týdnu je čeká ještě pár hodin odpoledne. Proč by ale třeba poslední hodiny dne nemohly být věnovány řízenému samostudiu, práci na vlastních projektech nebo poslechu online přednášek? V současné době už ostatně probíhá pokusné ověřování kombinované výuky; vybrané školy mohou část výuky převést do online prostoru – podstatná část škol zapojených do tohoto zkušebního projektu umožnila žákům účastnit se právě odpoledního vyučování online.

S posunem začátku i konce vyučování by asi měla problémy řada učitelů. Mnozí si zvykli být brzy odpoledne doma. Je také fakt, že na základě současného nastavení si mnozí, zejména ženy, vybrali tohle povolání mimo jiné právě proto, že ho lze lépe skloubit s potřebami rodiny a „písemky opravovat, až děti usnou“. Pokud by se vyučování zkracovalo jen na začátku, čili by se snížily počty hodin žáků, bylo by možné snížit i zátěž učitelů. Pak by jistě pozdější začátky uvítali všichni.

 

Jako kouření v restauracích

Když to shrneme, brzký začátek školy je příčinou řady onemocnění fyzických i psychických, významně zhoršuje studijní výsledky žáků a studentů mezi dvanáctým a devatenáctým rokem života. Jednoduše řečeno – brzký začátek školy mladým lidem škodí.

Srovnat se to dá třeba s přístupem ke kouření. Za mých mladých let se běžně kouřilo v uzavřených prostorách v přítomnosti dětí a nikdo to neřešil. Na škodlivost kouření postupně začali poukazovat lékaři, ale trvalo mnoho let, než informacím o následcích kouření uvěřila široká veřejnost. A trvalo mnoho dalších let, než přišel zákaz kouření na veřejných místech.

Posunutí začátku výuky se dnes mnohým nelíbí a budou kolem toho podobné diskuse. Jsem si ale celkem jist, že stejně jako se časem prosadil zákaz kouření v restauracích, se časem prosadí i pozdější začátky vyučování. Otázka je jen, zda to bude trvat dva roky, či deset a jakou formou se to provede.

 

Jeden z nejznámějších českých expertů (*1954), kteří se školství dlouhodobě věnují. V roce 1995 založil společnost Scio, jež se věnovala zejména hodnocením výsledků vzdělávání: její zkoušky využívají v přijímacím řízení desítky fakult veřejných vysokých škol v Česku, na Slovensku i jinde. Před sedmi lety založil první ScioŠkolu v Praze, teď jich funguje již sedmnáct po celé republice, z toho dvě jsou střední a dvě „expediční“, v nichž žáci pravidelně tráví čas venku. Absolventa matematicko-fyzikální fakulty a kandidáta věd ze sociologie jmenoval letos ministr školství svým poradcem, mezi dalšími poradci je třeba sociolog Daniel Prokop nebo vědec Jan Konvalinka.

 

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement