Se Standou Milotou

V dobách komunismu provozovali Vlasta Chramostová se Stanislavem Milotou ve svém bytě divadlo. V adaptaci Macbetha hráli Vlasta a Pavel Landovský, ve vedlejších rolích pak autor scénáře a režisér hry Pavel Kohout, jeho dcera Tereza a písničkář Vlasta Třešňák: ten také představení provázel zpěvem a kytarou.

Státní bezpečnost tehdy zuřila a bránila signatářům Charty 77 ve schůzkách, přesto vznikl nápad hru natočit. Milota byl profesionální kameraman, ale chyběl zvukař, tudíž jsem jako amatér nastoupil já.

Standa nechtěl točit pouhý záznam divadla, vymyslel řadu kamerových pozic, které vyžadovaly, aby se točilo filmovým způsobem, tedy po jednotlivých sekvencích. Opatřil si profesionální kameru a magnetofon, ale jiné zvukařské vybavení jsme neměli. Profi mixážní pult a mikrofony nebylo možné získat; místo toho jsem měl jen jednoduché mixážní zařízení, které jsem doma zrovna stavěl, a levné mikrofony z Polska.

V noci po jednom natáčení byl Pavel Landovský přepaden, násilníci mu zlomili nohu; měl ji v sádře a silně kulhal. Kohout s Milotou se shodli, že musíme zranění přiznat, a tak jedna scéna začíná pohledem na Macbethovu nohu v sádře a od té doby se jeho kulhání neskrývá. Jenže my jsme neměli natočené všechny scény, které se ve scénáři odehrávají před tímto okamžikem – a tak se Landovský musel několik scén snažit chodit bez kulhání a kamera se vyhýbala záběrům na jeho nohy.

Filmové a magnetofonové pásy vyvezli spřátelení diplomaté do Anglie a Pavel Kohout, který už mezitím odjel do Vídně, je pak ve studiu rakouské televize sestříhal do filmu: odvysílala ho rakouská televize v češtině s mým zvukem a s německými titulky.

Stanislav Milota 18. února zemřel. 

Na těch několik dnů, kdy jsem s ním měl to štěstí pracovat, nikdy nezapomenu.