Dámo a pánové, vítám vás ve třídě

Vzpomene si Barbora Bühnová, dnes proděkanka IT fakulty, kdy poprvé programovala? „Na střední škole jsem o programování ani počítačích téměř nic nevěděla,“ zasměje se.

Když se totiž Barbora, tehdy ještě dívčím jménem Zimmerová, v průběhu roku 1999 rozmýšlela, na jakou vysokou školu si podá přihlášku, vůbec neměla jasno. Věděla jednu věc – díky učiteli na gymnáziu ve Vysokém Mýtě ji bavila matematika a chtěla tuto dovednost využít při dalším studiu. Zároveň, jak sama říká, měla výhodu v tom, že ji nikdo doma netlačil, na kterou školu by měla zamířit.

„Rodiče nemají vysokoškolské vzdělání a byli rádi, že chci dál studovat. Zároveň díky tomu nelpěli na tom, že si musím vybrat školu, kterou úspěšně dostuduji, což se jinak často stává. A to mi dalo svobodu, která byla při rozhodování klíčová,“ vzpomíná.

Nakonec podala přihlášku hned na tři školy, kde se dělaly přijímací testy z matematiky. Konkrétně na VŠE v Praze, Matematicko-fyzikální fakultu pražské Univerzity Karlovy a na informatiku brněnské Masarykovy univerzity. V případě třetí školy ji hned vzali, aniž by musela testy skládat. To rozhodlo, na další přijímačky už ani nešla.

„Až po přijetí jsem vlastně začala zjišťovat, co to informatika je. Třeba programování pro mě byla úplně nová věc. První rok studia jsem neměla ani počítač, k počítači jsem se dostala jen v učebně. Začínala jsem od nuly. Ale už nebyla cesta zpátky,“ říká.

Když přišla na den otevřených dveří, prý vůbec nevnímala to, co nyní coby proděkanka řeší, totiž kolik studuje v oboru dívek. „To, že na informatice převažují výrazně kluci a holek je málo, jsem začala vnímat, až když jsem po začátku semestru vstoupila do učebny a profesor nás oslovil dámo a pánové,“ dodává.

Mimochodem – dnes studuje na brněnské fakultě informatiky kolem dvou tisíc studentů, ženy z toho tvoří asi osmnáct procent. V době, kdy na školu nastoupila Barbora Bühnová, to bylo jen kolem pěti procent.

 

Dvě vysoké školy

První ročník na vysokých školách patří k nejtěžším. V případě informatiky to platí stoprocentně. I Barbora Bühnová si myslela, že skončí už po prvním semestru, že na školu prostě nemá. Ale brzy ji studium začalo hodně bavit. A navíc, jak sama říká, ji uklidnila pravidla systému, který na škole fungoval. Dával studentům jistotu, že když nebudou dělat zásadní chyby, dostanou možnost si neúspěšné předměty zopakovat a dostat se tak až do třetího semestru: tam ovšem musela znovu projít přes tvrdé zkoušky.

„Říkala jsem si: paráda, budu mít alespoň tři semestry a i to se mi bude v budoucnosti hodit,“ usmívá se. Zároveň jí zase pomohla podpora rodičů. „Hodně holek dneska nejde na informatiku, protože si říkají, že to nezvládnou a zklamou tím nejen sebe, ale i rodiče. To jsem nemusela řešit,“ dodává.

Už v průběhu studia, ve čtvrtém ročníku, dostala příležitost sama učit a zjistila, že ji to baví. Zkusila si ale také práci v soukromé firmě, dva roky při studiu dělala programátorku.

Při vzpomínce na tuto zkušenost se začne smát: „Ve stejné firmě začali postupně pracovat někteří moji studenti a říkali mi, že horší kód, který jsem tam vytvořila, se jen tak nevidí. Byla to ale úžasná doba, všichni jsme okolo roku 2000 byli svým způsobem začátečníci v tom, jak se profesionální software tvoří. Já nebyla výjimkou.“

Víc ji to táhlo do akademického prostředí, kde si začala přibírat více výuky v roli externího učitele, pak si zde začala dělat doktorát a v roce 2017 úspěšně obhájila docenturu. Mimochodem – mezitím ještě získala titul inženýrky ekonomie na brněnské Mendelově univerzitě. Za sebou má i zahraniční stáže v australském Melbourne a německém Karlsruhe. V posledních letech se specializuje na architekturu softwarových systémů.

 

Lídr ve střední Evropě

Barbora Bühnová od roku 2019 zastává na fakultě informatiky post proděkanky pro průmyslové partnery. Stručně řečeno zajišťuje kontakt s firmami, které nyní s fakultou spolupracují, a domlouvá s nimi zapojení do výuky, stáže, společné vědecké projekty nebo sponzorovaná doktorská studia, kdy se soukromá společnost podílí na vedení i financování výzkumu vybraného doktoranda.

„Na seznamu spolupracujících společností jich je nyní třicet. Zájemců o spolupráci je mnohem víc, ale my se chceme soustředit na ty firmy, kde vidíme největší přínos spolupráce pro obě strany. Za každou společností musí navíc stát některý z akademiků, který umí využít potenciál spolupráce,“ říká Barbora Bühnová.

Na seznamu převažují technologické firmy typu RedHat, Honeywell nebo Konica Minolta. Spolupracovat s univerzitou ale mohou i firmy, které se na IT primárně nezaměřují. Proděkanka Bühnová to vysvětluje tím, že si čím dál víc společností ze všech možných odvětví uvědomuje, že inovace jsou v současnosti spojené primárně s IT.

Spolupracující firmy, z nichž má řada sídlo přímo v Brně, si kooperaci pochvalují. „Mám možnost srovnávat, tím pádem si troufám říct, že Fakulta informatiky Masarykovy univerzity je v Česku a vlastně i ve střední Evropě lídrem ve spolupráci s průmyslem,“ říká Ondřej Krajíček, technický ředitel dnes už mezinárodní společnosti Y Soft s pobočkami v šestnácti zemích, která vznikla právě v Brně a jejíž tržby se v současné době pohybují kolem jedné miliardy korun ročně. Sám Krajíček mimochodem na fakultě v minulosti studoval.

Podle Barbory Bühnové existují dva základní důvody, proč se soukromé společnosti o spolupráci zajímají. Prvním je šance podílet se na výzkumu, druhým je možnost zapojit se do výuky a dostat se tak do kontaktu se studenty, mezi nimiž si mohou vytipovat své budoucí zaměstnance.

Neznamená to ale, že pak studenti začnou pracovat v oboru, kde je velká poptávka po lidech a nabídka solidních peněz – a kvůli tomu školu nedokončí? Barbora Bühnová argumentuje průzkumem, který si mezi studenty dělala. Chtěla zjistit, proč řada studentů školu nedostuduje a jak velkou roli u nich hraje, že ještě během studia začali pracovat pro nějakou IT firmu. Ale podíl těch, kteří při studiu pracovali, a přesto dostudovali, se ukázal být stejně velký jako těch, kteří ze školy odešli.

„U těch druhých si mnozí myslí, že nedostudovali, protože je zlákala práce a peníze u nějaké firmy. Pracují ale i ti, kteří dostudují. Ti, kteří nedostudovali, zmiňovali spíše to, že buď bylo studium moc obtížné, nebo že jim v určité fázi škola neměla co nabídnout v oboru, který si zvolili. Věřili, že se v praxi naučí víc než ve škole,“ říká. Zapojování odborníků z praxe je přitom podle ní pro školu důležité, protože obor jde dopředu tak rychle, že profesoři nezvládnou udržet krok ve všem.

Mimochodem – na brněnské informatice studuje více studentů ze Slovenska než z Česka. Škola tak nadneseně řečeno přitahuje ty nejlepší ze sousedního státu.

 

Projekt Czechitas

O prolamování bariér a propojování různých světů mluví Barbora Bühnová i v souvislosti s projektem Czechitas, který si klade za cíl přivést do světa IT víc žen. Současně se snaží pro technologie víc nadchnout i děti a mládež.

Hlavní postavou organizace Czechitas je od jejího založení Dita Formánková, která dnes pracuje i pro softwarovou společnost Avast. Setkání obou žen v roce 2009 bylo lehce symbolické. I Dita Formánková, tehdy ještě Přikrylová, studovala na brněnské informatice a programovat ji zde učila právě dnešní proděkanka fakulty. „Jsem ráda, že jsem ji od programování neodradila,“ vtipkuje Barbora Bühnová.

Projekt Czechitas vznikl o pět let později. Původně malý spolek, který měl první aktivity v Brně, se postupně značně rozrostl. Dnes je z pohledu zákona zapsaným ústavem, který má pobočky v osmi městech po Česku, ve dvou dalších na nových pobočkách pracuje. A zaměstnává kolem osmdesáti zaměstnanců. Většinou jde o ženy, ale v organizaci pracují i muži, například jejím výkonným ředitelem je Ondřej Čejka.

Hlavní postavy z doby založení společnosti Czechitas ale stále zůstávají aktivní ve vedení a směřování organizace. Dita Formánková v rámci správní rady dohlíží na dlouhodobou strategii organizace, Monika Ptáčníková na kontakty s firemními partnery a kariérní rozvoj účastnic, Miroslava Zatloukalová na značku Czechitas a její vizuální komunikaci a doplňuje je právě Barbora Bühnová. Ta je zapojená do záležitostí týkajících se kurzů, odborné náplně výuky a rozvoje lektorů.

Od roku 2014, kdy kamarádky s výukou začaly, prošlo kurzy Czechitasu kolem třiceti tisíc absolventů. Většinou se jednalo o ženy, organizace ale postupně přidala i kroužky pro děti nebo pro ně pořádá letní příměstské tábory.

„Dospělé ženy tvoří asi osmdesát procent ze všech účastníků, zbylých dvacet připadá na děti a mládež a pár procent i na učitele. Zatímco u školení pro dospělé se zaměřujeme na ženy, do dětských kurzů chodí holky i kluci,“ upřesňuje Barbora Bühnová.

V kurzech projdou účastnice základním školením, které by jim mělo pomoct orientovat se v základech programování, případně v rozvoji digitálních dovedností a práci s některými programy.

Pokud má někdo zájem pokračovat dál, má šanci přihlásit se do navazující tříměsíční intenzivní digitální akademie. V podstatě jde o rekvalifikační kurz, na jehož konci mají absolventky, často třeba maminky na mateřské, ale i ženy z jiných profesí, velkou šanci najít práci v oboru.

„Zájem o akademii je velký, což nás velmi těší. Zejména v Praze si musíme mezi uchazečkami pečlivě vybírat. Za rok proškolíme kolem tří stovek žen a dvě třetiny z nich dostanou do tří měsíců od skončení kurzu nějakou pracovní nabídku v IT oboru. Další absolventky pak rozjedou vlastní projekt, některé si spustí vlastní e-shop,“ vypočítává Barbora Bühnová.

 

Příliš hluboké koleje

Přesto Barbora Bühnová dodává, že žen je v oboru pořád málo. Údaje Eurostatu ukazují, že mezi IT experty je v České republice jen deset procent žen. V rámci Evropské unie jsme na tom nejhůř. Podle proděkanky brněnské informatiky to souvisí se zažitými představami, které v české společnosti pořád přetrvávají a mění se jen velmi pozvolna.

„Od dívek se zájem o IT jednoduše neočekává, a tak se i učitelé v informatice zaměřují spíše na kluky. K tomu se přidává to, že dívky se zájmem o informatiku začínají později, a tak ve třídě potřebují často na úkoly více času a větší podporu od učitelů, čehož se jim příliš nedostává. Řada holek to pak sama raději vzdá, protože nechtějí mít špatné známky,“ říká Bühnová.

Přidává k tomu i zkušenost z kurzů Czechitasu. Účastnice podle ní ztrácejí ostych, který by jinak měly ve smíšené třídě. „Uvolní se, nejsou tolik ve stresu z možného neúspěchu. Zároveň k řešení úloh často přistupují jiným způsobem. I proto studie ukazují, že smíšené týmy ve firmách zadané problémy dokážou řešit kreativněji a efektivněji než čistě mužské skupiny,“ dodává.

Klíčový vliv, proč tolik dívek nejde studovat informatiku, mají zároveň podle ní i rodiče, byť jde často o neúmyslné jednání. Barbora Bühnová to ukazuje třeba na srovnání mezi účetnictvím, které dělají především ženy, a programováním, jež je pořád spíš mužským světem.

„Přitom ta práce je velmi podobná. I jako účetní sedíte velkou část dne u počítače a řešíte problém, u kterého zapojujete analytické myšlení. Pracujete s nějakým programem a v rámci omezujících podmínek hledáte nejideálnější řešení. Oproti programování se to moc neliší, povaha práce je stejná. Jenže doma holky spíš slyší, aby šly raději na ekonomku, že to tam budou mít jednodušší než na informatice,“ říká Barbora Bühnová.

„Je to pochopitelné, rodiče tak chtějí dcery chránit před případným neúspěchem, ale dokud se naše myšlení nezmění, budeme tu pořád jezdit v hlubokých zajetých kolejích,“ dodává.

 

Autor je novinář a fotograf, pracuje jako ředitel médií společnosti Internet Info.