Moderátorka AZ-kvízu vidí, kde jsou výhry. Soutěžícím fandí, aby se trefili

Jak je možné, že AZ-kvíz vydržel na obrazovkách tak dlouho a přežil řadu jiných, pompézních soutěží? Vždyť soutěžící si od vás neodvážejí nijak závratné výhry…

Podívejte se třeba na soutěž Chcete být milionářem. To je show, v níž hraje velkou roli napětí spojené s obrovskými částkami peněz. Ale když se nad tím zamyslíte, samotných otázek tam zas tolik nezazní. Čili divák u televize si vlastně nemůže ani moc „zahrát“, ověřit si své vědomosti.

 

Což naopak u AZ-kvízu jde…

Přesně. V AZ-kvízu zazní v poměrně krátkém čase hodně otázek. Takže když si chcete během dvaceti minut dát takovou křížovku v televizi, je AZ-kvíz ideální. Ostatně duševní trénink je stejně důležitý jako fyzický. A i když se dá dneska všechno vygooglovat, pořád mě těší, když vidím, že lidé mají všeobecný přehled.

 

 

Nedávno jste oslavili čtvrtstoletí vysílání. Můžete přiblížit začátky pořadu? A jak jste se vlastně dostala do pozice moderátorky?

V té době jsem v televizi pracovala jako dramaturgyně a moderátorka převážně dětských pořadů. Šlo například o magazín Oáza nebo soutěž Hip Hap Hop, kterou jsem převzala po Petrovi Horkém. No a když se natáčel pilotní díl AZ-kvízu, dostala jsem nabídku si to vyzkoušet. Povedlo se to a my s Alešem (Zbořilem) jsme dostali možnost být u toho od začátku, střídat se. A celou tu dobu, až na moji mateřskou, jsem už v soutěži vydržela.

 

Neberte to zle, ale baví vás to ještě, po všech těch letech?

Neberu. To je poměrně častá otázka. S čistým svědomím ale můžu říct, že ano. Je to pořád jiné už v tom, že se střídají soutěžící, takže ta setkání jsou velice pestrá. Zároveň natáčíme vždy čtyři dny, z toho každý z nás dva dny po pěti dílech. A potom máte dlouhou pauzu. Takže si zase od práce člověk odpočine a může se pak těšit na příští týden. Navíc, což znáte sám, práce v médiích je příjemná po kolegiální stránce.

 

 

Hrozilo někdy, že by AZ-kvíz skončil?

Ve vzduchu prý někdy něco takového viselo, ale konkrétněji vám k tomu nic říct nemůžu. Nicméně v televizi se vždy plánuje na půl roku až rok dopředu, takže my jsme před pětadvaceti lety nemohli tušit, že se AZ-kvíz udrží tak dlouho. A zároveň vždycky máme radost z dalšího období, kdy se budeme moci vrátit na obrazovky. V dohledné době odchod neplánujeme.

 

Dostala jsem bačkůrky

Kolik lidí se vám do soutěže hlásí? A jak dlouho si po odeslání přihlášky počkají na pozvání do konkurzu?

To je otázka spíše na dramaturgy než na nás, moderátory. Ale zájem je pořád velký, což nás těší. Čekací doba na pozvání ke konkurzu je třináct a více měsíců. Zároveň platí, že pokud už někdo soutěžil, musí si počkat minimálně rok. Mě osobně těší, že se pořád hlásí mladí lidé, třeba i studenti. Takže víme, že zájem přetrvává a máme stále nové fanoušky.

 

Takže jste stále zábavou pro všechny generace...

Přesná čísla neznám, ale předpokládám, že jsme. Kdyby nás mladší lidé nesledovali a neměli rádi, tak se k nám nehlásí.

 

Dostáváte i nějaké fanouškovské dopisy?

Občas ano. Chodí mi třeba i žádosti o fotku nebo podpis. A když je v brněnské televizi den otevřených dveří, diváky a návštěvníky vždycky hodně zajímá, v jakém prostředí a kulisách se AZ-kvíz natáčí. Ale jedna věc mě skutečně potěšila. Během mateřské jsem od jedné divačky dostala pro syna bačkůrky. Na to dodnes vzpomínám.

 

Máte nějakou představu, kolik lidí vám za všechna ta léta v pořadu „prošlo pod rukama“?

Nemám tušení. Ale víte co? Nedávno jsem si říkala, že je vlastně škoda, že jsem si před těmi pětadvaceti lety nezačala psát AZ-kvízový deníček. Kdybychom tehdy tušili, jak dlouho budeme vysílat, dnes už to mohlo být solidní a zajímavé počtení. Nicméně zpět k vaší otázce. Přesný počet nevím, ale soutěžící se vrací pravidelně. Nedávno se AZ-kvízu zúčastnil pán, který mi říkal, že naposledy u nás byl v roce 2001! Toho jsem si třeba úplně nepamatovala, ale jiné si pamatuji. A jsem ráda, že se vracejí. No a když pak nějaké soutěžící od nás vidím v jiných televizních soutěžních, držím jim palce, jako kdyby to byl někdo z rodiny.

 

Máte nějakou soutěžící nebo soutěžícího, který vám za celou dobu nejvíc utkvěl v paměti?

Strašně mi utkvěla v paměti paní Irina. Ta k nám jezdila do Brna z Aše. Stopem. Vlastně doufám, že se u nás ještě někdy objeví. Je to strašně vzdělaná, ale zároveň skromná paní. Občas se u nás objeví profese jako vysokoškolský pedagog, ale paní Irina měla obyčejné zaměstnání, ale zároveň úžasné vědomosti.

 

Kolikrát vyhrála?

V AZ-kvízu můžete maximálně pětkrát postoupit do finále. Pokud se vždy dostanete až k bankomatu, dostanete prémii a tričko s logem soutěže. Pokud postoupíte do finále, ale ne vždycky k bankomatu, dostanete tričko. No a paní Irina už jich má určitě několik. Přesnou vyhranou peněžní částku neznám.

 

S nadhledem

Fandíte vlastně někomu ze soutěžících?

Řeknu to trochu jinak. Vyhrát může jen jeden. Je nešťastné, pokud se přihlásíte a máte takovou smůlu na otázky, že získáte třeba jen jedno políčko. Všem přeji, aby od nás odcházeli s příjemným pocitem, že se chytli a ukázali své vědomosti. Obecně mám ráda lidi, kteří berou soutěž s nadhledem a nijak moc ji neprožívají. Jinými slovy nechtějí za každou cenu vyhrát a štve je, že to zrovna nevyšlo.

 

Podle čeho vybíráte věcné ceny?

Existují dlouhodobé spolupráce s určitými nakladatelstvími, která nám dodávají knížky a hry. Podle mě by měly věcné ceny odpovídat nějakému vkusu a duchu pořadu, aby to bylo něco, co má smysl si přečíst nebo zahrát.

 

No a co se peněz týče… Když dojde soutěžící k bankomatu, jde vyloženě o to, jestli má kliku. Nevidí, kolik je na kterém políčku peněz. Vy jako moderátorka ty částky vidíte, nebo je pro vás hrací pole černobílé jako pro soutěžící?

Vidím. A soutěžícím pořád fandím, aby to vyšlo. Protože slušná výhra je po účasti v AZ-kvízu taková třešnička na dortu.

 

Kromě normálního AZ-kvízu pro dospělé existuje i AZ-kvíz junior, který ale nemoderujete vy...

To máte pravdu. Kdysi dávno jsme to s Alešem moderovali, ale teď už to má na starosti kolega Honza Adámek. Nemůžu za něj úplně mluvit, ale podle jeho slov a mých omezených zkušeností tu kromě úžasných dětí, které se snaží a mají rozsáhlé vědomosti, vidíte i velké rodičovské ambice. Pro rodiče je úspěch jejich ratolestí hodně důležitý. Kdysi dávno jsem se zároveň jako autorka podílela na otázkách pro děti, což mě bavilo. Řada jiných dětských soutěží, jako třeba svého času Bludiště, zahrnuje kromě vědomostí i určité dovednosti, ať už sportovní, nebo třeba postřehové. U AZ-kvízu jde jen o vědomosti, čímž se lišíme.

 

Odpověď vás musí zajímat

Jak vlastně vznikají otázky pro AZ-kvíz? Kdo je vymýšlí?

My s Alešem je nevymýšlíme. Na začátku se vytvořil tým, který otázky připravuje, a za tu dobu se samozřejmě proměnil. V průběhu času se nám ale potvrdilo, že není vůbec jednoduché otázku najít a zformulovat tak, aby byla zajímavá. Někdo si možná myslí, že stačí sednout, vzít encyklopedii a něco opsat. Jenže to pak soutěžící nebaví... Ono je nutné, aby se vás člověk i hezky zeptal a ta věta dobře zněla. A aby vás zajímala odpověď, pokud ji neznáte. Pamatuji si, že když otázky ještě vznikaly v redakci, tak to mělo svá úskalí. Protože i přes několikanásobnou kontrolu se tam vždycky objevil nějaký překlep nebo něco. Upřímně? Smekám před našimi tvůrci otázek, kteří nám jsou schopní pořád dodávat nové a nové. Nedorozumění už je dnes minimum.

 

Podle čeho se určuje složitost otázek?

Víte, k nám se hlásí lidé všech profesí. To, co třeba někomu přijde jako bizarnost úplně mimo všeobecný přehled, může jinému přijít jako zajímavost z jeho oboru a dá mu to možnost zazářit na obrazovce. To je skvělé. Jinak se snažíme namíchat otázky tak, aby tam bylo pár hodně lehkých, pár hodně těžkých a většina tak akorát. No a pak už hraje roli jenom štěstěna!

 

 

Rozšířila jste si během moderování sama vědomosti?

Samozřejmě! Pořád se dozvídám něco nového! Jenom si nejsem úplně jistá, jestli mi to vydrží, protože mám pocit, že mozek je hodně selektivní. Někdy čtu otázku a říkám si, jestli je možné, že je úplně nová. Že tu za pětadvacet let ještě nebyla. Vlastně nevím, zda jsme už náhodou drtivou většinu otázek nevyčerpali a teď je netočíme dokola. Zajímalo by mě to.

 

Když začala pandemie, začal jsem s kamarády hrát online verzi AZ-kvízu. Jak vlastně vznikl nápad něco takového udělat?

Pamatuju si hlavně, že to bylo několik dní intenzivního a trpělivého čtení otázek, kterých je opravdu hodně. Je to skvělé hlavně pro člověka, který se chce do AZ-kvízu přihlásit, a díky tomuhle si může vyzkoušet, jestli je připravený. Ten nápad přišel s rozšiřováním digitálních možností, kdy se snažíte v rámci médií přijít za divákem až domů.

 

Znáte písničku „Vim já“ od skupiny PSH? Je o AZ-kvízu.

Znám text. Rap není úplně můj šálek kávy, ale na druhou stranu si toho vážím a jsem ráda, že AZ-kvíz muzikanty zaujal. Obecně si myslím, že nejhorší je nezájem. Takže každý zájem o soutěž hodnotím pozitivně!

 

Co byste si vlastně ještě přála s AZ-kvízem zažít? Co třeba vidět soutěžit vašeho syna?

Tak to určitě nehrozí, protože naši rodinní příslušníci soutěžit nesmějí, je to i v herním řádu AZ-kvízu. Nicméně pokud by se chtěl přihlásit do jiné soutěže, podpořím ho a budu mu držet palce!

 

Poznávají vás lidé i na ulici? Říkají vám třeba, že u vás byli a soutěžili před dvaceti lety?

Poznávají, ale říkají mi, že u mě soutěžili v Hip Hap Hop už před třiceti lety!