Zemřela poslední veteránka od Sokolova

2. prosince 2020

Jarmila Halbrštátová-Kaplanová na snímku z doby druhé světové války.

archiv

Odešel vůbec poslední svědek událostí východní fronty. Plukovnice ve výslužbě Jarmila Halbrštátová-Kaplanová byla poslední žijící veteránkou bojové cesty Čechoslováků z Buzuluku do Prahy, stejně jako poslední pamětnicí slavného boje u Sokolova. Zemřela dnes ráno ve věku 96 let s nemocí Covid-19.

Jarmila Halbrštátová-Kaplanová zachránila za druhé světové války život stovkám raněných Čechoslováků. Ještě v roce 2018 se přitom o válečné veteránce mnoho nevědělo, Senát ji tehdy dokonce odmítl vyznamenat.

Vše se v uplynulých dvou letech změnilo, a to i z iniciativy autora této vzpomínky. Jarmila Halbrštátová-Kaplanová nejdříve obdržela Medaili výboru pro obranu Poslanecké sněmovny PČR, kterou ji předala Jana Černochová. Loni v říjnu jí pak Medailí Za hrdinství vyznamenal u příležitosti státního svátku prezident Miloš Zeman. Záslužným křížem ji na návrh obecně prospěšné společnosti Sokolovo ocenil i ministr obrany Lubomír Metnar.

Autor článku s válečnou veteránkou Jarmilou Halbrštátovou-Kaplanovou.

foto Lucie Šmoldasová

Jarmila Halbrštátová-Kaplanová se narodila v roce 1924 na Ústeckoorlicku v obci se silnou německou menšinou – proto i ona absolvovala německou školu. Ve třicátých letech rodiče odjeli za prací do Sovětského svazu a Jarmilu vychovávala babička.

Ve dvanácti letech odjela za rodiči i Jarmila, konkrétně do města Šachty u Rostova na Donu. Zde ji po německém útoku v červnu 1941 jako občanku nepřátelského státu Stalinova policie zatkla a internovala ve vězení.

„Seděli jsme ve sklepě mezi lidmi, kteří zabíjeli, kradli a podobně. Byla to hrůza. A mně bylo sedmnáct,“ zavzpomínala v srpnu 2018, kdy jsem ji navštívil spolu s Lucií Šmoldasovou – vnučkou jiné ženy na válečné frontě, zdravotnice Gréty Goldmannové (více v článku … a strhla muže k útoku vpřed).

Jarmila Kaplanová při výcviku v Sovětském svazu, duben 1943.

archiv

Do řad československé zahraniční armády mohla Jarmila vstoupit až na základě Stalinovy amnestie. Stalo se tak v červnu 1942, záhy odjela na frontu. Bylo jí osmnáct let.

„V den boje u Sokolova jsem ráno byla v místní škole, kde se nacházelo obvaziště. Potom začal útok. Obvazovali jsme raněné u zdi kostela, bylo jich tam hodně. Tanky pořád přijížděly. Viděla jsem, že jednomu chlapci padl na záda plamenomet. Samozřejmě úplně shořel. Člověk se nesměl bát, prostě jsme museli obvazovat raněné,“ vyprávěla při jednom z našich setkání.

Do dalších bojů zasáhla jako radiotelegrafistka, předtím absolvovala armádní spojařský kurz. Hned v další válečné operaci u Kyjeva v listopadu 1943 prokázala statečnost coby příslušnice 2. baterie I. dělostřeleckého oddílu.

Následující citace pochází z návrhu na udělení medaile: „V době dělostřelecké přípravy na opevněné postavení nepřítele, kdy byly telefonní linky přerušeny, nepřetržitě zabezpečila spojení mezi velitelstvím a baterií.“ V řadách dělostřelectva se zúčastnila i dalších bojů včetně bitvy o Dukelský průsmyk na podzim roku 1944.

Jarmila Halbrštátová-Kaplanová na jaře roku 2019.

foto Stanislav Krupař

Jarmila Halbrštátová-Kaplanová získala za projevené hrdinství Československý válečný kříž 1939 a medaili Za chrabrost před nepřítelem. Po roce 1945 absolvovala jako jedna ze čtyř žen armádní letecký kurz.

Svůj poválečný život spojila s Moravskou Třebovou, kde pracovala v textilce Hedva. Poslední roky bydlela v místním domově pro seniory.

Podpořte Reportér sdílením článku