Putin a jeho Češi

Post Image

Putin a jeho Češi

Play icon
6 minut
Český prezident Miloš Zeman na setkání s Vladimírem Putinem v Soči v roce 2017.

foto Profimedia.cz

Klaus ani Zeman by dříve neřekli prosté – Putin je car. Když procházeli s přítelem Putinem zlatými dveřmi v Kremlu, cítili, že jsou na vrcholu politické kariéry. Teprve útok ruské armády na Ukrajinu je zklamal.

Zeman se smál americké rozvědce, těm čučkařům, za věštby o invazi. Oba představují dvě cesty českého vzdělance do neštěstí. Rusko je fascinuje, obrovskou moc jeho vládců obdivují. Když procházeli s přítelem Putinem zlatými dveřmi v Kremlu, cítili, že jsou na vrcholu politické kariéry. Klaus je silný intelektuál, ruským obavám z Ukrajiny proto rozuměl. Putinovo úsilí o vlastní bezpečnost nenazýval agresí, nýbrž frustrací ze západní neochoty dát Kremlu, co si žádá. Úvahu, jak nebezpečné je bezpečí ruského státu pro bezpečí jeho okolí, nechával na nás, kdo situaci sledujeme nejen prizmatem roku 1968, nýbrž prizmatem mnoha letopočtů a mnoha zemí, které ruské či sovětské impérium přepadlo. Zeman je myslitel více prostý, lidový. Rusům ten čučkař věřil. Ale prozřel a poučil nás. Putina správně, leč pozdě označil za šílence a válečného zločince. Je nejvyšší čas, aby jeho Mynář začal organizovat se světovými osobnostmi válečný tribunál, kam Putina předvedou, až to prohraje.

Zločinec Putin vrátil politiku do časů, kdy válka nebyla zločin, nýbrž pokračování míru. Větší požíral menšího, případně dva menší sežrali toho většího. Okolí ruského státu je těmi menšími zaplněno dostatečně, aby měl Putin až do konce co požírat. Odvrhl svazující mluvu demokrata a nasadil řeč poctivého sovětského estébáka. Stavět estébáky do čela států se nevyplácí, ze světa podlosti a úskoků nesleví. Nikdo jim neřekl, že mír je pokračováním války efektivnějšími prostředky. Jsme jednou z těch zemí nedaleko Putina, které by v budoucnu klidně rád zase spolkl. Estébáka na demokrata nikdy nepředěláš. Je to vidět i na našem Babišovi, který právě teď na svou StB podstatu navléká kůži moudrého TGM, neb chce být prezidentem. Ale když se rozvzteklí, podstata z kůže vyskočí. Vyhrožuje, lže, jeho ústa se promění v kanál. Úkolem demokratických zemí je svou svobodu uchránit i ve stínu jaderných zbraní. Svody talentovaných tyranů jsou vždy silné, protože proti složitosti demokracie nabízejí jednoduchost diktatury. Jaderné zbraně na Putina naházet nelze, ostatně je má také. Na Putina je třeba působit ostrým mírovým tlakem, který jeho říši zla rozkymácí a povalí z vnitřních důvodů. Uměl to Reagan, dnešní předáci demokracie se to učí. Udělejte pro Putina skanzen, dejte ho do izolace a zhasněte mu.

Poznání, že demokracie musí harašit těmi nejlepšími zbraněmi, se konečně prosazuje. Poučka „proti síle ubráníš se silou“ dostala v míru pachuť primitivního štvaní. Teď je válka a svobodu neubráníš přednáškami ani sankcemi. Moderní válka je kosmická a digitální. Česká republika má zbraně nicotného významu. To se v dohledné době nezmění a Putin to ví. Pokud se přiblíží až k nám, bude s námi zle. Jen odstrašující síla světové demokracie velkých i malých mu v tom může zabránit. V obranném řetězci se nejslabším článkem jeví nesvornost České republiky. Vyháněním radaru z Brd to začalo, izolací republiky to může končit. S chutí bránit se vlastní silou musíme spojencům nabídnout i důvěryhodnost, hodnoty u nás věčně rozkolísané. Máme celou řadu stran i jednotlivců, kteří Putina podporují. Putin je car a jde po nás celá léta. Taková věta ještě nedávno vypadala kacířsky, dnes už to ví i Zeman.

Bojíte se? Bojte se. Nám hrozí jiné nebezpečí. Ne Putin, nýbrž my. Obranu naší rozkymácené země, prolezlé okatě i tajně ruskou pátou kolonou, bude opatrně zvažovat každý spojenec.

Podpořte Reportér sdílením článku