Kvarteto je přece nejkrásnější vězení světa

Před mnoha lety nebýval malý Peter u malé Veroniky právě populární. Veroničini rodiče hráli ve stejném orchestru jako Peterova babička a děda. A kdo má talentované dítě či vnouče, to se tak nějak v orchestru vždycky vědělo. „Rodiče mi doma Veroniku dávali za příklad. Vždycky říkali: Ta Veronika, ta se dobře učí a furt cvičí,“ vypráví Peter. „Mně zas dávali za příklad Peťa. A já si říkala: Ježišmarja, co to bude zač?“ směje se Veronika.

Když jim bylo asi jedenáct nebo dvanáct, vybrali si je oba do tehdejšího televizního pořadu o mladých talentech. Tam se poprvé setkali. „To se mi ještě nelíbil. Byl ještě malý,“ usmívá se Veronika.

Pak se však znovu potkali na konzervatoři v Bratislavě – a to už bylo jiné. Chodit spolu začali v šestnácti letech, vzali se ve dvaadvaceti letech v roce 1998. A před téměř devíti lety se jim narodila dcera Anička.

A taky dnes tvoří jádro světoznámého kvarteta – jsou dva ze čtyř hudebníků Pavel Haas Quartetu, které letos zařadil BBC Music Magazine mezi deset nejlepších smyčcových kvartet všech dob.

Hudebně hluchý

Veroničina máma hrála na housle, táta na flétnu. Doma se odjakživa zpívalo a zněla tam klasická hudba. Veronika měla velký vzor – svou matku. Na housle začala hrát už ve čtyřech letech. Ještě je ani neudržela v ruce, tak si je vždycky „zapíchla“ do mámy, aby měla stabilitu.