Píšu, když to nejde nakreslit

Ta kniha je opravdu veliká. „Moje děti s ní docela bojovaly, když si ji chtěly prohlížet,“ říkám Davidu Böhmovi. „A to jsem ji chtěl ještě větší! V tiskárně mi ale řekli, že větší formát už nesvedou,“ odvětí mi devětatřicetiletý absolvent Akademie výtvarných umění.

Koncept knihy A jako Antarktida prý byl takový, že měla připomínat staré atlasy. Některé stránky jsou navíc rozkládací, takže občas vlastně držíte v ruce knihu téměř jeden metr dlouhou. „Výhoda je, že se vám pak k ní vejde víc dětí najednou,“ dodává pětinásobný otec.

Loni získala ona kniha cenu Magnesia Litera v kategorii knih pro děti a mládež. Ocenění ovšem doprovázel smutek. Při slavnostním předávání, které se místo na jaře konalo kvůli prvnímu lockdownu až v srpnu, věnoval David Böhm cenu svému nejstaršímu synu Jáchymovi. Jáchym ten rok v létě – pár týdnů před vyhlášením české literární ceny – tragicky zemřel při nehodě. Dva a půl roku předtím, to bylo Jáchymovi třináct, doprovázel společně se svým mladším bratrem Oliverem otce při jeho cestě na jih, na Antarktidu. A úryvky jejich deníkových záznamů se následně objevily i v oceněné knize.

Postup, jak kniha vznikla, byl dost neobvyklý. Nakladatel se zeptal Davida Böhma, zda pro něj nenapíše knížku, a on mu nabídl jako téma Antarktidu s tím, že by ale potřeboval proplatit cestu, aby se do této polární oblasti podíval, než o ní začne psát. A že by tam rovnou vzal i dva své syny – když to má být knížka pro děti, dětský pohled by se mohl hodit.

„Sám jsem byl překvapený, že na to kývli,“ hodnotí zpětně David Böhm krok německého nakladatelství Karl Rauch Verlag. Odvaha na obou stranách se nakonec, jak se zdá, vyplatila. Kniha totiž byla oceněna Magnesií Literou, ale loni v říjnu získala i prestižní Deutscher Jugendliteraturpreis, německou cenu za literaturu pro děti a mládež, v kategorii populárně-naučná kniha. A kromě němčiny a češtiny bude brzy k přečtení také ve slovenštině, ruštině a korejštině.

Může za to Jarda