Natočil bych film klidně i na klíčenku

Post Image

Natočil bych film klidně i na klíčenku

Play icon
19 minut

foto Tomáš Binter

Koncem června oslaví třiatřicáté narozeniny a pár dní nato v Karlových Varech představí svůj druhý celovečerní film. Tentokrát se Adam Sedlák pouští s Adamem Mišíkem do drog a rapu v pražských nočních ulicích. Jenže se Sedlákem není žádný film jen tak. Režisér totiž natočil snímek BANGER. – takto, i s tou tečkou na konci se skutečně jmenuje – celý na iPhone. A nejde jen o formu. Jeho programem je boj proti „boomerům“ a „dinosaurům“ v české kinematografii.

Chtěl bych zničit film – říká mi Adam Sedlák v jedné vinohradské kavárně. Pravda, filmy stále točí, u každého ale přemýšlí, jak o něco víc zničit to, co si pod pojmem „film“ obvykle představujeme. „Natočil bych film klidně i na klíčenku, je mi to úplně jedno. Zoomujeme digitálně, což je totální prasárna, ale prostě to děláme,“ směje se nad nealkoholickým pivem mladý filmař.

Upozornil na sebe už před časem seriálem Semestr, který se odehrává pouze na obrazovkách počítačů a mobilů. Před čtyřmi lety na karlovarském festivalu vzbudil ohlas se svým celovečerním debutem Domestik. A podílel se i na vzniku kontroverzní reality show Like House, ve které byla skupina internetových celebrit zavřená ve vile a diváci venku si nebyli úplně jistí, co si o tom mají myslet.

Adam Sedlák má v sobě zjevnou touhu jít proti proudu, ovšem podobně jako krysař chce taky ukázat davu, že se jedná o ten správný směr. Novinka s názvem BANGER. je nízkorozpočtový film s ambicí dostat se za hranice festivalu. Na podzim jde snímek do běžné distribuce. „Chci, aby šli na film nadšenci do žižkovského Aera, ale i děcka z periferie, který na to půjdou do obchoďáku a koupí si popcorn,“ popisuje, jak by rád spojil dva vzdálené divácké světy.

Na plátno k sobě přitom dává zdánlivě nesourodou trojici: Adama Mišíka, Marsella Bendiga a Sergeie Barracudu, mladé herce a muzikanty z různých hudebních ranků, od popu po rap. „Kdyby mi někdo řekl, že se mám na takový film podívat, nejsem si jistý, že bych to dal. Ale ta kontroverze mi přijde zábavná. Už jen ten casting bude lidi vytáčet,“ říká s jistým uspokojením v hlase.

Jeho filmy i seriály spojuje touha nějak dokumentovat svět, v němž žijeme. Reflektuje aktuální dění, současné emoce, přemýšlí nad otázkami, které pálí generace, jež vyrostly po revoluci. Hraje si s obrazem, odmítá konzervativní vizualitu. V seriálu Semestr studuje klady i zápory online komunikace, v reality show Like House si hraje s veřejným míněním, v Domestikovi zase dlouhými záběry zkouší, kam až může s divákem zajít.

Podpořte Reportér sdílením článku