Víra buduje katedrály

foto Profimedia.cz

Málokdo v Česku zná jméno Justo Gallego Martínez. Tímto Španělem, jenž letos 28. listopadu ve věku šestadevadesáti let zemřel, se přitom dá dokumentovat pořekadlo, že víra hory přenáší. Respektive že víra může stavět i katedrály.

Dětství tohoto hluboce věřícího katolíka poznamenala krvavá občanská válka, ukrutnosti, které páchala část republikánské armády – o nichž se u nás ví méně než o krutosti frankistů.

Ve svých sedmadvaceti se Martínez odhodlal stát mnichem trapistou. Jenže než stihl složit řeholní slib, nakazil se tuberkulózou. Na pokraji smrti se modlil k Panně Marii a přežil.

A tak se rozhodl, že se musí odvděčit, a v roce 1961 začal budovat na předměstí Madridu katedrálu zasvěcenou Matce Boží. Jen tak. Bez stavebních plánů. Bez povolení a materiálu. Bez potřebného vzdělání. Místní se mu smáli, že je to katedrála z odpadků; Martínez je vlastně svou stavbou recykloval.

„Šílený mnich“ pracoval dál. Den co den. Bez nároku na mzdu. Deset hodin v kuse kromě nedělí, kdy chodil na bohoslužbu. A katedrála rostla, načež si jeho díla začali všímat lidé v zahraničí.

Martínez vždy říkal, že projekt nikdy nezvládne za svého života dokončit. Letos na začátku listopadu odevzdal nedokončený chrám do rukou charitativní organizace Poslové míru a o devatenáct dní později zemřel.

Jeho blízcí spolupracovníci věří, že chrám, v němž je dnes Martínez pohřben, bude jednoho dne dokončen. I kdyby ne, katedrála „šíleného mnicha“ zůstane navždy připomínkou toho, co dokáže vykonat urputnost a víra.

Podpořte Reportér sdílením článku