Mejla 70

Post Image

Mejla 70

Play icon
8 minut

Sálem se rozduněla píseň The Plastic People of the Universe, kterou hrála kapela s názvem BBP podzemní orchestr. Její zpěvák zpíval s ohromným drajvem stále provokativní text Egona Bondyho: „Když je dnes člověku dvacet / chce se mu hnusem zvracet / ale těm co je čtyřicet / je toho vyblít ještě více / jen ten komu je šedesát / může jít se sklerózou klidně spát.“ Tak začal večer, který pořádalo vydavatelství Guerilla Records na počest nedožitých kulatin Milana Mejly Hlavsy.

Do pražské Archy, kde se „noc undergroundu“ první říjnovou sobotu konala, se sjela spousta vlasáčů neboli mániček různých generací. Především ale ti, co měli háro a touhu po volnosti i v době totality, kdy to byl skoro zločin. Taky tam byli někteří chartisti, disidenti i lidi z takzvané šedé zóny, jak se těm, kteří sice kdysi žádný protest proti komunistickému režimu nepodepsali, ale kolem Charty 77 nebo undergroundu se pohybovali, říkalo. A pak spousty jiných, a dokonce i mladých, kteří neměli o totalitě a jejích různých podobách ani páru.

Akce s názvem „Mejla 70“ byla kvůli pandemii několikrát odložena. Až čtvrtý termín se podařil zrealizovat. Na mnohahodinovém koncertě vystoupily skupiny, ve kterých Mejla Hlavsa působil anebo které věci The Plastic People of the Universe (PPU) hrají nebo jsou jimi ovlivněné. Půlnoc, Garage & Tony Ducháček, už zmíněný BBP podzemní orchestr, All Tomorrow’s Parties Band… Měla se tu křtít DVD a CD spojená s Mejlou a PPU a taky k tomu hned po podzemním orchestru došlo.

Nejdřív se pokřtilo DVD s dokumentem Jany Chytilové o Plasticích, které před lety natočila. Potom přišla na řadu jejich CD v novém zvukovém i grafickém provedení.

„Když jsme vydávali Plastiky poprvé, křtil je Václav Havel. Podruhé Karel Schwarzenberg a teď to bude předseda Senátu Miloš Vystrčil,“ řekl Vladimír Drápal Lábus, který je v Guerilla Records vydal. S Milošem Vystrčilem, jenž si tuto čest vysloužil svou neohroženou cestou na Tchaj-wan, křtila i Dana Němcová. Psycholožka, jedna z prvních signatářek Charty 77, spoluzakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, maminka sedmi dětí, statečná žena.

U Němců v Ječné ulici číslo 7 byla líheň českého undergroundu, nejen proto, že se Mejla oženil s Daninou dcerou Janou, která byla ten krásný říjnový večer v Arše samozřejmě taky. U Němců se vlasáči za totality scházeli a mimopražští tam často našli i dlouhodobý azyl. Před rokem ’89 naše společnost máničky upřímně nenáviděla, ani to nemusela dostat příkazem komunistické strany. Lišit se na venkově svým vzhledem i způsobem života bylo mnohem, mnohem těžší. V Praze v Ječné 7 to ale bylo úplně v pořádku.

Podpořte Reportér sdílením článku