Bezpečnost dětí v autě. Ať jezdí pozadu do čtyř let, říká expertka

Za svůj život už viděla tisíce dopravních nehod, mohla studovat jejich následky a příčiny, seznamovala se s dopady na zdraví posádky. Lotta Jakobssonová je respektovaná odbornice na oblast dopravní bezpečnosti a autorka bezpočtu studií na toto téma a také vedoucí oddělení bezpečnosti v automobilce Volvo. Ta se již od sedmdesátých let zabývá nejen intenzivním testováním aktivní a pasivní bezpečnosti, ale také následky reálných nehod ve Švédsku.

V databázi firmy jsou v současnosti data o více než 40 000 havarovaných vozidlech Volvo a anonymní údaje o 70 000 cestujících v nich. Podobné výzkumy nedělá Volvo samo, k dopravním nehodám vyjíždí dlouhé desítky let také experti automobilky Mercedes-Benz, svůj tým dopravní bezpečnosti má také tuzemská Škoda.

Unikátní na přístupu Volva však není jen velikost databáze, ale také skutečnost, že vloni se firma rozhodla svá data zpřístupnit ostatním výrobcům v rámci snahy zvýšit bezpečnost na silnicích. Spustila tedy iniciativu EVA (Equal Vehicles for All, volně přeloženo Srovnatelně bezpečná vozidla všem) a dává svá data k dispozici všem výrobcům.

Výsledky nehod promítají konstruktéři do vývoje nových modelů. Patrné z nich je, že při vývoji karoserie i bezpečnostních systémů se nestačí spolehnout na data z unifikovaných figurín, ale je důležité brát ohled na osoby různých tělesných výšek a hmotností, odlišně se při nárazu chová tělo vysokého muže nebo útlé ženy. A že jednoznačně nejzranitelnějšími pasažéry jsou právě děti.

 

Dítě jako kosmonaut

Nejbezpečnější pro převoz malých dětí je sedačka umístěná zády ke směru jízdy. Pojišťovací agentura Folksam uvádí, že riziko vážného zranění nebo usmrcení malých dětí je při použití autosedačky po směru jízdy pětkrát vyšší než u zádržného systému proti směru jízdy. Tento údaj udává i renomovaný norský výrobce sedaček BeSafe, který se na protisměrné systémy specializuje již desítky let a jeho výrobky se pravidelně umísťují na předních příčkách nezávislých testů. Sedačky zády ke směru jízdy však dnes již dodává široká řada firem.

Odborníci si to uvědomili již v šedesátých letech. Traduje se, že na začátku vývoje nejúčinnějšího zádržného systému byl let do vesmíru. V roce 1962 napadlo profesora Bertila Aldmana (sledoval let amerických astronautů), že když je pro ně pro překonání přetížení dobré pilotovat zády ke směru letu, bude totéž řešení vhodné i pro děti během tvrdého nárazu. Volvo testování „otočené“ sedačky jako první v roce 1972 uvedlo na trh. A dnes je ve Švédsku převážení dětí v autosedačce zády ke směru jízdy zcela běžné.

Ohroženy jsou i starší děti

Jak vyplývá ze srovnávací studie uskutečněné v Německu a Švédsku v letech 2006 - 2011 (Lesire a kol., Carlsson a kol., 2013), nejvíce ohrožené nejsou při nehodě paradoxně úplně nejmenší děti.

Ty totiž většina rodičů převáží zády ke směru jízdy zcela automaticky. Jakmile ze sedačky vyrostou, podle typu zádržného systému a velikosti dítěte mezi 12. a 15. měsícem, usadí dítě do „velké“ sedačky, často po směru jízdy. Jenže na to je ještě brzy.

I proto v Německu v uvedeném období vzrostl počet smrtelných úrazů dětí starších jednoho roku, zatímco ve Švédsku (kde je převážení větších dětí zády ke směru jízdy běžnější) tento údaj naopak klesl.

„Děti mají zranitelný krk, který se plně vyvíjí až po několika letech života. Zpočátku zkrátka není dostatečně silný. Proto je nezbytné, aby děti cestovaly zády ke směru jízdy,“ vysvětluje Lotta Jakobssonová.

Čelní náraz je pro dítě natolik silný, že i když je upoutáno v sedačce po směru jízdy, krční svaly a vazy jsou natolik zatíženy, že hrozí vážné, nebo dokonce smrtelné zranění. „Jde o rozdíl mezi životem a smrtí,“ říká expertka.

 

Po směru jízdy až od čtyř let

Za bezpečnou hranici považuje až věk kolem čtyř let. „Je to přibližný údaj, každé dítě je jinak velké a silné. Ale lze říci, že přibližně kolem čtvrtého roku života je už dětský organismus tak odolný, že dítě může sedět po směru jízdy a využívat přitom vestavěné pásy ve voze,“ vysvětluje Jakobssonová. „Kvůli správnému vedení pásu mezi ramenem a krkem však musí být dítě ve vyšší pozici, nezbytný je tedy podsedák nebo sedačka.“

Podle Jakobssenové přitom všechny typy zádržných systémů pro děti od čtyř let nabízejí srovnatelnou bezpečnost: ať už je to podsedák, podsedák s opěrkou nebo integrovaná bytelná sedačka. „Rozhodující je, aby byl správně vedený pás,“ vysvětluje expertka. Vše ostatní je až druhotné. Při správném upoutání je podle ní srovnatelný i isofix a bezpečnostní pás. „Výhodou isofixu ale je, že jeho zajištění je jednodušší,“ doplňuje.

Vystavěné podsedáky, které jsou určené pro odrostlejší děti a tvoří součást „dospělého“ zadního sedadla, jsou praktické a nabízejí je i další výrobci - například Mercedes-Benz, Volkswagen nebo Seat. Pro bezpečné vedení pásu je rozhodující výška dítěte, podsedák však nemusí stačit dětem menšího vzrůstu, tam pomůže integrovaná sedačka. Její výraznější boční opěrky mohou také pomoci stabilizovat dítě, když ve voze spí.

 

Znát užitečná pravidla

Jenže převážení zády ke směru jízdy není jen tak. V první řadě je potřeba zajistit, aby se taková sedačka do vozu vůbec vešla. Současné zádržné systémy jsou velmi robustní, proto se vyplatí sedačku vybírat přímo ve specializované prodejně, ať už v showroomu, kde mívají sedačky certifikované přímo pro daný typ vozu, nebo v obchodech s dětským zbožím. A ještě před koupí ji vyzkoušet v autě, nejlépe přímo s dítětem.

Při nákupu přímo v showroomu konkrétních automobilek sice mohou být ceny mírně vyšší, ale zase je zde jistota, že výrobcem zvolené sedačky byly testovány nejen z hlediska bezpečnosti, ale i pro snadné uchycení do vozu a správné fungování s ostatními bezpečnostními prvky.

Sedačka by se neměla dotýkat sedadla před sebou, odborníci doporučují mezeru alespoň pět centimetrů. Pokud to není bezpečné pro pasažéra vpředu, pak je naopak vhodné přední sedadlo posunout až k sedačce, a tak ji zafixovat. U vozů velikosti Škody Octavia takto lze převážet vpředu dospělé a vzadu děti. Kompaktnější nebo prémiové vozy však mohou mít problém. O to důležitější je vše ověřit při nákupu.

Moderní sedačky umožňují posun tak, aby „rostly“ s dítětem a umožnily mu dostatečný prostor pro nohy. Přesto se rodiče obávají vozit děti se skrčenýma nohama. Experti na bezpečnost v tom však problém nevidí: pro děti je taková pozice přirozená a z hlediska nehody z toho neplynou nevýhody.

Bezpečnost, nebo pohodlí?

Problém představuje nevolnost větších dětí při cestování zády ke směru jízdy. „Dětem se dělá ve voze špatně, když vnitřní ucho vnímá pohyb, zatímco zrak a svaly pohyb nezaznamenají,“ vysvětluje Benjamin Hoffman, profesor pediatrie na Oregonské univerzitě pro zdraví a vědu. Nevolnost umocňuje umístění „pozpátku“.

Rodiče proto musí volit mezi nejvyšší bezpečností a pohodlím dítěte. Podle expertů je však lepší hledat cesty, jak nevolnost omezit, než předčasně dítě posadit po směru jízdy. Základem je lehká strava před jízdou, vyvarovat se oblíbených fastfoodů při zastávkách a dopřát si častější přestávky a spojit je s procházkou dítěte. Existují také sedačky, které umožňují oboustranné poutání. Zprvu proti směru, a když dítě vyroste a projeví se u něj nevolnost, lze zvážit otočení sedačky po směru.

Za jízdy se vyplatí častěji větrat nebo nechat okno pootevřené. Kinetózu zásadně zhoršuje, když si dítě čte, maluje nebo sleduje tablet. Vhodnější je pustit hudbu nebo si zahrát hry a dítě rozptýlit. U nejcitlivějších dětí pomáhají volně dostupné léky, které však lze nahradit i přírodními přípravky z máty nebo zázvoru.

Rodiče se také obávají ztráty očního kontaktu s dítětem sedícím zády ke směru jízdy, což může vyřešit běžně dostupné zrcátko, které se dodává na opěrku. Sledování „opačně“ plynoucí krajiny v něm ale nemusí být některým dětem příjemné. Nejvhodnějším řešením se ukazuje, když vedle dítěte sedí sourozenec nebo dospělý, který může malého cestovatele zabavit.