… a otevřená kuchyně je naše jeviště

Post Image

… a otevřená kuchyně je naše jeviště

Play icon
15 minut

foto Marek Knittl

Patří mezi jeden z pěti českých podniků, které loni dostaly prestižní michelinské ocenění Bib Gourmand. The Eatery si říká „bistro“ – aby si host nemyslel, že tam nechá půl výplaty; současně je „finediningové“, aby bylo jasné, že nejde o bufet. Stojí na místě někdejšího divadla a má otevřenou kuchyni, takže zákazník může vidět kuchaře při práci. „To je naše jeviště,“ říká šéfkuchař a spolumajitel Pavel Býček. Je mu jen dvaatřicet, ale ve své kariéře už projevil velkou urputnost.

Na smolná data zjevně v The Eatery nevěří. Pražský podnik otevíral v den padesátého výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa – 21. srpna 2018.

Žádný tank však The Eatery nepřejel, byť o akci bez rizika rozhodně nešlo, a v prvních měsících po otevření těžce nestíhali; tuto krizi ovšem přežili, stejně jako koronavirové lockdowny, o čemž ještě bude řeč. A tak byla poslední lednový týden tři a půl roku po otevření na večerním menu třeba krémová polévka z pečeného česneku s brambory a krutony nebo místní stálice – vyhlášená koprovka s bramborami grenaille a vejcem. Či vyzrálý hovězí I-bone steak, s brokolicí, žampiony a brambory v sádle. Právě tuto kuchyni ocenil loni v listopadu mezinárodní ředitel průvodců Michelin Gwendal Poullennec. „Máme radost, že jsme našli další dvě restaurace, které si zasloužily být na našem seznamu pražských restaurací s oceněním Bib Gourmand,“ řekl s tím, že jednou z nich je právě The Eatery. „Jde o podniky, které v tomto městě nabízejí vysokou kvalitu za přijatelnou cenu a zároveň poctivou kuchyni s fantastickými chutěmi,“ citoval Poullennece časopis Forbes.

Ačkoli se šéfkuchař Pavel Býček Bibem nikterak přehnaně nechlubí, mít takovou známku v pouhých dvaatřiceti letech je slušná práce. I když on by určitě dodal, že nelze zapomenout ani na jeho kolegu, provozního a jednoho z dalších spolumajitelů Davida Pátka a samozřejmě na celý tým.

Budu vařit v zahraničí!

Šéfkuchař Pavel Býček je jedním z těch šťastných, kteří odmalička vědí, co chtějí v životě dělat – a současně jsou při sledování svého cíle patřičně urputní.

Narodil se v listopadu 1989, vyrůstal v Rožnově pod Radhoštěm a na střední školu chodil do nedalekého Frenštátu pod Radhoštěm, kde si vybral studijní obor kuchař. V jeho třídě ovšem byli dohromady jen tři, kteří se chtěli zvolenému gastronomickému oboru jednou skutečně věnovat, takže o hloubkovou praktickou výuku nebyl příliš zájem. Začal se proto účastnit kulinárních soutěží, ze kterých sbíral gastronomické medaile z různých disciplín, a zbývající volný čas trávil v Přerově, kde měl mámin přítel Luděk shodou náhod své vlastní kuchařské studio. Tam mohl Pavel trénovat různé kuchařské postupy a techniky. „Kvůli mámě jsem musel jít do maturitní třídy, což považuji za čtyři ztracené roky, ale věděl jsem, že hned jak odmaturuji, odjedu vařit do zahraničí,“ vzpomíná Pavel.

Podpořte Reportér sdílením článku