Kouzlo tácovek: Klasika, na kterou se stojí fronty

U pokladny, kolem které musíte projít hned u vchodu, dostanete do ruky prázdný lístek s emblémem podniku. O kus dál si vezmete plastový tác a po pár dalších krocích už čelíte tázavému pohledu ženy s propiskou v ruce. Sotva ze sebe vysoukáte, že ke smaženému sýru chcete brambory a tatarskou omáčku, zazní hlasitý povel pro kolegyně u výdeje: „Smažák komplet!“ Očekává se, že v tu chvíli už podáváte dámě s tužkou konzumační lístek, aby na něj mohla vepsat číselný kód.

Samoobslužná jídelna Havelská koruna má zavedená pravidla, například ztráta konzumačního lístku je za pětistovku. Kdo sem chodí pravidelně, zná zdejší zákonitosti dobře. Zato pro zahraniční turisty někdy představují hlavolam, což může odbavování strávníků zpomalit. Že by se ovšem had hladovců vyloženě zasekl, to se stává výjimečně. Chod podniku je vycizelovaný do nejmenšího detailu, personál ovládá názvy čtyř desítek jídel i s přílohami v několika jazycích včetně maďarštiny. A nezaskočí ho žádná objednávka.

Vzhledem k tomu, že podstatnou část klientely tvoří zahraniční hosté, vznikají totiž někdy na talířích kombinace, nad kterými rodilý Čech užasne: například řízek zalitý svíčkovou omáčkou a k tomu rýže. Přeborníky v této disciplíně jsou Poláci a Němci, přičemž jen výjimečně k podobné volbě sáhnou omylem. Bedekry je sem posílají na „českou klasiku za rozumnou cenu“, často tudíž chtějí ochutnat něco z toho, co průvodce označuje jako „typische böhmische“. Zároveň ovšem mají své zvyklosti.

Pravidelný čtenář magazínu Reportér možná ví, že v seriálu Gastronomické příběhy obvykle představujeme poněkud jiný typ restaurací, než jsou samoobsluhy fungující v mnohém ohledu na principu školních či závodních jídelen. Tentokrát jsme se rozhodli udělat výjimku. Autor tohoto článku je jako jeden z mnoha letitých zákazníků přesvědčen, že jak Havelská koruna kousek od Staroměstského náměstí, tak Lidová jídelna Těšnov poblíž Florence si tuto pozornost zaslouží. Ostatně posuďte sami.

Tanec na televizním stolku

Mužem, který stojí za mezinárodním úspěchem Havelské koruny, je František Soukup. V roce 1994 vyhrál výběrové řízení Městské části Praha 1 na pronájem Havelského tržiště, jehož součástí bylo i technické zázemí v přilehlém obecním činžáku. „Na tržišti máme desítky stánků a k tomu potřebujeme spoustu věcí: sklady, lisovnu kartonů, nádoby na sklo a bioodpad,“ říká a pouští na svém počítači video, které dokumentuje počáteční stav objektu. „Jako po válce, co? Vyvezli jsme sto padesát tatrovek odpadu, na ulici se vyvalily stovky potkanů.“