Že mladí lidé nechodí k volbám, už snad neplatí, říká elegán z punkové rodiny

Váš studentský projekt se jmenuje Zavolíme!. Má to něco společného s názvem filmu Zahulíme, uvidíme?

Ano. Hledali jsme název atraktivní pro mladou generaci a původně jsme to chtěli pojmenovat Zavolíme, uvidíme. Zjistili jsme ale, že stejný slogan pro svoji volební kampaň použila nejmenovaná tuzemská politická strana už před patnácti lety. Tak jsme to zkrátili a doufáme, že ta souvislost tam zůstala.

 

Jak obtížné bylo dostat pět uchazečů o křeslo hlavy státu ve stejný čas na jedno místo?

Díky tomu, že šlo o první debatu, která přinesla z vizuálního hlediska vysoký standard, nebyl to velký problém. Do té doby se odehrály jen nějaké panelové debaty, kde kandidáti seděli u stolků. My jsme to udělali v televizním formátu, média pak využívala sestřihy i fotografie, které z toho vznikly. Kandidáty rovněž zaujalo, že budou moci oslovit specifickou cílovou skupinu – mladou generaci, především středoškoláky a vysokoškoláky.

 

Z největších favoritů prezidentské volby chyběl jediný – Andrej Babiš. Pozvali jste ho?

Omluvil se, z pracovních důvodů. Až o několik dní později vydal jeho tým oficiální prohlášení, že do konce roku do žádných debat nepůjde. Zájem zúčastnit se debaty naopak projevili ti, kteří podle dosavadních průzkumů neměli šanci viditelněji zasáhnout do výsledků, a proto jsme je ani nepozvali.

 

Pět možných prezidentů, stovka diváků přímo na místě, živý přenos sledovaný tisícovkami dalších… Zajistit tohle všechno technicky a organizačně musel být dost adrenalin.

Neuvěřitelně nám vyšla vstříc Smíchovská střední průmyslová škola a gymnázium. Celá akce se odehrála v tamním prostoru Next Zone, studenti nám v podstatě na klíč zajistili technickou a vlastně i produkční stránku vysílání. I tak to ale byly nervy, ve finále někteří z nás jeli nonstop. Já jako moderátor jsem se mohl aspoň dvě hodiny vyspat – mezi čtvrtou a šestou ranní.

 

Jediná žena uprostřed

Chovali se vaši hosté jinak, když zhasla světla a vypnuly kamery? Odnášíte si nějaký zákulisní postřeh či dojem?

Nemůžu ventilovat všechno, ale troufnu si říct, že v některých případech to změnilo naše vnímání, a to na obě strany – k lepšímu i k horšímu. Někdo třeba v kampani hází úsměvy, ale na místě to pak skřípe. Také přístup jednotlivých týmů se dost lišil. V některých panovala obrovská ochota, maily lítaly, komunikace působila srdečně. Jinde jsme to museli hodně urgovat, abychom se vůbec dočkali nějaké reakce.

 

Pokoušely se vám některé týmy mluvit do organizace debaty?

To ani ne. Ale jeden z týmů po nás chtěl přesný nákres pódia a pozic, kde budou kandidáti stát, a to už v době, kdy jsme to sami ještě nevěděli – aby si mohli naplánovat focení a natáčení.

 

Nakonec jste doprostřed umístili ženu – Danuši Nerudovou.

Víc lidí nám to říkalo, že jsme to udělali úmyslně, ale ono to tak vyšlo podle abecedy. Takže zleva doprava: Fischer, Hilšer, Nerudová, Pavel, Středula. Ale musím uznat, že ze scénografického hlediska to vypadalo dobře. A její tým to taky ocenil.

 

Debatu jste začal zostra. Pavel Fischer se vás před svou první promluvou zeptal, kolik na ni má času, a vy jste mu řekl: „Mluvte, já vás kdyžtak ukončím.“

To nebylo myšleno nijak zle. Chápu ale, že to mohlo vyznít trochu neurvale. O přestávce jsem se mu omluvil.

 

Jak to vzal?

S pochopením, ostatně skoro všichni byli v tomhle směru velmi příjemní. Myslím, že čekali pár stolečků se židličkami a jednu kameru, a místo toho přišli do profi studia, kde všichni přesně vědí, co mají dělat. Už o přestávce za námi chodili lidi z médií i z týmů a pochvalovali si, v jakých se to odehrává podmínkách. Hodně nás to povzbudilo.

 

I vaše moderování působilo profesionálně. Jestli jsem si všiml správně, jen jste si jednou spletl pány Hilšera a Fischera.

Bylo toho víc, například jsem udělal intonační chybu. Když přestala hovořit paní profesorka Nerudová, chtěl jsem dát prostor panu generálu Pavlovi a místo „Děkuji. – Pane Pavle…“ jsem řekl „Děkuji, pane Pavle“. Dostal jsem do sluchátka hlášení z režie, abych se omluvil, jenomže já vůbec netušil, co jsem provedl.

 

Zajímavá situace nastala po jednom z dotazů pokládaných studenty, kdo z kandidátů se cítí nejvíc „based“. Český ekvivalent tohoto anglického výrazu se nikomu nepodařilo přesvědčivě vysvětlit, i kandidáti vypadali zmateně.

Ani já jsem to nebyl schopen vysvětlit, i když ten termín znám. Každopádně je to míněno jako lichotka. Doslova to znamená, že je dotyčný člověk „dobře založený“, já bych spíš řekl autentický nebo pravdivý. Každopádně se tenhle moment stal ohromně virální na sociálních sítích – někdo vytvořil sestřih, v němž při každém vyslovení slova „based“ padl výstřel z děla. A šířilo se to opravdu masivně.

 

V tiskové zprávě jste avizovali, že debata bude procházet okamžitým fact-checkingem čili ověřováním toho, co řečníci pronášejí. Jak to probíhalo?

Ve vedlejší místnosti seděli moji spolužáci čili studenti žurnalistiky, kteří mohli na internetu dohledávat, jestli to, co kandidáti říkají, odpovídá skutečnosti – a dát mi případně do sluchátka zprávu. Nakonec jsme se s žádným nepravdivým výrokem nesetkali a podle ověření debaty platformou Demagog.cz nám proklouzl jediný, což je snesitelná odchylka.

 

Rozumím tomu správně, že struktura debaty byla z velké části podřízena výsledkům průzkumu mezi studenty, který se uskutečnil loni na podzim?

Je to tak. Šlo o to, co považujeme u prezidenta za nejdůležitější, a jakým společenským tématům dává mladá generace přednost. Vyšlo z toho, že studenty nejvíc zajímá osobní a profesní minulost kandidáta, dále upřímnost a empatie, schopnost sjednocovat společnost, reprezentace v zahraničí, důstojné vystupování, dodržování ústavy, celková důvěryhodnost a nezkorumpovatelnost.

 

A co se týče společenských témat?

Na prvním místě se ocitlo manželství pro všechny, na druhém zájem o mladou generaci, dále zahraniční politika, životní prostředí, ochrana svobody slova a nezávislosti médií, obraz republiky v zahraničí, s větším odstupem pak ekonomická situace.

 

U některých témat si neumím příliš představit, jak je prezident může ovlivnit.

S takovou kritikou jsme se setkali poměrně často. Ještě víc nám někteří měli za zlé, že ekonomická situace skončila až na posledním místě. V podstatě to chápu, je pak jednodušší namítat, že studenty zajímají blbosti.

 

To zřejmě patří k věku – mám teď na mysli obě strany barikády. Víc mě překvapilo, že životní prostředí skončilo až na čtvrtém místě.

Koncept průzkumu sestavovala organizace Politika (nejen) pro mladé a troufnu si říct, že má dobrou výpovědní hodnotu. Určitou roli hraje, že výzkum probíhal celorepublikově, přičemž odpovědi například z Ústeckého kraje dopadly jinak než v Praze.

 

Jedním z proklamovaných cílů projektů Zavolíme a Politika (nejen) pro mladé je vzbudit zájem mladých lidí o politiku, respektive dostat je k volbám. Daří se to?

V evropském součtu chodí k různým typům voleb 65 procent voličů ve věku 18–30 let, v České republice jsme ještě před pár lety byli na 52 procentech. Už během loňských sněmovních voleb se to číslo navýšilo na 62 procent, snad je tedy nějaký povzbudivý trend patrný. Myslím, že obecná hláška „mladí nechodí k volbám“ už není namístě.

 

 

Elegán z punkové rodiny

Kde jste získal řečnické schopnosti, co vás formovalo?

Vždycky jsem byl výřečné dítě a poměrně brzo jsem se začal účastnit soutěží v prezentačních schopnostech. Navíc jsem muzikant a vystupování na pódiu taky nějak pohne s trémou.

 

Hrajete s kapelou?

Ano, jmenuje se Kašpárek v rohlíku.

 

Myslel jsem, že to jsou lidi o generaci až dvě starší…

Vystupuje tam moje maminka. Lítá po pódiu, je dost punkerka, což jsem po ní úplně nezdědil. Ale odjakživa se mě snažila táhnout k tomu, abych měl v životě víc punku. Pamatuju, jak mi vyprávěla, že si v mým věku sešila ruku sešívačkou, když se nudila. Táta hraje i v kapele Znouzectnost, vyrůstali jsme na undergroundu, místo písniček pro děti jsme doma poslouchali Ramones nebo Sparks.

 

Jak sám říkáte, není to na vás příliš znát.

Já jsem se proti tomu trochu vymezil. Koukal jsem třeba v televizi na pořady Ladislava Špačka o etiketě. Brácha je víc skejťák a bohém – jinak se obléká, zajímá se o street art, poslouchá rap...

 

Zkouším si představit, koho budete volit za prezidenta.

To vám neřeknu, protože bychom rádi uspořádali ještě jednu debatu před druhým kolem – už jen s dvěma klíčovými kandidáty. Po Vánocích jsme sice obdrželi informaci, že Andrej Babiš účast odmítá, bližšího vysvětlení se nám nedostalo. Ale třeba nepostoupí do druhého kola…

 

Zkusím to ještě jinak… Udělala první debata něco s vašimi preferencemi? Ovlivnila vaše uvažování, koho budete volit?

Musím připustit, že ano. Byli jsme zaraženi, že někteří kandidáti ani nepoděkovali za dárek, který jsme jim připravili (lahev vína, pozn. red.), a odešli bez rozloučení. Nebudu vytahovat jednotlivá jména, ale mohu prozradit, že ta osobní, bezprostřední zkušenost přeorientovala v podstatě celý náš tým z jedné strany na druhou.

 

Víc k tomu asi v tuto chvíli říct nemůžeme.

Přesně tak.