Kutilství za časů cholery

Post Image

Kutilství za časů cholery

Play icon
4 minuty
Pavlína Kavková se svojí maminkou Karin z Frýdku Místku organizuje přes sociální sítě šití ochranných roušek.

foto Profimedia.cz

"Mnohé výtvory kutilů až dosud životy často ohrožovaly. Teď je poprvé zachraňují," píše autor pravidelného sloupku Lehce pod čarou.

„A piš si deník. Naše vnoučata nám jednou nebudou věřit, že jsme tohle zažili. Budeme pro ně něco jako pamětníci války,“ kladl mi v den vyhlášení celostátní karantény na srdce můj spolubydlící a kamarád-vědec. Protože jsem tušil, že v následujících týdnech v našem malém vršovickém bytě potečou slzy, a možná i krev, raději jsem se od Honzy nechal poučit ještě o pravidlech soužití na malém prostoru, která zná z kosmického výzkumu.

Už po pár dnech psaní deníku jsem si uvědomil, k jakému konfliktu lze nynější dění přirovnávat. Spíš než druhou světovou válku plnou zvratů zatím příběh karantény připomíná tu první. Ukryli jsme se v zákopech a čekáme, co se stane. Ovšem, jak už se to v zákopech dělá, chystáme ofenzivu. Jen nenasazujeme bajonety, ale potápěčské masky a roušky z utěrek. Uchýlili jsme se totiž k tomu, co jako národ umíme nejlépe – ke kutilství.

Začalo to rouškami. Vláda je nejprve nezajistila. To ale českého kutila nezastavilo. Roušky nebyly – a tak jsme se je naučili šít doma.

Když jsem si v neděli ve dvě hodiny ráno na Alze objednával pytlíky do vysavače Rowenta a viděl, že si toto zboží právě prohlíží 436 dalších zákazníků, pochopil jsem, že šití roušek bude velká věc.

V neděli roušku nenosil skoro nikdo, ovšem do středy stihla vypuknout roušková revoluce. Vláda dokonce nošení roušek nařídila povinně. Přišlo nařízení nosit něco, co se nedá sehnat, a lidé si to musí vyrobit. Zní to naprosto absurdně. Francouz by kroutil hlavou, ovšem český kutil ne. Český kutil sešlápl pedál šicího stroje. U šití roušek z utěrek a pytlíků do vysavače však národ Přemka Podlahy neskončil. Lihovarník Žufánek místo absintu začal vyrábět dezinfekci (než mu to úřady zatrhly), 3D tiskárny po celé republice tisknou štíty pro zdravotníky a ve vinohradské nemocnici už teď lékaři nosí masky na šnorchlování s přidělaným vojenským filtrem. Protože do Egypta teď mnoho lidí nejezdí, jistě nebude problém zásobit potápěčským vybavením i další nemocnice.

Kutilství u nás nemá dlouholetou tradici jen v zahrádkářských koloniích, které daly vzniknout sekačkám s motory z praček, ale také na poli vědy. Už Otto Wichterle sestavil svou první aparaturu na výrobu kontaktních čoček ze stavebnice Merkur. A jeho současní kolegové nezůstávají pozadu.

Do zásobování plicními ventilátory se zapojila ČVUT, která se rozhodla zahájit výrobu stovek improvizovaných přístrojů – a plány výroby chce sdílet s celým světem.

Začalo to u roušek a dostali jsme se až k ventilátorům. Teď už jen ten lék. Velké naděje ostatně svět vkládá do přípravku Remdesivir, který vznikl ve Spojených státech a na jeho vývoji se zásadně podílel Čech Tomáš Cihlář – žák legendárního Antonína Holého (i když, pravda, v případě remdesiviru půjde určitě o podstatně odbornější práci, než je pouhé kutilství).

Nerad bych hrozbu koronaviru zlehčoval, z pohledu českých kutilů v něm ale vidím velkou příležitost. Mnohé výtvory kutilů až dosud životy často ohrožovaly. Teď je poprvé zachraňují. Věřím, že díky tomu konečně na své kutilství začneme být hrdí i před světem.

Podpořte Reportér sdílením článku