Chci dobýt Ameriku

Mluvili jsme spolu pár dnů před The Open. Ptal jsem se Pádraiga Harringtona, zda nějaký další Ir může v dohledné době vyhrát turnaj kategorie major. „Shane Lowry na to jednoznačně má a myslím, že je připravený,“ odvětil Harrington. Lowry pak skutečně vyhrál. A Pádraig Harrington, sám vítěz tří major turnajů a kapitán týmu Evropy pro příští Ryder Cup, osvědčil, že je právem považován nejen za skvělého hráče, ale i za velkého znalce golfu.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Byl jste jmenován kapitánem evropského týmu pro Ryder Cup 2020. Co to pro vás a vaši kariéru znamená?

Je to svým způsobem završení mé golfové dráhy. Měl jsem dobrou kariéru, dosáhl jsem pěkných úspěchů. Těší mě ta důvěra, kterou jsem dostal, že mohu vést tým Evropy. Ale nechci se spokojit s tím, že budu rydercupovým kapitánem, chci být úspěšným kapitánem a Ryder Cup s týmem Evropy získat. Není to pozice, kterou získáte jaksi mimochodem, vyžaduje plné nasazení, a já rozhodně počítám, že odvedu úplně všechno, abych vybudoval dobrý a také úspěšný tým. Chtěl bych zkrátka se svým týmem dobýt Ameriku.

 

V posledních dvaceti letech prohrál evropský tým jen třikrát, pokaždé to bylo, když se hrálo v Americe. Je to větší výzva, být kapitánem pro utkání na americké půdě?

Je to výrazně větší výzva. Výhoda domácího prostředí bývá při Ryder Cupu značná a Američané jí dovedou využít. Vědí, že když udělají otevřené a rychlé hřiště, na kterém bude padat hodně birdie, bude to pro tým USA výhoda. Statistiky dlouhodobě ukazují, že Američané více skórují a vyhovuje jim hřiště, na kterém se hraje hodně jamek pod par. Evropané jsou naopak lepší na technických hřištích, s členitými fairwayemi a náročnými roughy, kde jde hlavně o to, udržet par a vyhnout se vyšším skóre. V tomto se američtí a evropští hráči docela významně liší a volba a úprava hřiště, na kterém se utkání koná, může hrát opravdu důležitou roli. Dobrou zprávou pro evropský tým tentokrát je, že Whistling Straits, kde se bude Ryder Cup příští rok hrát, není úplně typickým americkým hřištěm, takže na straně domácích určitě bude skvělá podpora diváků, ovšem hřiště nebude tolik proti nám.

 

Byl jste po svém jmenování do funkce kapitána už ve Whistling Straits na obhlídce?

Byl jsem tam obhlédnout hotel, pokoje, prostory pro fyzickou přípravu, masáže, relaxaci. To samé pak v zázemí na hřišti – šatny pro hráče, prostory pro caddie a tak dále. Musíme být dokonale připraveni a nesmí nás zaskočit žádná drobnost.

 

Vypadá to, že i rok před utkáním už je funkce kapitána prací takřka na plný úvazek…

Zatím je nejvíce právě těch přípravných a administrativních prací. Ještě to není úplně full time job, ale pomalu se to k tomu začíná blížit.

 

Může být pro kapitána výhodou, že je sám stále aktivní hráč a potkává svěřence či soupeře přímo na hřišti?

To bych neřekl. Jsem aktivní hráč, golf mě pořád baví. Ale nepotřebuji vidět hráče vedle sebe na fairwayi. Navíc, když jsem na turnaji, věnuji se vlastní hře; lepší obrázek si udělám z těch turnajů, na nichž sám nehraju. Výhodou aktivního hráče nebo kapitána těsně po skončení kariéry je, že většinu hráčů z obou týmů dobře znáte, ovšem pro výběr týmu je lepší, když sledujete výkony hráčů s odstupem.

 

V roce 2026 bude Ryder Cupu na hřišti Adare Manor ve vašem domovském Irsku. Neuvažoval jste o tom, že byste počkal s rolí kapitána až do té doby a mohl vést tým Evropy na rodné půdě?

Samozřejmě by bylo skvělé být kapitánem právě v rodné zemi. Je tu ale řada dalších skvělých hráčů, kteří určitě budou stát o to, aby v budoucnu mohli vést tým Evropy. Po dvou účastech v roli zástupce kapitána (vždy jich bývá několik – pozn. red.) však byla situace taková, že jsem byl nyní logickým kandidátem na hlavní funkci. A kdybych se teď o funkci neucházel, mohlo by se také stát, že už bych se jí nikdy nedočkal. Já beru jako výzvu, abychom se pokusili uspět v roli hostujícího týmu v Americe. Teď je zkrátka můj čas, jsem v ideálním věku, v ideální fázi kariéry, taková chvíle není nekonečná.

 

Poprvé je to nejkrásnější

Jako hráč jste se mezi lety 1999 a 2010 zúčastnil šesti po sobě jdoucích Ryder Cupů. Který z nich se vám nejvíce zapsal do paměti?

Ten první. Když přijedete jako nováček v týmu, navíc do prostředí, které je tak divoké a hlučné, jaké bylo tenkrát na předměstí Bostonu, je to strhující zážitek. Evropa tehdy výrazně vedla před finálovým dnem a bohužel jsme to vedení ztratili. Já jsem ovšem hrál dobře, svůj zápas jsem vyhrál, a i když mě mrzela porážka týmu, byla to určitě krásná rydercupová premiéra. Samozřejmě, když jsme vyhráli v roce 2006 v Irsku, a navíc obrovským rozdílem, bylo to skvělé, i když zrovna mně se tam moc nedařilo. Nebo když jsme v roce 2004 spolu s Colinem Montgomeriem porazili v zahajovacím zápase na americké půdě dvojici Tiger Woods – Phil Mickelson. Já v tom ročníku vyhrál čtyři z pěti zápasů, do nichž jsem nastoupil, a Evropa zvítězila v Americe historickým rozdílem. Nádhera. Poslední Ryder Cup v roce 2010 s těsnou výhrou Evropy, to bylo krásné rozloučení. Ale premiéra je jen jedna – a ta byla nejkrásnější.

 

Mohou nováčci, které budete mít v týmu Evropy, očekávat napřesrok podobně bouřlivé prostředí, do jakého jste přijel v roce 1999?

Být nováčkem v Ryder Cupu je vždy něco výjimečného. Myslím, že většina hráčů by vám řekla, že nejsilnější zážitek je Ryder Cup právě napoprvé. Pokud si odbydete premiéru v hlučném prostředí, které jasně přeje soupeřům, je to výzva. A americké publikum umí být pořádně hlučné. Myslím ale, že nyní je přece jen o trochu kultivovanější, než tomu bylo koncem devadesátých let.

 

Soustředění posledního kola

Vyhrál jste třikrát turnaj kategorie major. Pokaždé to bylo tak, že jste v jeho průběhu zvolna stoupal pořadím. Dá se říci, že vaší silnou stránkou je trpělivost?

Jednoznačně. Jsem celkově velmi trpělivý člověk. A to mi pomáhá být trpělivý i jako hráč. Nenechám se rozhodit tím, že se jedna dvě jamky nepodaří tak, jak bych si představoval. Dovedu se vyrovnat se špatnou ránou či zaváháním a postupně si budovat pozici a zlepšovat skóre. To se na těžkých turnajích, jako jsou majory, počítá. Velmi výjimečně se stane, že by hráč během turnaje nezaváhal, důležité je, aby to dovedl překonat a dál se posouval kupředu.

 

Obě vítězství v roce 2008 přišla po velmi silném výkonu na druhé devítce posledního dne. Je v tu chvíli rozhodující pro výsledek hlava a nastavení mysli?

Závěrečná devítka je v golfu speciální disciplína. Musíte zůstat absolutně koncentrovaní na jedinou věc, a tou je skóre. Dostat balon do jamky na co nejméně úderů, ať to vypadá jakkoli. Ve čtvrtek nebo v pátek, první dva dny turnaje, se můžete zabývat tím, jestli je váš švih správný, jaký tvar mají vaše rány, zda trefujete střed fairwayí. V neděli odpoledne mohou rány vypadat jakkoli, vám musí jít jen a jen o skóre. Když hrajete o své životní vítězství, můžete ignorovat švih, to, jaký tvar mají vaše rány, jde jen o to, dotáhnout hru do konce. Koncentrace a nastavení mysli rozhodují, jestli se stanete šampionem, nebo odjedete jako ten, který „skoro vyhrál“.

 

Může mít Irsko v dohledné době dalšího golfistu, který vyhraje turnaj kategorie major?

Irsko má velké množství skvělých amatérských golfistů a sbírá úspěchy na mezinárodní scéně. Jen málo z nich se ale bohužel dokázalo prosadit mezi profesionály. Myslím ovšem, že Shane Lowry na vítězství v majoru jednoznačně má a že je připraven, aby to mohl dokázat. Má herní schopnosti a je i mentálně připravený a dost silný. (Lowry následně skutečně The Open vyhrál – pozn. red.) A pak máme silnou generaci mladých hráčů mezi patnácti a osmnácti lety, z těch by pak mohl vzejít ten další vítěz.

Při posledním Masters jste turnaj komentoval pro televizi. Jak se vám líbil comeback Tigera Woodse, který vyhrál turnaj kategorie major po jedenácti letech?

Byl to výjimečný moment pro celý golf. Tolik emocí, nadšení u diváků, myslím, že mu to každý kolem hřiště přál. A já jsem si to na komentátorském stanovišti opravdu užíval. Bylo to jako návrat do minulosti. Najednou to byl ve finálovém dni zase ten starý Tiger Woods, precizní, hladový po vítězství. Na posledních jamkách hrál přesně ty rány, které se tam mají hrát. Jakmile ucítil šanci na vítězství, šel po ní a už ji nepustil.

 

To je přesně to nastavení mysli, o kterém jste před chvílí mluvil?

Ano, právě tohle potřebujete, abyste mohl vyhrávat velké turnaje. To byla vždy Tigerova velká přednost. A na letošním Masters to zase ukázal. Byla radost se na to dívat a jsem rád, že jsem mohl být při tom.

 

Český turnaj mě nadchnul

Těšíte se na letošní Czech Masters?

Těším se hodně, loni jsem si to velice užil. Praha je krásná a je radost se tam vracet, je to jedno z nejkrásnějších míst, kam se můžete s golfem dostat. Když jste v tak pěkném městě, můžete se jím projít, navštívit dobré restaurace, je to výrazně lepší zážitek, než když jedete na turnaj do nějakého odlehlejšího resortu, kde se pohybujete jen mezi hotelem a hřištěm. V Praze je to paráda.

 

Loni se vám navíc na turnaji dařilo, všechna kola jste zahrál pod sedmdesát a do poslední chvíle bojoval o vítězství.

To vás pak samozřejmě turnaj baví o to více. Byl bych samozřejmě radši první než druhý. Ale když je vám sedmačtyřicet jako teď mně, umíte si vážit každého umístění v top ten. Měl jsem dobrý pocit z hry, druhé místo byl můj nejlepší výsledek loňské sezony na European Tour, takže jsem byl s turnajem na Albatrossu určitě spokojený.

 

Třeba to vyjde na vítězství letos.

Rád přijedu, znovu změřím své síly s hřištěm i soupeři a samozřejmě se budu snažit, abych dopadl co nejlépe. Po zranění ruky, kvůli němuž jsem přišel o začátek sezony, jsem se zotavil, dostal se zase zpět ke své hře a jsem schopen hrát tak, jak bych si představoval.

 

Letos bude ve startovním poli řada hráčů, které znáte celá léta. Ernie Els, Lee Westwood, Thomas Björn. Chtěl byste si s někým z nich zahrát ve flightu?

Tihle chlapíci byli mými soupeři už před dvaceti lety. Soutěžili jsme spolu znovu a znovu. A když se s někým utkáváte dvacet let, vyvine se mezi vámi pouto a přátelství. Máte stejné zážitky, společné zkušenosti, máte se o čem bavit. Vážím si mladých kluků, kteří jsou na evropské i americké túře, ale s nimi se zase tak dobře neznám. S Erniem, Thomasem nebo Leem jsme toho prožili hodně, a kdyby to šlo, zahrál bych si nejradši s nimi se všemi. Však se mohou lidé přijít podívat, že ještě nepatříme do starého železa.

 

 

 

Pádraig Harrington
 
Vyhrál tři turnaje kategorie major. The Open 2007 v Carnoustie, kde v play off porazil Sergia Garcíu. V roce 2008 obhájil na hřišti Royal Birkdale vítězství v The Open a stal se prvním Evropanem od roku 1906, kterému se to podařilo. O pouhé tři týdny později pak vyhrál v Oakland Hills také PGA Championship. Má za sebou řadu dalších vítězství v amatérských soutěžích i na americké i evropské profesionální túře.
Byl celkem šestkrát členem týmu Evropy v Ryder Cupu, čtyřikrát slavili Evropané vítězství. Při posledních dvou Ryder Cupech 2016 a 2018 zastával funkci zástupce kapitána. Letos zkraje roku byl jmenován kapitánem týmu Evropy pro příští utkání v roce 2020, které bude hostit Whistling Straits v americkém Oregonu.
Pádraig Harrington (47) je ženatý, s manželkou Caroline jsou svoji už dvaadvacet let a mají syny Patricka a Ciárana. Sám o sobě říká, že je výrazně rodinný typ.

 

 

 

Slovníček pro negolfisty
 
Par
Předepsaný počet ran, na kolik se má jamka hrát (jamky mají buď par 3, 4, nebo 5)
 
Birdie
Jamka zahraná jednu ránu pod par
 
Bogey
Jamka zahraná ránu nad par
 
Fairway
Dráha směrem ke greenu s nízko posekanou trávou
 
Green
Jamkoviště, prostor s uválcovanou trávou kolem jamky
 
Rough
Hustá tráva kolem fairwayí
 
Flight
Skupinka hráčů, která hraje spolu na hřišti
 
Caddie
Nosič holí, na špičkových soutěžích má každý hráč caddieho
 
Major
Turnaj nejvyšší kategorie, jsou čtyři Masters, PGA Championship, US Open (všechny se hrají v USA) a The Open (hraje se na britských ostrovech)
 
Ryder Cup
Prestižní utkání mezi výběry Evropy a USA, hraje se jednou za dva roky, střídavě v Evropě a Americe
 

Dále čtěte v golfovém speciálu:

- Rozhovor s českou golfovou nadějí Stanislavem Matušem.

- O tom, kde vzít v české nové golfisty.

 

 

 

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama