Nemluvme za sebe!

Post Image

Nemluvme za sebe!

Play icon
18 minut
Básnířka Amanda Gormanová

foto ČTK/Profimedia.cz

Zesměšňovat druhé nebo je redukovat na stereotypní karikatury je eticky problematické – píše filozof Ondřej Galuška. Humor si žádá zvláštní citlivost ke kontextu, nejde podle něj jen o otázku svobody slova. Na druhé straně to ale neznamená, že židovské vtipy smějí vyprávět jen Židé a o problémech Afroameričanů můžou mluvit jen Afroameričané. Spousta lidí nyní sebe sama umlčuje, protože se ostýchá mluvit za někoho jiného – vysvětluje Ondřej Galuška v eseji psané pro magazín Reportér. „Vnímám to jako velký problém pro univerzitní kulturu a širší veřejnou debatu, která vyžaduje, abychom se odhodlali vstoupit do nejisté a eticky nejednoznačné situace a pokusili se mluvit za druhé.“

Při inauguraci amerického prezidenta Joea Bidena v roce 2021 zazářila tehdy dvaadvacetiletá černošská básnířka Amanda Gormanová. Přednesla svou báseň Kopec, který zdoláváme a záznam jejího vystoupení obletěl svět.

O vydání básně projevilo zájem nizozemské nakladatelství Meulenhoff, které chtělo překlad svěřit uznávané překladatelce Marieke Lucas Rijneveldové. Vzápětí se zvedla vlna kritiky: ne proto, že by Rijneveldová nebyla dobrá překladatelka, ale protože není černoška.

Marieke Lucas Rijneveldová nakonec nabídku odmítla.

Co považujete za zásadní problém dneška?

Kauza vzbudila velkou reakci i u nás. Mnozí význační překladatelé se pozastavovali nad absurditou nároku, aby překladatel sdílel stejnou zkušenost, kulturu nebo etnicitu jako autor. Kdo by pak mohl překládat Danta nebo Shakespeara?

Základní otázka je ale širší a zní: Kdo může mluvit za sebe a kdo smí mluvit za druhé?

Podpořte Reportér sdílením článku