Marta je mrzutá

Kultura

Obchody už nefungují, je velké sucho, ale v provozu je stále ještě internet a sociální sítě – v takovém prostředí začíná povídka psaná pro červencový Reportér.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Marta je mrzutá. Říká, že mi nechce s těma blbostma pomáhat, že má práci na zahradě a je z toho ze všeho nervózní. Že musí okopat brambory, jestli tedy nevím o někom, kdo by to udělal za ni. Ona že když se rozhlídne, tak nikoho takovýho nevidí. Že úplně stačí, že si musí dělat starosti se suchem. Když bude pořád takhle, budou brambory jak korálky, o cibuli a česneku ani nemluvě. Studna mele z posledního, voda se do ní natahuje jen čůrkem. A já po ní chci zas tyhle kraviny, na který se stejně nikdo nekouká. Jestli se těch filmečků najím, až za měsíc nebude co do huby?

A přitom ji to zkraje tak bavilo. Sama má v sobě spoustu nevybouřený potřeby tvořit. Ty její háčkovaný postavičky, co po večerech roky vyrábí; uháčkovala už několik betlémů, všechny sochy na Karlově mostě i poslední českou vládu, včetně všech odpravených ministrů i těch, co je nahradili. Má uháčkovanýho Quentina Tarantina i Mao Ce-tunga, Lídu Baarovou i s Goebbelsem. A tyhlety postavičky jsme používali na různý výukový videa, jak přežít.

Když zavřeli obchody, natočili jsme, jak Jirka Bartoška řečenej Barťák předváděl, jak si vyrobit luk a šípy. Marta stála u mikrofonu a snažila se napodobit ten Barťákův sametově posazenej hlas a nedbalou dikci, když říkala „… abyste zjistili správnou délku lučiště, položte si pravou ruku na pravý bok a levou paži natáhněte co nejdále. Vzdálenost mezi těmito body je správná délka lučiště.“

 

Museli jsme to nahrávat asi napětkrát, jak se u toho Marta smála. Nevadilo mi to, mám rád, když se směje, chystal jsem si zatím animaci Barťáka z bavlnky a jak rozpažuje a neustále zavazuje o ten svůj orlí nos, a Marta se smála jak protržená. Nebylo kam spěchat, práci jsme teď neměli ani jeden a ovce se o sebe postaraj samy. I kdyby z toho nebylo nic jinýho, vidět Martu se smát mi úplně stačí. Směje se takovým hrdelním smíchem, je to trochu, jako když rodí kráva, jde to snad z hloubky země.

První video se šířilo jako oheň, najednou jsme měli stovky fanoušků, který chtěli víc. Další video byl distanční fotbalový mač, dvacet dva různých hráčů ve svých obývácích hrálo zápas, ve kterém šlo o všechno. Z fotbalistů jsem ale měl jen Panenku a Maradonu, tak jsem musel soupisku doplnit svatým Václavem, Goebbelsem a dalšíma. Marta v sobě nedokázala najít ten pravej zápal, tak jsem si to musel odkomentovat sám. To už jsem v komentářích dostal naloženo, „jak to komentuješ, ty vemeno, viděls někdy vůbec pořádnej fotbal?“ a tak, docela jsme se tomu s Martou nasmáli.

Pak jsme točili, jak ulovit žábu. Paris Hilton ve tmě mávala baterkou na všechny strany a hrozně afektovaně říkala, že žáby lze v noci, kdy jsou aktivní, najít podle, to byste neuhodli! ano, podle kvákání! Musíte se k nim přiblížit, oslnit je zdrojem světla a mignout je baseballovou pálkou! Žáby jsou jedlé, ale některé mají pod kůží ukrytý jed – a proto je třeba je před konzumací stáhnout z kůže! Stehýnka žáby jsou ale opravdová delikatesa, chutnají úplně jako kuře, co kuře?, ještě lépe než kuře. Poslední záběr je detailní záběr na háčkovanou Paris Hilton, co má na jedný ruce přiháčkovanou tu obludnou čivavu, v druhý drží žábu na klíček a hlasitě mlaská.

To už nám to dali sežrat pořádně, že prej krutost na zvířatech, dokonce se k tomu vyjádřila nějaká organizace na ochranu zvířat. Vegani to video zhnuseně sdíleli, takže nám rázem přibyly desetitisíce diváků z celého světa. Vyšlo o nás pár článků doma i v zahraničí. Dokonce o nás byla zmínka i v televizních zprávách, byli jsme taková kuriozita na závěr.

John Travolta předváděl, jak si bez frizéra vyfoukat pěkné vlny. V jednom videu o domácím stříhání účinkovaly i naše ovce. Háčkovaný Přemek Podlaha předváděl, jak si svépomocí vytrhnout zub. „Mýdlo je vynikající dezinfekce!“ komentoval to tím svým rozšafným hlasem. „Ránu si je třeba, stejně jako ruce, omýt převařenou vodou. Nemáte-li přístup k převařené vodě, použijte moč! To je sterilní tekutina a nezavleče vám do rány infekci!“

Každý den jedno dvou- až tříminutový video, dost jsme se při tom bavili, hodně jsme se zlepšovali, dokázali jsme už zkraje poznat, kudy vede nejkratší cesta k cíli, koncepčně i technicky. Dostávali jsme spoustu povzbudivých zpráv a díků, jak lidem pomáháme přestát tíživé časy v karanténě.

„Venku je tma, je slyšet jen sirény sanitek a policejních vozů a řinčení skla rozbíjených výloh, jak ty chudáci, co už jim opravdu nic nezbylo, rabují obchody,“ psal třeba jeden fanoušek z Brna. „A já tu sedím úplně sám a pouštím si ty videa jedno za druhým a vím, že to zas jednou bude dobrý. Děkuji vám z celého srdce, díky vám se mi daří nepropadat trudnomyslnosti.“

„Kurva, bro, dík!“

„Nic tak slabomyslného jsem ještě neviděla. Gratuluji k rekordnímu snížení laťky zábavy!“

„Můžete prosím napsat, jaké koření používáte na ty žabí stehýnka?“

Měli jsme fanoušky na Filipínách i na Velikonočních ostrovech. Bylo to opojné.

Pak to začalo klesat. Každý den nám ubyla nejmíň polovina lajků. Přišly poruchy rozvodu elektřiny, po celém světě. Asi za měsíc se město, které z našeho kopce vidíme, zahalilo do tmy a už se nerozsvítilo. My máme na střeše solární panely, dokud aspoň trochu svítí slunce, tak si posvítíme i my. Vodu si taky ohřejeme. Dřeva máme na několik zim a plot jsem nahoře opatřil ostnatým drátem a barák osadil samostřílama, který se aktivujou nášlapem.

Ve sklepě máme pro nejhorší případ dieselovej agregát. Jen s tou vodou ve studni je to špatný. A Marta mi hubne před očima, už ani to natáčení ji nebaví.

„Marto, nemáme tam v mrazáku ještě kuře?“

„Jo,“ vzdychne ona. „To od Babiše z Vodňan, jak jsi omylem koupil a já ho odmítala uvařit. To je poslední kuře, co máme.“

„Tak ho vyndej z mrazáku, Martičko. Natočíme instruktážní video, jak si upéct kuře v krabici na munici.“

„Už mi s tím dej pokoj.“

„Nesmíme to vzdát.“

Zavrtí hlavou a svěsí ramena. „Já tě mám moc ráda,“ řekne, „a líbí se mi, co děláš. Ale copak na ty slaboduchý videa ještě někdo kouká? Lidi maj jiný starosti. A i kdyby chtěli, tak nemůžou, protože většina lidí už je bez proudu.“

Vezme čubu a jde se s ní projít do lesa. Už ji přestala odvolávat, když čuba vyrazí za zajícem nebo srnou. Zatím nic neulovila, už není nejmladší, ale třeba se jí to jednou podaří.

Dívám se na statistiku návštěvnosti a vidím, že se na nás od včerejška dívalo celkem šest uživatelů. Vstanu a jdu nakrmit posledního králíka.

„Načerno, nebo na smetaně?“ zeptám se ho laškovně a podrbu ho na bradě. Králík zafuní, moje vtipy ho nikdy nebavily.

Když se Marta vrátí z lesa, beze slova mi přinese to kuře. Je rozmrzlé, musela ho už dřív vyndat z mrazáku. Přinese mi i hlavní hrdiny filmu – háčkovaná zvířátka, žirafu, veverku, pejska. Pozoruje mě mlčky, jak se zvířátky pohybuji, nechávám pejska spadnout do plechové krabice, kterou veverka vymetla od zbytků střelného prachu ocáskem, nechávám je rozdělat oheň, plameny jsou z celuloidové fólie, kuře se do plechové krabice nemůže vejít a zvířátka nemůžou zavřít dvířka. Marta s povzdechem odejde do zahrady okopávat brambory. Před týdnem jsem jí při milování rozmáčkl brýle, takže si ani knihu nepřečte, ani křížovku nevyluští. Neřekla ale ani slovo, za celou tu dobu to ani jednou nezmínila.

Signál je kolísavý, a tak se video nahrává nezvykle dlouho. Když se Marta vrátí, dívá se mi přes rameno, dokud se na obrazovce neobjeví zpráva „Vaše video je nyní připravené k přehrání“.

Dívá se, jak háčkovaná zvířátka připravují pečené vodňanské kuře v kufříku na munici podle příručky speciálních vojenských jednotek SAS, a najednou v ní začne z hloubky probublávat smích. Haha hahaha haha uháááá… směje se, až čuba zvedne hlavu a nejistě na nás hledí.

„To není možný,“ směje se, až jí tečou slzy. „Ty jsi takovej vůl!“

Čuba pro jistotu jednou bafne.

Pak se pod videem objeví jeden váhavý lajk. Marta zvážní a kývne na mě.

Náhle zhasne obrazovka počítače a kontrolky na všech spotřebičích. Lednice sebou škubne.

„Pokračuj,“ řekne Marta. „Skočím nahodit agregát.“

Marta se na mě povzbudivě usměje. Oba dávno víme, že toho nikdy nemůžeme nechat.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama