Prostitutky u silnice jsou pasé. Sexbyznys se odehrává hlavně na privátech

Přibývá v poslední době žen vydělávajících si prostitucí?

Zatím ne, ta čísla v našich statistikách jsou stále plus minus stejná. Ale jsme na začátku ekonomické krize a můžeme očekávat, že se jejich počet bude zvyšovat. Stejně tomu totiž bylo v roce 2008, kdy jsme se také potýkali s krizí. Teď je navíc propad životní úrovně velmi rychlý. Pro rodiče samoživitele bude hodně náročné uplatit i jen bydlení, které je velmi drahé. A problémy nebudou mít jen sociálně slabší rodiny.

O jakém počtu žen v sexbyznysu se aktuálně bavíme?

Je těžké zjistit přesné číslo, ty ženy nejsou nikde registrované, v Česku ani po letech není možnost mít na poskytování sexuálních služeb živnostenské oprávnění. Ale i díky internetu se dá spočítat, kolik osob je v jednu chvíli ochotno poskytnout nějaký druh sexuální služby. Jde o nějakých třináct až patnáct tisíc.

Tipnu si, že často si sexem vydělávají matky samoživitelky, které se tak snaží uživit své děti. Trefila jsem se?

Z padesáti procent jsou našimi klientkami matky samoživitelky a peníze jsou nejčastější důvod, proč se pro tuto práci rozhodnou. Často jde o model, že mají svoji práci a k tomu dva víkendy do měsíce jdou do nočního klubu nebo na privát, aby placeným sexem stabilizovaly rodinný příjem. Kromě peněz má ale sexbyznys ještě jednu velkou výhodu, kterou ženy zmiňují, a to je časová flexibilita. Jsou na děti samy, nemohou si dovolit chůvu a tahle práce jim umožňuje být s nimi, vyzvedávat včas ze škol a školek.

Peníze a čas jako hlavní motivace. Pak je tu skupina žen, o které se moc nemluví. Ty, které ta práce jednoduše baví. Jak časté to je?

Mým regionem v rámci Rozkoše bez rizika je Praha, střední Čechy a Liberec. Právě Praha je v tomhle velmi specifická, tady tato skupina tvoří až dvacet procent ze všech sexuálních pracovnic. Bývají to ženy i z vyšších sociálních vrstev, které si chtějí udržet životní standard. Sex je baví, znají svoji hodnotu a eskortní služby poskytují třeba i po celém světě. Díky tomu, že je to jejich svobodná volba, nepotřebují sociální služby a poradenství, které nabízíme, a my bychom s nimi nepřišli do styku, kdybychom nenabízeli testování na pohlavní choroby. Tyto ženy se nestydí za to, co dělají, o sexu se nebojí bavit, jsou sebevědomé. Některé svou práci netají ani před svými rodinami a dospělými dětmi.

Popisují, jak se k té práci dostaly?

Prostě je sex hodně bavil a baví. Znám ženy, které se sexem začaly živit ve vyšším věku, třeba po rozvodu. S manželem měly nenaplněné fyzické potřeby, po rozchodu experimentovaly a objevovaly sex a zjistily, že je to baví. Mám klientku, která se sexbyznysu věnuje ze své vůle a je jí přes šedesát pět let. Tyhle ženy mívají velmi dobrou finanční gramotnost, umí investovat a tu práci berou jako způsob, jak se zabezpečit. V jejich profesi by se jim to nepodařilo.

Jak se na sexbyznysu podepsal covid?

V první vlně pandemie zůstaly ženy ze dne na den bez příjmů, neměly nárok na žádnou podporu, protože jejich práce není legální. Tím pádem se naprosto změnila naše práce. Normálně se zaměřujeme na sociální poradenství – radíme klientkám s dluhy, řešíme dávky, bydlení, násilí a další problémy. To skončilo a museli jsme řešit existenční věci. Mnohem víc jsme spolupracovali s potravinovou bankou a vozili jsme jídlo klientkám s malými dětmi. Řešili jsme jejich bydlení, ale ne, aby bylo dostupnější, ale aby vůbec nějaké měly. V té další vlně už se trochu oklepaly, na privátní a pouliční scéně provozovaly služby navzdory pandemii dál. Ale noční kluby zase zavřely.

Stalo se, že některé po rozvolnění už neotevřely? Že je pandemie ekonomicky položila?

Kluby jsou v úpadku několik let. Když jsem před šesti lety začínala v Rozkoši, v Praze jich bylo nějakých dvaačtyřicet. Před covidem jich byla polovina a pandemie jejich zavírání jen urychlila.

Čím to je?

Fenomén nočních klubů se vyčerpal v devadesátých letech. Češky pak začaly odcházet do privátní sféry, v klubech zůstávaly hlavně cizinky. V klubu je hodinová taxa a ženy dostanou padesát, maximálně šedesát procent toho, co zaplatí zákazník. Když je klub slušný. V privátu je celý honorář jejich. Ale má to úskalí. V bytech je mnohem vyšší riziko násilí. V klubu je ochranka, jsou tam barmanky, které vědí, s kým žena odchází na pokoj, kdy se má vrátit, na pokojích jsou záchranná tlačítka. To na privátech nemají. Až devadesát procent našich klientek se tak setkalo s nějakou formou násilí, ať jde o sexuální, fyzické, ekonomické. Navíc nemusí být vždy jen ze stran zákazníků.