Tuk pro medvěda

Hudebním glosátorem Reportéra je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic).

Leden bývá v existenci naší party měsícem, kdy se toho moc neděje. Vlastně se neděje nic. Nejsou koncerty, nejsou zkoušky a hlavně nikdo nikoho ani nechce moc vidět, protože po nekompromisním létě a intenzivní podzimní klubový šňůře toho všeho mají všichni plný zuby. Kapelní medvěd zaleze do brlohu a spí.

Děje se tak mnoho let a je úplně jasný, že stejně tomu bude i letos. Je tady ale jedno velké ALE. Současný kapelní medvěd nemá tuk, z kterýho by žil, když spí. A svýho brlohu má plný zuby, protože je tam zavřenej už vážně dlouho.

Nyní se musím vrátit o rok zpátky, aby byl příběh našeho notně pohublého medvěda úplně jasnej. Před rokem mi zavolal brácha a říká: „Kamarád Tomáš objevil v Belgii dobrou dodávku. Ta naše dodělává, rozhodněte se rychle.“ Šli jsme do toho. Vybrali jsme všechny prachy z našeho labelu a přitáhli jsme dodávku do Pardubic. Za pár dní přišla korona.

Měli jsme o dvě dodávky víc než koncertů.

V létě jsme se z úplnýho dna trochu vyhrabali, ale bylo čím dál jasnější, že dno bude ještě trochu hlubší. Přišlo, co přišlo.

Sledoval jsem říjnový online koncerty některých kapel a viděl jsem, že zájem posluchačů rapidně klesl. Nebylo se čemu divit. Opakovaný online koncert je něco jako pře­žbrundání se birellem.

Stáli jsme před zásadním rozhodnutím. Zariskovat a vrazit naspořený prachy z léta do novýho merchandisingu čili merche, jak se říká, anebo už nedělat nic a čekat. Zvolili jsme risk. Nechali jsme vyrobit nový propagační mikiny, trička, kulichy s názvem hlavního města našich písní a po měsíci jsme uspořádali i koncert online, protože už jsme si opravdu potřebovali zahrát. Účast byla skvělá a podařilo se i vybrat nějaké peníze. Ukázalo se, že máme skvělý fanoušky s charakterem. Risk s novým merchem taky klapnul, a tak jsme se před Vánoci sešli naposledy ve zkušebně. Před online koncertem číslo dvě přišel ředitel našeho labelu a dal každýmu obálku.

„Moc to není, ale něco to je. Druhou půlku vám dám na konci února, a pak už musí vydržet každej sám.“

Zahráli jsme, popřáli jsme si dobrej příští rok a jeli jsme domů.

Bylo to zvláštní. V prázdné zkušebně zbyla úplně nová, mnohem strašidelnější lednová prázdnota.

Přeju nestrašidelnej, dobrej rok všem podobným medvědům. Až jednou procitnem, koupíme si maliny, med a slané buráky.

Podpořte Reportér sdílením článku