Přežijte podzim v teple

Myslím, že existuje jen málo lidí, kteří by nesnášeli podzim tak upřímně jako já. Roční období je to natolik beznadějné, že si ho musíme idealizovat. Pamatuji si, jak jsme podzim malovali při výtvarné výchově na základní škole. Stromy hrající všemi barvami, modrá obloha bez mráčku… Když ale odhlédneme od této sdílené kulturní lži a podíváme se na statistiky, dostaneme mnohem reálnější obraz, jak podzim vypadá. Pro příklad: třeba v Pardubicích se lidem od začátku září do konce listopadu dostane zhruba 310 hodin slunečního svitu. Po zbylých zhruba 1 850 hodin je provází buď tma, oblačnost, déšť nebo všechno dohromady.

Čím severněji se na našem kontinentu podíváme, tím horší tam mají podzim. Zejména obyvatelé Skandinávie jsou vytrvalým deštěm a větrem bičováni od nepaměti. Aby přežili, museli být vynalézaví. Zkombinovali dva největší objevy lidstva – obydlí a oheň , aby vytvořili místo, ve kterém se dá podzim přečkat. Dali vzniknout sauně!

Sám jsem půvab saunování poprvé poznal až před dvěma lety. Byla noc plná hvězd a já ve společnosti přátelského estonského biologa střídal rozpálenou místnost s ledovými vodami Čudského jezera. Po těle mi tehdy bylo skvěle, po duši ještě lépe. A já už si nikdy nenechal ujít příležitost navodit si tenhle pocit znovu.

Od doby, co během chladných měsíců několikrát týdně zajdu do sauny, jsem ani jednou nebyl nachlazený. Také jsem zjistil, že je to ideální místo pro odpočinek takřka meditativních rozměrů. Vevnitř je takové vedro, že se přemýšlet jednoduše nedá. A v odpočívárně jsou zase všichni tak nakažlivě klidní, až to vytváří kolektivní bariéru proti starostem.

Od Estonců, Finů a Švédů jsem se naučil, že saunování je společenskou událostí. Do sauny se na severu chodí s rodinou nebo přáteli, a když už člověk do veřejné sauny přijde sám, měl by se alespoň s někým dát do řeči. Protože do sauny chodí lidi všeho věku a povolání, bývají to pozoruhodné konverzace. Nedávno jsem se tak třeba od dvou osmdesátníků dozvěděl všechno o zapojování set-top boxů, jindy zase dostal recept na výbornou česnekovou pomazánku.

Zajímavou součástí saunování je také společná nahota. Všude jinde se s ní dělají velké štráchy, ovšem v sauně ne. Prožít tenhle návrat k přirozenosti, nahotu zbavenou sexuality, mi přijde velmi uklidňující. Nahota navíc funguje jako uniforma – stírá všechny rozdíly a vytváří pocit sounáležitosti.

Saunování je jednoduše báječná aktivita, u které se člověk zapotí, ale nenadře. Zdravotními přínosy není vzdálena sportu, a přesto si u ní jde popovídat, aniž by se člověk zadýchal. A protože se dá sauna spojit i s pivem, čekal bych, že u nás do ní bude chodit úplně každý. Překvapivě se to ale neděje a opakovaně jsem se přesvědčil o tom, že saunování nebereme jako součást kultury.

Například nedávno mi volal jeden novinář s žádostí o rozhovor. Jako ideální místo jsem navrhl právě saunu. Musím přiznat, že jsem nikdy nikoho neslyšel do telefonu mlčet tak dlouho.

Myslím, že je to škoda. Ať chceme nebo ne, podzim je dlouhý.