Co vás čeká, když sníte o americkém veteránovi

Americkou sekci má na starost Jakub Klomínek, který zdědil lásku k automobilům po svém dědečkovi – automechanikovi, v garážích se pohyboval i jeho tatínek. Jako kluk prý neměl na hraní autíčko, ale šroubek a matičku, s nimiž si vystačil celý den. Automechanikem se ale nestal, vystudoval ekonomii, k „amerikám” ho to zaválo až díky otcově zálibě v rybaření.

„Táta jezdil na ryby do Skandinávie, kde stává amerika před každou třetí garáží, většinou pěkně opravená. Před dvanácti lety mi zavolal, jestli nechci sehnat nějaké auto, které bychom zrenovovali,” vzpomíná syn Jakub, který si vzal do hledáčku Ford Mustang z roku 1967. Od té doby si pořídil několik amerických veteránů, stal se členem výboru českého Mustang Riders Clubu.

Trapné dotazy na spotřebu

„Na otázky ohledně spotřeby jsme alergičtí, protože se na to ptá úplně každý. Moje Eleanora (již zmíněný Ford Mustang z roku 1967, pozn. red.) dokáže vysát čtyřicet litrů. Ale s Ford Rancherem, který má motor 5,1 a výkon 250 koní, dokážu jet za třináct.”

Rychlost záleží na odvaze

„Kdo by zkoušel maximálku u historického vozidla? Jede to tak rychle, až kam sahá řidičova odvaha. S Mustangem jsem jel 180 a šlo by i víc, ale má to listová péra, tak jsem to nechtěl přehánět.”

Chce to pořádnou garáž

„Většina věcí je ve velkých amerických autech o dost přístupnější než třeba ve stísněných japonských vozech. Ale když renovujete třeba full size sedan, což jsou auta, která mají šest metrů, musíte mít pořádnou garáž. Další překvapení může nastat, když chcete auto poprvé umýt a odnikud nedosáhnete doprostřed kapoty.”

Ovládání na divných místech