Paní učitelko, já se nevejdu do bačkor!
6. června 2021
Reportér 06/2021 · Číslo 82
Paní učitelko, já se nevejdu do bačkor!
Zvětšitfoto Jan Hromádko
Učíme děti znovu spolu mluvit. Nikdy jsme nebyli tak vyčerpaní jako u monitorů při distanční výuce. Někteří žáci neuvěřitelně vyrostli, a to i mentálně. Takové hlasy zaznívají ve školách, kde se po dlouhých měsících opakovaných uzávěr a nejistoty může zase vyučovat naživo. Ukázalo se rovněž, které školy a kteří učitelé dokážou udržet vztah s žáky a motivovat je i v online režimu a kde je naopak skoro všechno špatně. A vypadá to, že způsob vzdělávání se po covidové zkušenosti může zásadně proměnit – k lepšímu.
Základní škola ve středočeských Zdicích se po čtyřech měsících zase hemží dětmi. Máme domluvenou návštěvu v první a třetí třídě při pravidelném testování.
„Otočím zkumavku. Máme? Vezmu činidlo, to je ta vrtulka. Otevřu a nakapu šest kapek. Kdo má nakapáno, vezme si špejličku. A nezapomenout na stojánek. Ríšo, dej to na stojánek. Víčko neztratit, prosím vás! Máme všichni nakapáno? Otevři špejličku, sundej si roušku a vyšťourej obě dírky.“
Uplynulo dvacet minut a procedura je sotva v polovině. „Je tam hodně jemné manipulace pro tak malinké děti,“ říká Jitka Palanová, zástupkyně ředitelky pro 1. stupeň.
„Máš vytřeno? Tak poslouchej dál, důležitá věc. Tu špejličku jakoby opřu o stěny zkumavky. A teď tester, budeme zase kapat. Pozor, jsou tam dvě okénka, tak do toho menšího. Špejličku otřu o stěny. A zavřu zkumavku víčkem, které jste neměli ztratit. Nepospíchejte, v klidu.“
„Jupí, jedna čárka!“ zvedne ruce nad hlavu kluk v lavici u dveří. „Kdyby byly dvě, musel bych domů a celá třída by šla do karantény,“ vysvětluje mi trpělivě.
Další český rekord
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.
