Poučení pro trh: nízké úroky k úspěchu nestačí

Co se děje v posledním roce na trzích z pohledu investora? Dá se říci, že za sebou máme výjimečně náročné období?

Byl to jeden z nejnáročnějších roků, které pamatuji. Sešla se velká spousta problémů naráz. S cenami energií, dostupností kapitálu, dodavatelskými řetězci a ve spoustě dalších oblastí. V podstatě jste mohli každé ráno sáhnout do klobouku a vytáhnout si výzvu, které se budete ten den věnovat. Určitou výhodou je, že začas si na tento stav zvyknete.

 

V loňském roce klesalo prakticky všechno – akcie americké i evropské, dluhopisy, výnosy z nemovitostí. Mělo to nějakou společnou příčinu?

Loni to byly zejména ceny energií a také vysoká inflace doprovázená vyššími úrokovými sazbami. Z událostí se na vývoji trhů samozřejmě nejvíce podepsaly válka a covid, respektive jeho dopady.

 

Dá se tedy především mluvit o šokových příčinách klesajících trhů, nebo se do vývoje promítaly i příčiny dlouhodobé?

Strukturální příčiny tam byly znát poměrně výrazně, ten šok je jen rychleji obnažil. Vezměme si energetiku. Dlouhodobě jsou v rámci snahy o zlepšení životního prostředí zaváděny různé regulace. My je máme spojené s heslem „Green Deal“, ale fungují daleko déle. Omezení uhlí, v některých zemích také jaderné energetiky. Tyto zdroje byly částečně nahrazeny obnovitelnými zdroji a zčásti také ruským plynem. Což v sobě neslo určité riziko, které nyní vidíme. A to není jediná potíž.

 

Které jsou ty další?

Například stav přenosové soustavy. Investice, které do ní směřovaly v posledních desetiletích – u nás, ale i jinde v Evropě –, jsou dlouhodobě nižší, než kolik by bylo třeba. Fungujeme víceméně na tom, co nám zde zachovaly předešlé generace. A to nám opticky cenu elektřiny také snižuje. Protože správně bychom v ní měli mít také náklady na modernizaci přenosových sítí.

 

Takže by tím pádem nebyla například elektřina před energetickou krizí tak levná, jako bývala?

Faktorů, které ovlivňují cenu, je celá řada, takže takhle to s jistotou říct nejde. Nicméně je jasné, že aby přenosová soustava mohla zvládat novou etapu energetiky se všemi obnovitelnými zdroji, decentralizovanými zdroji v kombinaci s klasickou energetikou, bude to pochopitelně něco stát. A logické by bylo, aby se tyto kapitálové náklady na modernizaci objevovaly i v ceně elektřiny. Když tam nejsou, cena elektřiny je opticky nižší, než jaká by měla být se započtením všech těchto nových nákladů.

 

Není analogicky podobná situace i s levnými penězi? V posledních deseti letech – od uvolňování peněz po finanční krizi – byly na trhu prakticky stále k dispozici úvěry s minimálním úrokem.

Představa, že je téměř nulový úrok běžný a normální, se rychle rozšířila a firmy si na ni rády zvykly. Všichni pracovali s velmi levnými penězi a se snadno dostupným dluhovým financováním.

 

To je pro firmy spíše dobře, ne, když mají úvěry s nízkými úroky?

Jasně že je to fajn. Ale ne ve chvíli, kdy jsou ty levné a dostupné peníze hlavním, nebo dokonce jediným motorem podnikatelského plánu. Protože pak přijde změna, jakou vidíme teď, a všechno je najednou jinak. Takže pokud mám smysluplné podnikání, a k tomu se navíc objeví možnost si sehnat levné financování, je to super. Když ale vycházím jen z toho, že si mohu levně napůjčovat, a spoléhám na to, že to bude takhle vycházet celé roky, není to podnikání nebo investice, ale gambling.

 

Není to zase až tak strašně dávno, kdy bývaly úroky podobné dnešním. Hypotéky jsou dnes kolem 6,5 procenta, před patnácti lety bývaly na skoro stejné úrovni, většinou mezi pěti a šesti procenty.

Neříkám, že bych považoval vysoké úroky za skvělé, ale peníze prostě mají nějakou hodnotu a nemohou být dlouhodobě k dispozici takřka bez úroku. Takže určitá korekce toho předcházejícího stavu byla asi z dlouhodobého hlediska nezbytná.

 

Čas pomáhá

Neobjevují se teď na trhu příležitosti pro firmy, které budou ty padlé projekty, které už to neufinancovaly, tahat z potíží? To je přece váš obor…

Moje osobní zkušenost je taková, že firmy se lépe léčí a zachraňují v období růstu a celkového optimismu. Pokud do takové firmy přijdete, vyřešíte její problémy a jste na trhu, kde jsou zákazníci i investoři ochotní kupovat. V době, kdy jsou všichni superopatrní a všude kolem obrazně řečeno stříká krev, se to dělá hůř. Těch, kdo potřebují zachránit, je sice hodně, ale naděje na ekonomický úspěch takové operace je nižší.

 

Z toho, co říkáte, vyplývá, že současnou náladu považujete spíše za pesimistickou. Co by mohlo přispět k návratu optimismu?

Můj oblíbený faktor je čas. Tam jsou hned dvě možnosti. Buď se některé problémy podaří skutečně vyřešit, nebo si alespoň na nové a jiné poměry zvykneme a už nás nebudou tak děsit. Většinou to bývá kombinace obojího. Paradoxně to funguje tak, že i dlouhodobě nevýhodné – ale stabilní – prostředí je pro byznys lepší než náhlé šoky.

 

Protože ty pak zastihnou byznys nepřipravený a roste počet unáhlených rozhodnutí?

V nejistotě se většinou zvyšuje míra iracionality, to je zkrátka fakt. Zároveň se tak rozjíždí určitá spirála a vzájemné ovlivňování – když oni propouštěli, tak my raději taky. Když druzí šetří a zastavují rozvojové projekty, pojďme to radši také zatípnout. Dobře je to teď vidět na velké části technologických firem, řada z nich raději preventivně osekává náklady a počty lidí.

 

Dobré i špatné zprávy se také mnohem rychleji šíří.

Samozřejmě že to také souvisí s moderním informačním světem, o každém problému se můžeme dozvědět okamžitě, každý pokles akcií vidí davy lidí ve vteřině v mobilech. A pokud se objevují znepokojivé zprávy v době rozkolísané stability, máme tendenci jim přikládat větší význam, to je docela přirozené.

 

 

Budoucnost v nájmech

Aktivity skupiny Natland jsou poměrně široké – nemovitostní projekty, klasické private equity a majetkové účasti nejen v ohrožených firmách, startupová scéna, fondy a asset management a další. Byl byste ochoten uvažovat při vhodných příležitostech ještě o dalším rozšíření?

Určitě ne. My jsme se vydali právě opačným směrem. Stanovili jsme si dvě klíčové oblasti, kterým se chceme primárně věnovat. To jsou nemovitosti a energetika. Na to máme velmi dobré personální vybavení. V těch ostatních oborech vždy musíme vidět nejen konkrétní finanční příležitost, ale především to, že je v příslušné firmě dobrý tým. Bez toho, abychom se mohli opřít o takové lidi, by to nefungovalo.

 

Byl tohle třeba případ záchrany společnosti Kara, tradičního výrobce kožené a kožešinové módy?

Jednoznačně, bez Zdeňka Rintha, někdejšího majitele Kary, bychom do její záchrany z insolvence nikdy nešli. Byl to on a jeho tým, kdo měli klíčové znalosti i zápal pro věc. Proto to také dobře dopadlo. A musím říct, že velkou zásluhu na tom měli prakticky všichni zúčastnění – věřitelé, soudkyně insolvenčního soudu, právníci, náš tým. Řekl bych, že záchrana Kary je asi projektem, který mě v poslední době nejvíc potěšil.

 

Vraťme se nyní k vašim klíčovým odvětvím. Proč jsou jedním z nich právě nemovitosti?

Nemovitostem se věnujeme dlouhodobě. Naše podnikání v restrukturalizačních a záchranných operacích je přece jenom obor s vyšší mírou rizika, proto máme nemovitosti jako takovou stabilizační kotvu. Máme v tomto oboru zkušenost a bohatou historii. Navíc dobrých pozemků není nekonečné množství, proto budou mít nemovitosti vždy svou fundamentální hodnotu.

 

A zdá se, že na rezidenčním trhu bude také dlouhodobá poptávka. Prostě proto, že lidé potřebují někde bydlet.

Teď je poptávka dočasně utlumena vysokými sazbami hypoték, trh vyčkává, co se bude dít. My ale víme, že si s projekty, které máme v přípravě, můžeme klidně počkat. Sešlo se nám to časově dobře, z rozjetých projektů jsme prakticky všechno prodali a ty nové máme ve fázi plánování a povolování, takže nás teď útlum poptávky nebolí. Navíc předpokládám, že se struktura poptávky v čase promění a daleko více se budou prosazovat nájemní byty.

 

Proč myslíte?

Důvodů je několik. Tím jedním jsou samozřejmě ceny, ne každý bude mít na to, aby si bral hypotéku a kupoval vlastní byt, rozhodně ne hned na začátku pracovního života. Dalším důvodem je flexibilita. V životě mají lidé různé potřeby. Když třeba přijde mladý člověk pracovat do Prahy, může pro něj být dobrou a dostupnou volbou nájem malého bytu ve snesitelné dojezdové vzdálenosti od města. Po založení rodiny potřebuje větší byt, s rostoucími dětmi ještě o něco větší. Po odchodu dětí nebo třeba po rozvodu potřebuje zase jiný byt. V tomto směru jsou nájmy praktičtější. Nemluvě o stěhování mezi městy, či dokonce mezi zeměmi.

 

Sociologové zabývající se bydlením ale tvrdí, že mladí lidé mají stejné sny jako generace jejich rodičů. Buď hezký byt, nebo domek za městem s pěknou zahrádkou…

To nijak nezpochybňuji, zároveň ale myslím, že lidé nebudou tím domkem a půjčkou na třicet let začínat. Nebo rozhodně ne většina. Proto uvažujeme o rezidenčních nemovitostech tak, že kupci nemusejí být koneční uživatelé bytů, ale půjde třeba o nemovitostní fondy, správce rodinných majetků a další investory. Čekáme, že na trhu dojde k velkým systémovým změnám.

 

Objevují se teď před vámi v nemovitostech zajímavé příležitosti, do kterých lze investovat?

Je jich naprosto nebývalé množství. Každý týden se mi dostanou na stůl dvě nebo tři, tolik jich nikdy nebylo. Někdy se jedná o projekty, které měly až příliš velký podíl úvěrového financování a investoři to v nových poměrech nedovedou zvládat. Dostáváme nabídky k odkupu projektů, ke vstupu do společného projektu nebo k profinancování. Určitě mezi nimi najdeme projekty, které pro nás budou velice zajímavé.

 

V nemovitostech máte projektů celou řadu, v energetice jsou to aktuálně dva, příbramská teplárna a fotovoltaická elektrárna v Mastířovicích.

I s energetikou ovšem máme historickou zkušenost. V letech 2007 až 2011 jsme vybudovali a pak prodali britskému fondu společnost Energy 21, velmi významného hráče v solárních elektrárnách. Později jsme dělali velký projekt restrukturalizace bratislavské paroplynové elektrárny, kterou jsme prodali skupině Veolia. A po čase jsme se do našeho tradičního oboru zase vrátili.

 

Příbramskou teplárnu jste v roce 2019 koupili z insolvence. S jakým záměrem?

Byla to jedna z nejdelších insolvencí u nás, táhla se už od devadesátých let. Podařilo se to skloubit tak, že jsme ve stejné chvíli mohli koupit také od města produktovody, což byla velmi zajímavá kombinace. Od té doby investujeme stovky milionů korun do zelenějšího provozu, větší efektivity i do využití dalších příležitostí, které se v této souvislosti nabízejí.

 

Energetiku také považujete za perspektivní obor budoucnosti?

I tento obor prochází významnými změnami, které začaly dávno před současnou energetickou krizí a budou pokračovat i po jejím odeznění. V těchto změnách vidíme příležitost. Pro nás Čechy je to tradiční obor, ve kterém máme dlouhodobě velkou odbornou expertizu. To je určitě také dlouhodobé plus.

 

Řada velkých českých hráčů v oblasti energetiky vyrazila i na zahraniční trhy, nejen v Evropě, ale i dál. Přemýšlíte o tom také?

My se primárně ve všech našich aktivitách zaměřujeme na český a slovenský trh. Nicméně díváme se i po možnostech v dalších zemích, většinou v těch z východní Evropy.

 

Potřeba záchrany nemizí

Jaká jsou vaše očekávání pro příští dva až tři roky? Zlepší se nálada tak, aby zase dávalo smysl restrukturalizovat firmy a nacházet pro ně nové majitele?

Myslím, že budeme různé společnosti a projekty zachraňovat i letos a příští rok. Nemusí se vždycky jednat o firmu před krachem. Často řešíme třeba problémy mezi společníky nebo potíže, které vzniknou mezi majiteli firmy a managementem. To bývá docela časté zejména po mezigeneračním předání firmy. V tomto směru určitě budeme mít pořád na čem pracovat. Pokud má podnik dobrý základ, stačí často vyřešit jeden problém a může skvěle fungovat.

 

Platí to třeba i pro firmy, které zasáhla inflace nebo energetická krize?

Pokud někomu například vystřelily nahoru ceny energií, ale jinak je to firma, která má racionální ekonomický základ a má kam růst, dá se takový problém překonat a i tady může mít naše angažmá smysl. Obecně si myslím, že může být současná situace také dobrým zdrojem pro poučení do budoucna.

 

A jaké by to ponaučení v byznysu mohlo být?

Třeba to, že jen z levných peněz se dlouhodobě žít nedá. Pokud začas zase přijde doba velmi nízkých úroků, můžeme vědět, že se na ně nedá spolehnout věčně a že byznys plány musejí počítat i s jinými va­­­riantami.