Velké přerozdělování Česka
13. listopadu 2022
Reportér 11/2022 · Číslo 99
Velké přerozdělování Česka
Zvětšitfoto ČTK/Profimedia.cz
Ačkoli je termín „rozumné přerozdělování“ v české debatě téměř zakázán, za poslední tři roky se u nás bez větší reflexe silně přerozděluje – píše novinář David Klimeš ve své eseji a odpovídá tak na tradiční otázku magazínu Reportér, co je zásadním problémem dneška. „Oficiálně se za covidu i energetické krize pomáhalo všem a nejvíce těm potřebným, ve skutečnosti proběhlo poměrně čilé přerozdělení státu ve prospěch bohatších. Soudržnost české společnosti je nepochybně ohrožena, což by mělo vadit jak racionálnímu pravičákovi, tak racionálnímu levičákovi,“ vysvětluje.
Máme pocit, že od počátku roku 2020 nás dělí staletí. Prošli jsme si covidovou krizí a plynule z ní přešli do krize energetické, inflační a válečné. Přesto to nejsou ani tři roky nazpět. O zásadních věcech není sporu: za covidu to byla otázka, zda jsme my a naši blízcí zdraví. Nyní je zásadní zatlačit Vladimira Putina zpět do hranic Ruské federace a pokud možno u toho také poplatit účty za plyn a elektřinu.
Co považujete za zásadní problém dneška?
Lidé různých názorů z pravé, levé i střední části politického spektra, s nimiž ne každý nutně souhlasí – takoví jsou autoři seriálu esejí odpovídajících na otázku: Co je zásadní problém dneška?
V posledních třech letech jsme tak neměli ani chvilku času trochu poodstoupit a podívat se, co se v české společnosti změnilo. A když nám krize náhodou daly na chvíli oddych, pro změnu jsme se zas nořili do vypjatých kampaní nejrůznějších voleb. Uniklo nám tak něco velmi podstatného, co mění celé Česko, jedno kdo zrovna vládne. Po tři roky v Česku doslova běsní nejrůznější daňové a dávkové experimenty, které už nejsou jako dekády předtím za stamiliony či jednotky miliard. Nyní politici přehazují s pozoruhodnou lehkostí stamiliardy vidlemi z jedné kupky na druhou a nikdo se příliš ani neptá po účelu. Už to vytváří velké přerozdělení finančních preferencí státní politiky v republice. A to zdaleka nejsme u konce, protože co zatím nepřerozdělili politici, to dokoná inflace a nakonec splácení čím dál většího státního dluhu.
Nemusíme být marxisté, abychom mluvili o změně společensko-ekonomické formace. Nemusíme být ani radikální pravičáci a lomit rukama, že ideál malého flexibilního státu s udržitelnými rozpočty je dál než kdykoli předtím.
Bohatě zatím stačí zdánlivě jednoduché otázky: Jak radikální ekonomické změny v posledních třech letech dopadly na českou společnost? A přispěly spíše k soudržnosti, nebo nás staví zbytečně proti sobě?
Rovnostáři, s. r. o.
O Češích se traduje, že jsou rovnostáři. Vyrostli jsme z plebejského a později středostavovského prostředí 19. století bez silné národní aristokracie a elit. V ekonomické oblasti si s sebou navíc táhneme dědictví autoritativní rovnosti komunismu, která přešla do nivelizace nejen ekonomické, ale i mravní. A v posledních letech si opakovaně připomínáme, jak jsme soudržní, protože máme podobné příjmy, nejméně lidí ohrožených chudobou a často i nejnižší hodnotu nezaměstnanosti v EU.
Podpořte Reportér sdílením článku
Komentátor ekonomického a politického dění.
