Početí severňáka ve stínu samopalů

Post Image

Početí severňáka ve stínu samopalů

Play icon
22 minut
Ošetřovatel Zachariah Mutai se snaží oddělit Fatu (vpravo) a Nájin. O pár minut později bude Nájin uspána. Ol Pejeta, 22. srpna 2019.

foto Ami Vitale

Ve volné přírodě už nosorožci bílí severní nežijí – vyvraždili je pytláci, genocidu dokonaly občanské války. Poslední dvě samice na světě jsou k vidění v keňské rezervaci Ol Pejeta a obě patří České republice, konkrétně Safari Parku Dvůr Králové. Nyní se tu odehrál unikátní zákrok, který – pokud události budou pokračovat úspěšně – vejde do dějin záchrany živočišných druhů. A zde je podrobný popis celé slávy od jejího přímého účastníka.

Je krátce po šesté a v rovníkové savaně se rychle rozednívá. Na místě jsou všichni důležití aktéři chystaného zákroku: hlavní anesteziolog, veterináři, několik členů vědeckého týmu, dva mediální experti, ozbrojená stráž. Část z nich jsou Keňané, vědci a píáristé přiletěli z Berlína a z Itálie, je tu i jeden Čech.

Jan Stejskal pobývá v keňské rezervaci Ol Pejeta, kde žijí zvířata ve velkých výbězích, několikrát ročně, naposledy se tu ocitl měsíc před popisovanou událostí. „Potřebovali jsme probrat s ošetřovateli, jak přesně připravit místo, kde by operaci šlo nejlépe provést, a jak sem obě zvířata v určitou chvíli dostat.“ Konkrétně šlo o to, vymodelovat z písku a hlíny terén tak, aby dvoutunové zvíře po uspání zůstalo ležet v nejvhodnější poloze a aby zde šlo přehledně poskládat lékařské náčiní a další propriety. „Chtěli jsme, aby samice ležela trochu z kopce, okolo jsme naopak potřebovali rovný povrch, aby se nic neskácelo a nevylilo,“ upřesňuje vedoucí zahraničních projektů Safari Parku Dvůr Králové.

Jako první přilákali pomocí mrkve třicetiletou Nájin, která bývá neklidnější. „Kdyby vytušila, co provádíme s druhou samicí, mohla by znervóznět,“ vysvětluje Jan Stejskal. V 7.30 dostala Nájin injekci, po pár minutách si lehla a ztratila vědomí. Probuzena byla v 9.10. Poté šla na řadu devatenáctiletá Fatu. Injekci dostala v 10.00, v 11.55 byla na nohou. „Anesteziolog určil dvě hodiny v sedaci jako hraniční mez. Mohli jsme ten čas natáhnout a odebrat víc vajíček, ale byl by to zbytečný risk,“ říká Jan Stejskal. Obě zvířata měla při zákroku ručník přes oči i přes uši. „Je lepší, když jsou ve tmě a tichu, aby je nic nerušilo a měly pocit, že normálně spí.“

Ve 13.30 je hotovo, následuje transport zásilky do Evropy – vrtulníkem do Nairobi, pak pravidelnou leteckou linkou. „Načasovali jsme to tak, abychom holky ušetřili odpoledního žáru a abychom stihli let do Frankfurtu a dál do Milána,“ říká Jan Stejskal, který snahy o záchranu severních bílých nosorožců koordinuje.

Z Podkrkonoší do Keni

Ještě v šedesátých letech minulého století po Africe potulovalo přes dva tisíce nosorožců bílých severních. Od té doby to s nimi šlo z kopce. Jejich vraždění vyvolala především poptávka po rohovině v jihovýchodní Asii, k zdecimování stád přispěly i občanské války v oblasti centrální Afriky. V roce 1984 bylo evidováno posledních patnáct divoce žijících jedinců, v roce 2008 byl nosorožec bílý severní oficiálně prohlášen za druh ve volné přírodě vyhynulý.

Podpořte Reportér sdílením článku