Infiltrátor. Babiš si udržuje vliv v bezpečnostních složkách

Report

Ačkoli Andrej Babiš již není premiérem, v bezpečnostních složkách státu má stále značný vliv. Na různých místech v policii a tajných službách jsou jeho známí či spojenci. Vojenské zpravodajství i BIS řídí lidé, kteří s ním mají dobré vztahy. A v rozvědce proběhlo za jeho vlády personální zemětřesení, navíc se služba začala zaměřovat na získávání informací z Bruselu, kde se rozhoduje o evropských dotacích pro české podniky, včetně Agrofertu.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Byl říjen 2017 a Andrej Babiš odmítl, že by měl velkou moc. V rozhovoru pro časopis Forbes se rozohnil nad otázkou redaktorů ohledně svého vlivu na chod státu vyplývající z pozice byznysmena, politika a mediálního magnáta. Prohlásil doslova: „Tak si řekněme, kdo tady má moc. Kdo nominuje šéfa BIS? Kdo nominoval šéfa antimonopolního úřadu? Kdo šéfa NKÚ? Kdo má rozvědku? A kdo nominoval policejního prezidenta, kdo šéfa GIBS? Všechno ČSSD. Oligarchie. To je efektivní moc, kterou oni zneužívají. Já to nikdy nedělal.“

Byl říjen 2017 a Andrej Babiš se svou stranou ANO vyhrál sněmovní volby a následně se stal premiérem.

Střih.

Rok poté, v září 2018 se sešel s novým ředitelem Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Radimem Dragounem, jehož na návrh vlády sám jmenoval. Babiš se mu tehdy snažil domluvit, aby si vzal jako svou náměstkyni Lenku Haderkovou, která v GIBS už pracovala a kterou si premiér z nějakých důvodů oblíbil. Dragounovi se jeho návrh nezdál. K Haderkové neměl důvěru.

Jejich rozhovor vypadal podle zasvěcených zdrojů takto:

Babiš: „Vezmete si sem tú Haderkovú, ako námestkyni.“

Dragoun: „Ne, pane premiére. Náměstka si vyberu sám.“

Babiš: „Čo to je? Vy mě chceťe ojebať?!“

Dragoun: „Ne, nechci.“

Babiš: „Mě ludia ojebú len raz, maximálně dvakrát. Poprvé a naposledy.“

 

Rozjitřenou debatu bývalý policista a někdejší okresní státní zástupce z Loun Radim Dragoun ustál. Lenka Haderková se náměstkyní nestala. Nakonec se ovšem shodli na jiném jménu. Hned 1. prosince 2018 se stala novou Dragounovou náměstkyní pro trestní řízení Pavlína Foglar Marušincová.

Šlo o kompromis. Dragoun měl jistotu, že mu nová náměstkyně nebude škodit, protože ji znal a protože přišla z policie stejně jako on. Babiš se zase domníval, že kdyby bylo potřeba, bude mít v důležitém inspekčním orgánu „svého člověka“. Pavlína Foglar Marušincová je totiž manželkou bývalého detektiva někdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Marka Foglara, který už před mnoha lety navázal s Babišem poměrně úzké vztahy.

 

•••

Plukovník Foglar se s oligarchou původně stýkal pod krycím jménem Šípek. Jejich vztah byl zpočátku pracovní. Foglar alias Šípek měl Babiše v ÚOOZ oficiálně na starost, neboť se tehdy prověřovaly informace o miliardářových podnikatelských aktivitách, které detektivové získali při vyšetřování vraždy kmotra podsvětí Františka Mrázka. A tak dostal Foglar pokyn od vedení ÚOOZ docházet za Babišem a konfrontovat ho se získanými informacemi.

Pracovní schůzky se ale brzy změnily ve volný vztah, kdy ÚOOZ získával informace, které se už netýkaly kauzy ústeckého podniku Setuza a Františka Mrázka. Babiš jim předával zprávy, v nichž šlo většinou o nekalé praktiky miliardářových konkurentů v politice a v byznysu.

Práce ÚOOZ posílená informacemi od Babiše vyústila v roce 2013 ve známý zásah proti lidem spojeným s ODS. Detektiv Foglar vedl mimo jiné tým, který řešil kauzu Nagyová, konkrétně část případu týkající se zneužití Vojenského zpravodajství bývalou šéfkou sekretariátu premiéra Petra Nečase Janou Nečasovou (dříve Nagyovou). Tato aféra vedla k pádu Nečasovy vlády a pomohla k politickému růstu Andreje Babiše a jeho strany ANO, neboť „politik Babiš“ na kauze Nagyová ukazoval voličům zkaženost tehdejší ODS.

Foglarova manželka působila v letech 2008 až 2014 rovněž na ÚOOZ, a to jako koordinátorka trestního řízení. Podílela se tak na všech významných kauzách tohoto útvaru vedeného v té době Robertem Šlachtou, jenž byl minimálně od roku 2013 považován za významného spojence Andreje Babiše v jejich selektivním a úzce zaměřeném boji proti korupci a klientelismu.

Nedlouho poté, co v roce 2016 opustil ÚOOZ Robert Šlachta, odešel od policie i Foglar: v květnu 2017 se stal analytikem na Vrchním státním zastupitelství v Praze u Lenky Bradáčové. A jak již bylo řečeno, rok a pár měsíců nato dostala Foglarova žena nabídku stát se náměstkyní ředitele GIBS.

 

•••

Úkolem inspekce GIBS je vyhledávat a vyšetřovat trestné činy páchané policisty, celníky nebo příslušníky vězeňské služby. (Dříve existovaly samostatné inspekce v jednotlivých resortech.) Jenže ve skutečnosti se inspekce GIBS stala již od svého vzniku politickým nástrojem pro toho, kdo zrovna vládl.

Ředitel GIBS je podle zákona odpovědný přímo premiérovi, který ho na návrh vlády a po projednání v bezpečnostním výboru Poslanecké sněmovny jmenuje i odvolává. V době pravicových vlád ODS ji vedl Ivan Bílek (spřízněný s tehdejším ministrem vnitra Ivanem Langerem), za vlády ČSSD byl jejím ředitelem Michal Murín, za nímž stál premiér Bohuslav Sobotka a ministr vnitra Milan Chovanec.

V éře ANO to byl právě již zmíněný Radim Dragoun. Výběrové řízení vyhrál, neboť to byl skutečně kvalitní kandidát se zkušenostmi z policie a justice, jeho vítězství se však považovalo za předem jasné – mimo jiné proto, že za jeho nominací stál někdejší detektiv Karel Tichý. Ten se stýkal s Andrejem Babišem už v době před rokem 2006, když pracoval u protikorupční policie na velkých kauzách, které směřovaly proti kmotrovi Františku Mrázkovi či gangsterovi Radovanu Krejčířovi. (Oba kromě toho, že to byli opravdu zločinci, stáli v cestě podnikatelských aktivit Andreje Babiše.)

Proč je GIBS kromě své nezpochybnitelné funkce, která tkví v potírání reálných zločinů důstojníků, též velmi snadno zneužitelná?

 

Po jejím ovládnutí může mít předseda vlády pocit větší jistoty, že bezpečnostní složky nepůjdou přímo po něm nebo že nebudou vyšetřovat jeho přátele z politiky nebo z byznysu. „Když nějaký policajt takové vyšetřování rozjede, je nejlepší to hned v zárodku zproblematizovat a zpacifikovat ho. Když na něj nastoupí GIBS, rozebere ho na šroubky,“ řekl mi jeden z bývalých pracovníků GIBS. Vždy se podle něj zjistí něco, co policistovi buď znepříjemní život, nebo dokonce zničí kariéru. „Někdy to jsou drobnosti, jako třeba špatně vedená evidence služebních jízd, jindy je policistovi sděleno obvinění za vynášení informací nebo za účast na nějakém závažném trestném činu, který se ovšem nestal tak, jak je v trestním řízení koncipován. Ale na to, že to byla vlastně nastražená lumpárna, se přijde až později, kdy to už nikoho nezajímá,“ svěřil se někdejší důstojník inspekce GIBS.

 

•••

Někdy stačí jen hrozba, že po konkrétním policistovi půjde GIBS, nebo náznak, že se proti němu povede vyšetřování. Po nástupu Andreje Babiše k moci se takto z velké části změnila pražská policejní správa. Řada vedoucích důstojníků raději skončila sama.

Metoda dosahovat personálních změn zastrašováním ostatně vyšla najevo, už když premiér vyjadřoval nedůvěru Dragounovu předchůdci Michalu Murínovi. Podle Murína na něj premiér opakovaně tlačil, aby ve vedení GIBS skončil. Na schůzkách Babiš Murínovi řekl, že pokud ředitelské místo opustí do konce února 2018, „obejde se to bez skandálu“. Babiš toto tvrzení, které zveřejnil sám šéf GIBS, sice popřel, ale následně začal Murína veřejně kritizovat a zahájil s ním kázeňské řízení. Teprve pak se Murín rozhodl sám odejít a uvolnit cestu novému řediteli, s nímž Babiš našel společnou řeč.

 

•••

Zmíněná „personální rekonstrukce“ pražské policejní správy byla pro Babiše důležitá: na pražské hospodářské kriminálce se totiž vyšetřovala Babišova Farma Čapí hnízdo.

Mluvilo se o tom, že detektiv Pavel Nevtípil, jenž měl vyšetřování Babiše na starost, byl sledován. V kanceláři, kde kauzy řešil, se našlo odposlouchávací zařízení. Nakonec se zdecimovaný Nevtípil rozhodl odejít koncem května 2021 do civilu – stalo se tak v den, kdy navrhl státnímu zástupci, aby obžaloval Babiše z podvodu. Po rekonstrukci vedení pražské policejní správy už neměl Nevtípil zastání u svých nadřízených.

 

•••

Ani nejvyšší vedení policie posledních let neproslulo tím, že by se proti Babišovi odvážně stavělo. Jan Švejdar vyhrál výběrové řízení na post policejního prezidenta koncem roku 2018, když ministerstvo vnitra řídil sociální demokrat Jan Hamáček a celou vládu Babiš. Švejdar platil za loajálního policejního úředníka, který udělal, co se mu řeklo, a policii vedl tak, aby neublížil Babišově garnituře. Po prvním setkání s novým ministrem vnitra Vítem Rakušanem (STAN) Švejdar podle očekávání oznámil, že koncem března 2022 sám ve funkci skončí.

Nové vedení policie bude muset vyřešit zejména skomírající práci útvaru NCOZ, zabývajícího se organizovaným zločinem, který poslední dobou zrovna nefungoval na principu „padni komu padni“. Zásadní rekonstrukcí by měla projít cizinecká policie, jejíž význam v době nelegální migrace roste. A pro nového policejního prezidenta bude výzvou i dlouho odkládaná modernizace klíčových servisních organizací, tedy policejních útvarů na sledování, odposlechy, krycí doklady a ochranu svědků. Systém i používané technologie jsou přežitkem z dob devadesátých let, takže nestačí na kriminalitu bílých límečků ani gangsterů z podsvětí.

 

•••

Vraťme se nicméně k inspekci GIBS. Do jejího vedení se mezitím dostal další člověk blízký Babišovu spojenci, exdetektivovi Karlu Tichému. Druhým náměstkem ředitele GIBS se stal Vítězslav Hendrych, který kdysi sloužil – stejně jako Radim Dragoun – právě u Karla Tichého v protikorupční policii. Hendrych má ale jedno velké pozitivum. Kromě toho, že je to opravdu odborník a znalec policejní práce, má i podle zdrojů z prostředí bezpečnostních složek morální hranice, za které nejde. A převažuje u něj loajálnost ke státu, nikoli ke konkrétnímu politikovi.

Po nástupu Babiše působil Hendrych jako bezpečnostní ředitel ministerstva dopravy. Ale když zjistil, jaké poměry v resortu panují a že ministerstvo zpovzdálí tajně řídí bývalý šéf poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek, rozhodl se tento atraktivní post raději opustit.

Obecnou otázkou však je, zda by vůbec GIBS měli vést bývalí policisté. Podle několika oslovených expertů na bezpečnost, které Reportér v této souvislosti oslovil, by měl být ředitelem GIBS spíše někdo z akademického světa, který problematice rozumí, ale který není svázán policejními vazbami z minulosti.

 

•••

O ovládnutí bezpečnostních složek státu se samozřejmě historicky nesnažil jenom Andrej Babiš. Pokoušel se o to každý, kdo se ocitl u moci. Za posledních dvacet let lze vysledovat pět období personálního obsazování bezpečnostních resortů. Po roce 2000 to začalo tehdejším ministrem vnitra Stanislavem Grossem (ČSSD). Pak přišla éra Ivana Langera (ODS), kterou vystřídala etapa Víta Bárty, jenž se svými Věcmi veřejnými diktoval personální politiku na vnitru. Poté se policie reorganizovala za ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD).

Jeden z bývalých pracovníků ministerstva vnitra, který takové pokusy v resortu pravidelně zažíval, se svěřil, že největší tah na obměnu měli Stanislav Gross a později Vít Bárta. „Za Grosse chtěli obsadit celé vnitro. Jenže pak zjistili, že parta, která to chtěla dirigovat a udělat, byla malá,“ řekl mi můj zdroj. Policie je podle něho příliš velká organizace. „Na to, abyste ji zcela obsadil tak, aby fungovala, jak si budete přát, potřebujete 500 lidí se stejným smýšlením, jako má ten, kdo to celé koncipuje. A to nikdy dohromady nedáte. Nemůžete znát tak dobře 500 lidí. A pokud ano, nemůžete zaručit, že se budou všichni chovat stejným způsobem jako vy nebo že se nikdo z nich během té doby nezmění,“ vysvětlil exdůstojník z vnitra. Obsadit jen klíčové posty ve vedoucích funkcích podle něj nestačilo. „Vždy se někdo utrhne ze řetězu,“ dodal zdroj. Vít Bárta, který před vstupem do politiky založil a řídil velkou bezpečnostní agenturu ABL, by přitom našel ve svých řadách hodně lidí, „ale naštěstí na to neměl čas“. Bártova éra byla krátká. V kabinetu Petra Nečase byla jeho strana dva roky, pak musela po sérii skandálů z vlády odejít.

 

•••

Snahy Andreje Babiše podmanit si bezpečnostní složky však dosáhly zcela nového rozměru. Ani on nemohl pokrýt bezpečnostní resorty pětistovkou svých nejvěrnějších lidí a dosáhnout úplné nadvlády. Co ho ale odlišovalo od ostatních, byla tajná, dlouholetá a detailní práce s jednotlivými detektivy a agenty, jimiž policii a tajné služby postupem doby infiltroval.

Babiš s tím vlastně začal systematicky ještě v době, kdy nebyl v politice. Vztahy s policisty a s důstojníky tajných služeb začal budovat už jako vlivný podnikatel a majitel Agrofertu od devadesátých let. S některými se stýkal po večerech na benzinových pumpách, s jinými zašel na kávu do hotelové restaurace. Tento osobní přístup mu vytvořil pevné vazby a pavučinu vztahů, jakou neměl nikdo z politiků nebo dalších miliardářů v zemi.

Jeho náskok v ovládání bezpečnostních složek navíc umocnil další faktor. Babiš měl velmi blízko ke Stanislavu Grossovi a spoustu kontaktů v bezpečnostních složkách si vytvořil už za jeho ministrování. Proto Andrej Babiš měl – a dosud stále má – oproti ostatním nejpevnější vliv v policejním a bezpečnostním aparátu, a to i v místech, která nejsou příliš vidět. Často jsou totiž Babišovi lidé „zakopáni“ uvnitř služeb na nižších postech a nikdo o nich jako o tajných příznivcích Babišova impéria vlastně neví.

To dává oligarchovi relativně významnou naději, že bude mít své lidi u policie a tajných služeb ještě dlouho, ačkoli už dávno ve vládě sedět nebude.

 

•••

Tímto způsobem se Babišovi podařilo infiltrovat postupem doby třeba do civilní rozvědky ÚZSI. Přestože rozvědka má podle zákona operovat jen v cizině, zdroje z oboru bezpečnostních složek obecně říkají, že tato služba je zneužitelná pro nelegální operace i na území České republiky. Nikdo to oficiálně nepřizná, ale podle zasvěcených zdrojů bylo třeba možné využívat špičkovou techniku k odposlechu vybraných lidí i v Česku. Nebo se v rámci schválené akce poslal špion do ciziny, ale část rozpočtu na tuto akci padla na jednorázovou operaci, která byla namířena na sledování nepohodlného lobbisty v Česku.

Lze konstatovat, že po roce 2001 zajišťoval Babišovi servis v této tajné službě tehdejší ministr vnitra Gross, pod něhož civilní rozvědka ÚZSI spadala. V ÚZSI pracoval a později tuto službu jako náměstek či přímo jako ředitel vedl Karel Randák. S ním Babiš mohl počítat.

Problém nastal až v období pravicových vlád v roce 2006, kdy musel Randák rozvědku opustit po neshodách s poradcem premiéra Mirka Topolánka Markem Dalíkem. Po tomto personálním zemětřesení odešla ze služby část špionů, celá řada Randákových známých však v ÚZSI zůstala. Když pak v roce 2014 Milan Chovanec ovládl resort vnitra a tím pádem i rozvědku, přišel do vedení ÚZSI na post náměstka Zdeněk Blahut. Toho Babiš a jeho bezpečnostní poradci nenáviděli, neboť ho považovali za klíčového člověka na špinavé operace proti šéfovi ANO.

 

•••

V rozvědce měl ale Babiš i tak své lidi stále. Dalo by se o nich mluvit jako o jakýchsi spících agentech, kteří pracovali na tajných operacích pro stát, ale tajně udržovali kontakty s Babišem nebo jeho lidmi.

Takovým člověkem byl třeba Radek Musílek, který v rozvědce působil jako specialista na operace na Balkáně. Nikdo v té době příliš neřešil, že Musílek začínal v roce 1993 u policie na hospodářské kriminálce na severu Čech, pak přešel na ústeckou expozituru protikorupční policie a v letech 2000 až 2001 pracoval na ekonomickém odboru tajné služby BIS. (BIS je kontrarozvědka, která působí na území Česka, nikoli v cizině.) Musílek přešel do rozvědky jako špičkový operativec, tedy špion pracující v terénu, v roce 2002, nicméně s Andrejem Babišem se znal právě už z dob působení u policie. Byl členem týmu, který vyšetřoval korupci kolem privatizace chemického koncernu Unipetrol, jenž patřil do sféry miliardářova zájmu.

Když působil Musílek u rozvědky, setkával se s Babišem konspirativně v pražském hotelu Don Giovanni. Jednou na to podle dobře informovaných zdrojů náhodou přišla kontrarozvědka BIS: jejich lidé, kteří sledovali hotel kvůli jinému „objektu zájmu“, se tam srazili se sledovací službou ÚZSI, která v tu chvíli jistila setkání Musílka s Babišem.

Musílek byl od samého začátku v ÚZSI chráněncem Karla Randáka a jejich vzájemné chování zrovna nepřipomínalo vztah mezi podřízeným a nadřízeným. Podle historky, kterou mi vyprávěl jeden z bývalých špionů, přišel jednou Musílek do práce v bílých kožených botách připomínajících kovbojské boty. Špioni nemají budit na veřejnosti zbytečnou pozornost a Randák, který Musílkovi tehdy šéfoval, se na něj obořil svým pověstným humorem: „Ty čur…, kde jsi přivázal velblouda?“ Načež se tomu oba zasmáli.

 

•••

Později, když v rozvědce vládla nová skupina sestavená ministrem vnitra Chovancem, začal ÚZSI řešit jeden dílčí úkol, který se týkal ekonomických aktivit oligarchy Babiše. Šlo o podezření, že firmy z Babišova koncernu Agrofert platily Farmě Čapí hnízdo za fiktivní reklamu, čímž si snižovaly daňový základ a podporovaly tím miliardářův projekt v Olbramovicích.

Jedna z Babišových firem, která si takto zaplatila na Čapím hnízdě reklamu, měla sídlo v Německu. A německý finanční úřad – na základě anonymního udání – začal podezřelou transakci prověřovat. A rozvědka se o tom snažila dozvědět více.

Andrej Babiš se informaci o pátrání ÚZSI v Německu dozvěděl. A když v říjnu 2017 vyhrál parlamentní volby, nechal vedení rozvědky rozprášit. Donutil k odchodu dosavadního člena vedení Blahuta a na pozici náměstka pro operativu se usadil s Babišovým posvěcením právě Radek Musílek. S jistou dávkou nadsázky se dá říci, že v té chvíli se „probudil“ spící agent Andreje Babiše a udělal v rozvědce všechnu špinavou práci. Musílek nechal rozjet vyšetřování údajně nestandardních nákupů odposlouchávací techniky. Začalo se také pátrat, zda u některých důstojníků rozvědky „nezmizela“ část výkupného určeného na osvobození dvou českých dívek, které unesli v Pákistánu. Na základě těchto obvinění pak mohl Musílek udělat zásadní personální změny. Ty dopadly na všechny, kdo byli k Babišovi neloajální, nebo na ty, o kom si myslel, že se podílejí na akcích proti němu. Z toho, že se tak služba dostala do hluboké krize a její fungování bylo částečně ochromeno, si premiér těžkou hlavu nedělal.

Musílek pak ve službě umetl cestu pro příchod nového ředitele, na jehož výběru si dal Andrej Babiš – přestože mu vnitro v koaliční vládě s ČSSD nepatřilo – velmi záležet.

V září 2018 se stal ředitelem ÚZSI Marek Šimandl, naprosto loajální úředník, jehož Babišovi doporučil bývalý šéf Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) Dušan Navrátil.

 

•••

Marek Šimandl se pohybuje v tajných službách už od roku 1991. Začínal v kontrarozvědce BIS v odboru sledování. Ale protože mu práce v terénu příliš nešla, skončil nakonec v odboru BIS pro bezpečnostní prověrky. Což je z větší části úředničina, na jejímž konci je udělení prověrky státním zaměstnancům, aby se mohli seznamovat s utajovanými informacemi státu.

V tajných službách platí, že když je někdo „lempl na operativu“ a „nemá buňky na analytiku“, má tři možnosti. Buď skončí na ostraze, nebo na operačním středisku, nebo v odboru bezpečnostních prověrek. „V některých případech je přeřazení z operativy do tohoto odboru vnímáno jako trest. Zčásti to tedy v BIS slouží jako odkladiště pro ty, kdo se nehodí do terénu,“ řekl mi jeden z důstojníků tajných služeb.

Na bezpečnostních prověrkách dělával v BIS i Dušan Navrátil. S ním se Šimandl spřátelil. Když potom Navrátil rostl kariérně díky svým politickým známostem, rostl s ním i Šimandl. Oba pak přešli z BIS do Národního bezpečnostního úřadu. Navrátil tam v letech 2006 až 2017 dělal ředitele. Ve stejné době působil v NBÚ na vysokém postu i Šimandl.

V roce 2017 přešli oba do nově vzniklého Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). A rok nato – jak již bylo řečeno – dostal Šimandl jiný důležitý úkol: „zkonsolidovat“ rozvědku tak, aby vyhovovala Babišovi a jeho potřebám.

 

•••

Navrátilova kariéra v NÚKIB skončila v prosinci 2019. Prezident republiky Miloš Zeman se na něj zlobil, že NÚKIB vydal varování před výrobky čínské společnosti Huawei. Podle bezpečnostních expertů totiž hrozilo, že kdyby používaly čínské telekomunikačními systémy i státní úřady, mohlo by to znamenat riziko narušení kritické infrastruktury. A Babiš Navrátila obětoval, aby dál fungoval jeho mocenský pakt s Milošem Zemanem.

Jinak ovšem platí, že pokud Babiš nemusel, svého člověka nikdy neobětoval. Vždy si ho v silových resortech ponechal a dal mu přinejhorším jinou práci. A ti nejvěrnější se dočkali trafik. Třeba jako již zmíněný Radek Musílek. Poté, co provedl v rozvědce čistku, ze služby odešel. V listopadu 2019 se stal členem dozorčí rady LOM Praha Trade, která je dceřinou společností státního podniku LOM Praha, jenž opravuje sovětské vrtulníky řady Mi v zemích NATO a EU. V dubnu 2020 se stal Musílek členem dozorčí rady dalšího státního podniku Palivový kombinát Ústí, který se zabývá odstraňováním následků hornické činnosti. Roku 2022 se tento podnik sloučil s jiným obdobným státním podnikem, Diamo.

Marek Šimandl se mezitím stal generálem. A i když v čele rozvědky zřejmě dlouho nevydrží, čeká ho v civilu velmi slušná generálská výsluha.

Podle názoru odborníků ze zpravodajské komunity bude muset nová vláda Petra Fialy rozhodnout, jaký směr dát oslabené civilní rozvědce. Babiš totiž nechal rozvědku po nástupu Šimandla přenastavit na získávání informací z Bruselu, kde sídlí instituce Evropské unie a kde se rozhoduje o dotacích a o nařízeních, která mají zásadní vliv na podnikání v Česku.

„Rozvědka by se měla vrátit zpátky ke svým polistopadovým kořenům. Tedy od bruselského špehování ke špionáži na Blízkém východě,“ řekl jeden vysloužilý důstojník tajných služeb. Priority pro rozvědku by měly být v oblasti energetiky a v teritoriích Ruska a Číny. Měla by se také zabývat nelegální migrací, zejména Sýrií a Libanonem.

 

•••

Babišův „černý kůň“ Radek Musílek byl určitou dobu i jedním z kandidátů na post šéfa civilní kontrarozvědky BIS. Tato tajná služba má největší pravomoci vůči českým občanům, operuje a sbírá informace na území republiky. I proto je BIS také často v rámci politického soupeření úřadem, o jehož ovládnutí je velký zájem. „Jenže Musílek nakonec neuspěl. Andrej Babiš mu vytoužený post nesvěřil a v čele služby ponechal spojenci oceňovaného Michala Koudelku,“ uvedl již dříve Ekonomický deník.

Z debat, které jsem vedl se zdroji v BIS, vyplynulo, že téměř nikdo z vrcholných politiků neumí s touto službou pracovat. Jedinou výjimkou byl do určité míry někdejší sociálnědemokratický premiér Vladimír Špidla. „Ten přinášel na vládu zpravodajská témata a s informacemi, které pak BIS k zadaným úkolům dodala, uměl pracovat. A často dával zpětné reakce šéfovi BIS ve stylu: ,Tohle je zajímavé, o tom budeme na vládě mluvit… tohle nedělejte, to je jinak, vláda to projednávat nebude,‘“ poznamenal bývalý důstojník BIS.

Že by takto postupoval nový premiér Petr Fiala, je ovšem pro mnohé důstojníky nepředstavitelné. Podle nich svěří Fiala bezpečnostní záležitosti spíše jednomu ze svých poradců. Ačkoli měl Michal Koudelka před říjnovými volbami 2021 plnou podporu obou vítězných koalic SPOLU a STAN a Pirátů, může být nakonec pro Fialu i oceňovaný Koudelka přítěží. V politických a zpravodajských kruzích se o něm už delší dobu mluví jako o muži, který svou kariéru nakonec taky spojil s Andrejem Babišem.

 

•••

Michal Koudelka nastoupil do čela BIS v srpnu 2016. Předtím vedl v BIS 3. odbor, který se specializuje na odhalování špionů cizích států. Koudelka tak nahradil ve funkci ředitele nejdéle sloužícího šéfa BIS Jiřího Langa, který ji vedl třináct let.

U Langa je třeba se na chvíli zastavit – pro lepší pochopení politických souvislostí. Jiří Lang je nepochybně nejpozoruhodnější postava v bezpečnostních složkách. Do tajných služeb přišel krátce po sametové revoluci. Později vedl v BIS právě odbor pro odhalování cizích špionů. Do funkce ředitele celé BIS se dostal v červnu 2003. Za jeho éry se vystřídaly čtyři vlády a během třinácti let pracoval celkem pro osm premiérů, včetně dvou úřednických předsedů vlád. Když pak v roce 2016 hledal tehdejší předseda vlády a šéf ČSSD Bohuslav Sobotka nového ředitele, udělal Lang starou dobrou „operativní kombinaci“ – jak se říká v hantýrce zpravodajských služeb.

Langova hra spočívala v tom, že se postavil před Sobotku a sdělil mu, že jeho nástupcem může být ambiciózní Jiří Rom, vrchní analytik tajné služby. „Ze všech kandidátů se jeví nejprogresivněji. Navíc má velmi dobré vztahy s Jaroslavem Tvrdíkem či s lidmi kolem prezidenta Miloše Zemana,“ řekl podle zasvěcených zdrojů Lang premiérovi.

Toho se Bohuslav Sobotka zalekl. „Toho určitě ne,“ reagoval podle zdrojů z bezpečnostních složek Sobotka.

„Nu, a pak tu mám Koudelku, velmi loajálního a odborně zdatného zpravodajce,“ řekl prý Lang.

„Tak to raději toho Koudelku,“ rozhodl Sobotka. Lang měl vyhráno.

Koudelka byl Langův oblíbenec se „sociálnědemokratickým potenciálem“. Takže když se Babiš v roce 2017 ujal funkce premiéra, Koudelkovi příliš nevěřil, neboť ho vybral jím nenáviděný Sobotka. Po zhruba roce a půl si však k sobě cestu našli. Přesněji řečeno, našel ji Koudelka přes Babišova poradce a lobbistu Marka Hanče, s nímž Koudelka navázal dobré vztahy.

Koudelka nastavil službu a její výstupy tak, že největší úspěchy měla v boji s ruskými agenty a s čínskou expanzí. Pro Babiše to bylo vyhovující z mnoha důvodů. Otevíralo mu to cesty ke spojencům na Západě. Zejména povedená byla v této souvislosti v březnu 2019 cesta Babiše do Bílého domu s mezizastávkou u šéfky CIA Giny Haspelové, která Babiše přijala v sídle služby v Langley společně s Michalem Koudelkou. (Během návštěvy ústředí CIA převzal Koudelka cenu George Teneta. Tuto poctu uděluje CIA zpravodajským službám, s nimiž má nadstandardní vztahy.)

Babišovi vyhovovalo takové zaměření BIS i z toho důvodu, že vytvářelo permanentní tlak na Hrad, který často Koudelkovy kroky vůči Rusku a Číně tvrdě kritizoval. Prezident Miloš Zeman Koudelku celkem šestkrát odmítl jmenovat do hodnosti generála. Babiš pak mohl tento jejich vzájemný tlak a antipatie využít ve svůj prospěch, aby mohl se Zemanem politicky vyobchodovat, co potřeboval. Na oplátku za to slíbil Babiš Zemanovi zmírnit následky některých rozhodnutí BIS.

 

•••

Andrej Babiš – jak bylo jeho zvykem – infiltroval BIS dávno předtím, než se stal premiérem. Jako podnikatel se scházel velmi často a důvěrně třeba s Martinem Staňkem. Ten pracoval v nejdůležitějším odboru tajné služby, který se zabýval ochranou ekonomiky.

Staněk se s Babišem vídal v letech 2007 až 2012 – vždy jednou začas. Zabývali se Unipetrolem, pohledávkami ČKA, ale později i řadou dalších témat. Zájmu tajné služby se nelze divit. Babiš se léta pohyboval v prostředí byznysu, lobbistů a politiků a měl skvělé informace. Staněk o schůzkách musel psát úřední záznamy, aby se nedostal do podezření, že jde o jeho privátní aktivitu. Proto dostal miliardář ve složkách BIS i krycí jméno.

Když v roce 2015 Staněk z BIS odešel, hledal novou práci. Sešel se přímo s Babišem a ten mu doporučil kontaktovat buď šéfa Vojenského zpravodajství Jana Berouna, nebo Jiřího Veselého, šéfa bezpečnostní divize Agrofertu.

Staněk se sešel s Veselým a ten mu nejdříve místo a práci slíbil, ale pak vzal zpátečku. Veselého totiž navštívil i ředitel ekonomického odboru BIS Stanislav Vrána, který neměl Staňka v oblibě a jeho schopnosti zpochybňoval. Aby si Veselý udržoval s BIS dobré vztahy, ze spolupráce bezpečnostní složky Agrofertu se Staňkem nakonec sešlo.

Ředitel odboru BIS Vrána tak zabránil tomu, aby jeho někdejší podřízený Staněk získal politickou podporu Babiše, která by ho v budoucnosti mohla ohrozit. Stanislav Vrána patří nyní k nejvlivnějším důstojníkům BIS. Dlouhodobé vazby na něj má část politiků ODS. Kdyby nicméně Vrána převzal vedení BIS po Koudelkovi, našel by si Andrej Babiš patrně i cestu k němu – a to právě prostřednictvím zmíněného šéfa bezpečnosti Agrofertu Jiřího Veselého.

 

•••

Že Babiš zmínil v debatě s exdůstojníkem BIS Staňkem Jana Berouna, dokumentuje jednu důležitou věc. Pokud má někde miliardář a politik ze všech současných tajných služeb nejvíc známostí a zastání, pak je to Vojenské zpravodajství.

Celá řada lidí ze zpravodajské komunity je zajedno v tom, že Jan Beroun je Babišův muž číslo jedna v tajných službách.

I když je Beroun velmi činorodý a udržuje dobré vztahy napříč politickým spektrem. Jedni ho označují za loajalistu, jiní za intrikáře. Ví se, že si Beroun vybudoval dobré vztahy i s Janou Černochovou, která nyní ve Fialově vládě převzala resort obrany. A je tedy nyní nejvyšší nadřízená Jana Berouna.

To činí z Vojenského zpravodajství určité riziko pro novou vládu, neboť není jasné, zda lze tak loajální vztah k Babišovi, jaký měl k premiérovi Jan Beroun, jen tak přejít a sázet na to, že šlo z jeho strany o loajálnost ke státu, nikoli ke konkrétnímu politikovi.

K Vojenskému zpravodajství (VZ) přešla v minulosti celá řada lidí blízkých exšéfovi civilní rozvědky Karlu Randákovi. Sám šéf VZ Jan Beroun je „malé Randákovo dítě“ v rozvědce.

Beroun začínal v bezpečnostních složkách už v době komunismu, velel kriminálce na Praze 2. Později, v devadesátých letech, vedl u policie tajný útvar „nelegálů“, v němž se připravovali detektivové pro práci v přestrojení a s jinou identitou v prostředí zločinu. V roce 2002 odešel Beroun do civilní rozvědky k Randákovi.

Od roku 2004 pak dělal řediteli Randákovi v ÚZSI náměstka pro operativu. V roce 2011 Beroun z rozvědky odešel. Tři roky pak šéfoval české pobočce americké detektivní kanceláře Pinkerton. Ale jakmile Babiš vstoupil v roce 2014 do vlády Bohuslava Sobotky, stal se Beroun poradcem Babišova ministra obrany Martina Stropnického a záhy nato už dostal funkci ředitele největší zpravodajské služby v Česku.

 

•••

Rozpočet tajných služeb je tajný. V bezpečnostních kruzích se nicméně obecně ví, že Vojenské zpravodajství má ze všech tajných služeb největší finanční možnosti. A za Babišovy vlády se měla tato tajná služba ještě líp. V roce 2018 získala ze státního rozpočtu navíc téměř 100 milionů na zajištění kybernetické bezpečnosti státu.

Jde o dobře schovanou organizaci v armádě a v resortu obrany. Má nejdéle fungující systém, je to nejbohatší služba, má nejvíc krycích firem. A je také nejlépe zneužitelnou tajnou službou pro politické účely, neboť Vojenské zpravodajství má v sobě začleněnou vojenskou rozvědku i vojenskou kontrarozvědku. Je tedy snazší, aby si důstojník VZ během mise v zahraničí „odskočil“ splnit i nějaký nestandardní úkol i na území republiky. Na to, že dělá něco nezákonného, se pak přitom přijde jen velice těžce.

 

•••

Pro úplnost je třeba se zmínit ještě o NBÚ. Tento úřad, který uděluje bezpečnostní prověrky, má ve svém čele již zmíněného Jiřího Langa, bývalého šéfa BIS.

Jde o velice důležitý úřad i pro lidi z byznysu. Pokud chce některý z podnikatelů obchodovat se státem a jde o strategické zakázky, neobejde se bez bezpečnostní prověrky.

NBÚ je v obecné rovině extrémně zneužitelný úřad. A Lang byl vždycky člověk, který hrál hry. Jestli každý úřad, o kterém byla dříve řeč, potřebuje nezávislost a nestrannost, pak NBÚ potřebuje ve svém čele naprostého úředníka, nikoli exšpiona, který se umí domluvit s politiky, již zrovna vládnou.

 

•••

V případě BIS i Vojenského zpravodajství platí, že je jako celek ovládnout nejde. Jsou to tak velké organizace s takovým počtem zákonných úkolů, že je nelze podřídit jen privátním zájmům premiéra nebo politické strany. Lze je ovšem dovedně využívat, pokud existuje správná chemie ve vztazích mezi jejím šéfem a premiérem.

Obě služby může samozřejmě částečně využít premiér i ke své politické ochraně. To by ovšem musel šéf tajné služby zřídit speciální tým, který by měl za úkol i něco jiného, než co ukládá zákon – třeba likvidaci kompromitujících materiálů, jež by existovaly na daného politika.

Podobný tým existoval třeba v BIS. V minulosti ho zřídil Jiří Lang. Nesl název tým „Zet“ a později se přejmenoval na „Alfa“. Tento tým podléhal pouze rozkazům ředitele: co dělal, nevěděli ani náměstci služby. Příslušníci týmu měli zvláštní pozici, jejich kanceláře byly mimo budovy BIS, měli navíc takový přístup do informačních databází služby, že se dozvěděli všechno, aniž by to v BIS kdokoli tušil – přestože šlo o živé akce jednotlivých odborů BIS.

Pokud se ovšem premiér rozhodne, že by ho měl chránit zvláštní tým, má to úskalí. Aby jeho práce měla smysl, musel by mu politik říct, kde má slabiny, kdo jsou jeho nepřátelé a proč. Tím by ovšem svěřil tajné službě něco tak interního, co by se mu mohlo vymstít. Mohl by být vydíratelný, pokud by si informace vyžádal třeba jeho nástupce ve funkci premiéra.

Andrej Babiš proto stále nejvíce využíval pro svou zpravodajskou ochranu bezpečnostní aparát, který dlouhá léta budoval v koncernu Agrofert. Tomu v holdingu šéfuje již zmíněný Jiří Veselý, bývalý náměstek protikorupční policie. Má Babišovu bezmeznou důvěru. Babiš ho platí a neexistuje, že by od něj odešel. Jak se říká, od tajných služeb se neodchází, ale umírá (ve službě nebo ve stáří). A v zásadě to platí pro každého, kdo pracoval v této sféře pro Andreje Babiše.

 

•••

Co z této analýzy plyne? Andreje Babiše nelze jen tak zbavit vlivu na výkonnou moc. Přestože v říjnu 2021 prohrál parlamentní volby. Nyní opoziční politik bude mít přinejmenším určitou dobu pod kontrolou nejen některé státní úřady – díky různým ředitelům odborů či náměstkům –, ale též zčásti i bezpečnostní aparát státu. Platí totiž, že uvnitř policie a tajných služeb se vždycky najde někdo, kdo pro Babiše pracoval a kdo pro něj ještě stále něco udělá. Spících agentů je tam stále mnoho.

Babiš tak prohrál bitvu, ale neprohrál válku – a to ponecháváme stranou otázku jeho kandidatury na prezidenta republiky. Bude trvat minimálně jedno další volební období, než dojde k deagrofertizaci státní správy a bezpečnostních složek.

 

Spoluautorka Veronika Kučíková studuje žurnalistiku, je stálou spolupracovnicí magazínu Reportér.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama