Šedesátiletý David Koller: Ještě pár dobrejch písní, prosím

Věřil jsi jako kluk, že se dožiješ šedesátky?

Mnohem pravděpodobnější byla možnost, že se nedožiju ani třicítky.

Trpěl jsi nějakou nemocí?

Měl jsem vrozenou srdeční vadu, ale nechtěl si doktorům lehnout pod kudlu, v čemž mě máma naštěstí podporovala. Vzpomínám, jak je mi asi patnáct, jsem v motolské nemocnici a doktorka – ze které to teda dost táhlo – mi sděluje ortel: Když se budeš šetřit, máš naději dožít se pětadvaceti let.

To muselo být extrémně stresující!

Zase až tak vážně jsem to nebral, protože k mému zdraví měli doktoři výhrady odjakživa, a já se přitom cítil zdravě.

Co sis tenkrát v tom Motole řekl?

O. K. Jestli má pravdu a čeká mě posledních deset let, tak si to chci užít: pojďme, rozjedeme to! Prostě puberťák.

Když ti bylo třeba patnáct, jak jsi vnímal tehdejší šedesátníky?

Tím myslíš koho?

Nevím. Franka Sinatru.