Pěšky z Aše do Zlína za jeden měsíc a v žabkách

Před sedmi lety jsme s přítelkyní propadli kouzlu pěšího putování. Naše první kroky vedly po nejznámější trase Svatojakubské poutní cesty do Santiaga de Compostela. Poté jsme ke stejnému cíli doputovali ještě severní cestou. Prošli jsme také Izrael a obešli himálájskou osmitisícovku Annapurnu.

Třetí Camino de Santiago jsme měli v plánu na jaro letošního roku. Koronakrize nám ale udělala čáru přes rozpočet. Najednou tu bylo léto a my zůstávali doma. Rozhodli jsme se tedy, že si tentokrát naplánujeme pouť po vlastní zemi.

Zamýšleli jsme projít Česko ze západu na východ, přesněji od A do Z: vyrazit z Aše a dojít do Zlína. Spočítali jsme to na 700 kilometrů a z předchozích zkušeností vyvodili, že jeden měsíc by měl na takovou vzdálenost stačit. V polovině srpna jsme se tedy sbalili a odjeli do lesů na hranicích s Německem.

Pořádně si to užít

Nejsme žádní sportovní nadšenci. Nechodíme do posilovny, nejezdíme na kole ani nevyrážíme pravidelně na túry. S trochou nadsázky však lze říci, že jsme si vytvořili závislost na dálkových pěších poutích.

Stačí hodit na záda krosnu, nazout boty a vyrazit, řekli byste. Ovšem odšlapat pětadvacet kilometrů téměř třicetkrát za sebou už se na tělu podepíše. Ze začátku bolestivě, neboť protesty nerozchozeného těla se objeví téměř jistě. Postupně však začne přicházet odměna v podobě slušné kondice a také radosti z ubývajících kilogramů.