Dvě cesty na Hrad. Proč má Petr Pavel výhodu nad Andrejem Babišem

První kolo prezidentské volby přineslo hned několik rekordních výsledků a ty zároveň do značné míry předurčily šance a taktiku obou postupujících kandidátů. Stále by se ovšem mohl ve hře objevit nějaký „faktor x“ – tedy ničivá aféra, totální selhání nebo zvraty nálad v důsledku až přespříliš vyšponovaných emocí.

Historicky nejvyšší účast v prezidentské volbě přivedla k urnám zhruba o čtyři sta padesát tisíc hlasujících více, než tomu bylo v prvních kolech obou předchozích přímých voleb prezidenta.

Nikdy se také nestalo, že by dva postupující kandidáti získali dohromady tak vysoký počet hlasů, a to jak absolutně (3 927 269 hlasů), tak v procentech (70,39 procenta). Dvojice Zeman/Drahoš získala před pěti lety dohromady 3,36 milionu hlasů, postupující duo Zeman/Schwarzenberg v roce 2013 dokonce jen 2,45 milionu.

Nejtěsnější byl letos i rozdíl mezi postupujícími, pouhých 22 843 hlasů. Také před deseti lety byl výsledek po prvním kole těsný, Miloš Zeman vyhrál před Karlem Schwarzenbergem o necelých dvaačtyřicet tisíc hlasů. Tehdy však oba dohromady nedostali ani polovinu všech hlasů a měli tak o poznání větší prostor k oslovení voličů ostatních soupeřů z prvního kola.

Vysoká účast i vysoké zisky obou postupujících kandidátů jim letos vytvořily silnou startovací pozici do druhého kola, zároveň ale také zúžily prostor pro to, kde získávat další hlasy, které byly nezbytné pro dosažení celkového vítězství.

 

Hranice úspěchu

Kolik hlasů by bylo potřeba na vítězství? Pokud by zůstala volební účast ve druhém kole na stejné úrovni, jako byla v kole prvním, k bezpečnému vítězství by stačilo získat asi 2 850 000 hlasů. Pokud by volební účast poklesla o pět procent, někam nad 63 procenta voličů, potřeboval by vítězný kandidát k jistotě zhruba 2 650 000 hlasů. A kdyby se volební účast ještě o pět procent zvýšila, jako se to stalo mezi prvním a druhým kolem před pěti lety, pak by se vítěz potřeboval vyšplhat až někam k 3 050 000 hlasů.

Jak je vidět, ve všech zmíněných scénářích by musel ten, kdo chce utrhnout vítězství, udržet všechny nebo téměř všechny voliče z kola prvního a přidat statisíce dalších.

Jak tudíž vypadaly možnosti obou kandidátů ve středu 18. ledna večer v době uzávěrky tohoto vydání Reportéra? Při vysoké nebo velmi vysoké účasti by se nejspíše ani jeden neobešel bez hlasů od dosavadních nevoličů.

Daleko více jich ovšem potřeboval ulovit Andrej Babiš. Pokud by mu dali hlas úplně všichni voliči Jaroslava Bašty, Karla Diviše a Tomáše Zimy z prvního kola (což se zdálo vysoce nepravděpodobné), stejně by tak získal jen 355 000 nových hlasů. V součtu by byl i se všemi svými hlasy z prvního kola těsně nad hranicí 2,3 milionu hlasů. K úspěchu by potřeboval – v závislosti na celkové účasti – získat dalších téměř čtyři sta tisíc, šest set tisíc nebo osm set tisíc voličů.

Petr Pavel se naopak snažil sbírat hlasy těch soupeřů, kteří nepostoupili a zároveň mu vyslovili podporu. Kdyby se mu podařilo získat po třech čtvrtinách hlasů Danuše Nerudové, Pavla Fischera a Marka Hilšera z prvního kola (což by byl úspěch, ale úplně nereálné to není), představovalo by to dohromady 972 000 nových hlasů. Pak by se jeho součet s těmi hlasy, které už získal v prvním kole, přehoupl významně přes hranici 2,8 milionu hlasů. S takovým ziskem by při stejné účasti, jaká byla v prvním kole, potřeboval už jen minimum, nebo dokonce žádné dosavadní nevoliče. Kdyby účast stoupla o dalších pět procent, musel by dokázat získat ještě asi dvě stě tisíc dalších hlasů.

„Další nárůst volební účasti neočekávám a považuji jej za nepravděpodobný, mohlo by k němu teoreticky dojít jen tehdy, kdyby byla kampaň před druhým kolem extrémně vypjatá,“ řekl Jan Tuček, ředitel výzkumné agentury STEM/MARK.

Porovnejme si nyní v rychlosti ještě jeden matematický scénář, podle kterého by Andrej Babiš získal tři čtvrtiny hlasů trojice Bašta, Diviš, Zima a Petr Pavel jen polovinu hlasů trojice Nerudová, Fischer, Hilšer. V takovém případě by na konto expremiéra Babiše přiskočilo přibližně 265 tisíc hlasů a do výsledku bývalého generála Pavla by přibylo přibližně 648 tisíc hlasů.

Z obou výše uvedených výpočtů vyplývá, že výchozí pozice Petra Pavla byla pro druhé kolo o poznání lepší. Což zároveň předurčovalo taktiku obou soupeřů.

 

Babišova taktika: Nevolte štváče

Babišův tým si po prvním kole musel být vědom, že by jejich kandidát potřeboval zvládnout hned několik komplikovaných prvků najednou.

Za prvé, přetáhnout na svou stranu nebo alespoň odradit od účasti ve druhém kole co největší počet voličů Danuše Nerudové, Pavla Fischera a Marka Hilšera. Se získáním významnějšího procenta takových voličů nemohl nějak reálně počítat, proto musel usilovat zejména o to, aby jim znechutil volbu Petra Pavla tak, že by co nejvíce těchto voličů zůstalo pro druhé kolo doma.

Za druhé, Babiš se musel snažit přitáhnout co největší procento voličů Jaroslava Bašty, Karla Diviše a Tomáše Zimy. Tedy zaujmout je svými postoji a hesly anebo jim vykreslit Pavla jako významně horšího kandidáta, proti kterému se stojí za to postavit.

Za třetí, pokusit se mobilizovat nevoliče z prvního kola, aby v co největším počtu přišli hlasovat pro Andreje Babiše (nebo proti Petru Pavlovi, což je ve výsledku totéž).

A konečně za čtvrté, pokusit se získat na svou stranu ty voliče hnutí ANO z posledních voleb, kteří se v prvním kole rozhodli pro Petra Pavla a Danuši Nerudovou.

Tomu také odpovídaly veškeré Babišovy kroky hned od skončení prvního kola voleb.

Když na tiskové konferenci po sečtení výsledků několikrát zdůrazňoval, že je Petr Pavel komunistický rozvědčík, byl v tom obsažen vzkaz voličům Nerudové, Fischera a Hilšera ve smyslu „jsme oba stejní, zůstaňte raději doma“. Tím sdělením se zjevně snažil oslovit například tu část katolických voličů Pavla Fischera, kteří považují komunisty za zcela nepřijatelné. Zamířil i na část mladých voličů Danuše Nerudové s cílem předat jim vzkaz, že je jedno, který z těch dvou „dědů s problematickou minulostí“ bude na Hradě sedět.

K mobilizaci voličů Bašty, Diviše a Zimy stejně jako k mobilizaci nevoličů mělo posloužit spojování Petra Pavla s vládou, tvrdá kritika Fialova kabinetu obecně a poukazování na to, že strany pětikoalice teď „mají vládu, sněmovnu i Senát“ a Babiš je tak alternativou, která se jim postaví.

Další směr, kterým Babišova kampaň vyrazila, se stalo rozehrávání strachu z válečného konfliktu, respektive využití armádní minulosti soupeře k tomu, aby jej vylíčil jako „válečného štváče“.

„Kritika vlády a strach z války patří zcela jistě mezi témata, která v části veřejnosti výrazně rezonují. V tomto směru to má kampaň Andreje Babiše nepochybně dobře vytipováno,“ vysvětlil ředitel sociologického ústavu STEM Martin Buchtík.

Kolik voličů by mohl touto protivládní a protiválečnou „mobilizací“ Babiš získat, se samozřejmě před druhým kolem volby předpovědět nedalo.

Andreji Babišovi by mohl k zisku dalších hlasů pomoci výslovnou podporou předseda SPD Tomio Okamura. Jenže ten sice odmítl Petra Pavla coby „vládního kandidáta“, nicméně – přinejmenším pár dní po prvním kole – nevyzval voliče k hlasování pro Babiše. „Našim voličům to dává prostor pro různé typy rozhodnutí,“ řekl Okamura. Polovina voličů SPD ze sněmovních voleb 2021 už i tak volila Andreje Babiše v prvním kole. Podle analýzy sociologické agentury PAQ Research dostal od těchto voličů 260 000 hlasů, předloni stranu volilo do sněmovny 513 910 lidí. Tomio Okamura se, jak se zdálo, rozhodl zatáhnout za ruční brzdu a neriskovat, že když pošle i druhou polovinu voličů SPD přímo do náručí Andreje Babiše, mohlo by se to podstatné části zalíbit a k Okamurově straně by se už nemuseli vrátit. SPD by se tak mohla přiblížit osudu sociální demokracie, kterou Babiš vysál a poslal mimo parlamentní lavice. Předsedovi ANO tak nezbylo nic jiného než se pokusit aktivizovat zbylé voliče SPD v rámci kampaně. I na ně mířila jeho kritika vlády a strašení válkou.

Babišovi se v prvním kole „zaběhla“ část voličů jeho vlastního hnutí ANO, zamířili zejména k Petru Pavlovi a Danuši Nerudové. Podle odhadů agentury PAQ Research jich mohlo být kolem dvou set tisíc (od stran vládní koalice jich přitom k Babišovi sběhlo méně, přibližně sedmdesát tisíc). K nalákání voličů „zpátky domů“ by mohla expremiérovi pomoci jeho oblíbená poloha „všichni jsou proti mně“.

A k tomu všemu samozřejmě potřeboval udržet pokud možno všechny své hlasy z kola prvního.

 

Pavlova taktika: Nevolte chaota

To samé, tedy potřeba udržet už získané hlasy, samozřejmě platilo i pro Petra Pavla. Jeho situace se přitom zdála výrazně lepší, než tomu bylo například před pěti lety u Jiřího Drahoše. Toho voliči vnímali jako „brzdu proti Zemanovi“, neměl však příliš mnoho opravdu zapálených fanoušků; tedy takových, kteří by byli o své volbě natolik přesvědčeni, že by chtěli i působit na své okolí. Letos z průzkumů před prvním kolem naopak vyplývalo, že si bývalý generál vybudoval poměrně silné jádro opravdu zapálených příznivců.

Vedle nich však potřeboval: za prvé, utužit méně přesvědčené voliče z prvního kola tak, aby mu je soupeř neodlákal nebo nedemotivoval.

Za druhé, a to představovalo pro Pavla klíčovou taktickou bitvu, potřeboval by získat co největší procento voličů Danuše Nerudové, Pavla Fischera a Marka Hilšera. Jak už bylo řečeno, pokud by se to povedlo u dvou třetin až tří čtvrtin z nich, měl by už jen malý krůček k úspěchu.

Nejrizikovější by mohli být v tomto směru voličky a voliči Danuše Nerudové.

Jednak byla jejich kandidátka s Petrem Pavlem v přímém souboji, zároveň má řada z nich dost odlišné společenské a politické preference, než jaké reprezentuje někdejší generál. A také se více než čtvrtina z nich rekrutovala od mimoparlamentních stran, nebylo tedy jisté, zda je jejich odmítavý postoj k Babišovi tak silný jako u voličů koalic Spolu a PirStan.

Třetí ingrediencí do úspěšné volební skládanky by pro Pavla také měla být demotivace nevoličů tak, aby je odradil od volby Babiše, případně některé z nich přilákal na svou stranu.

Také kroky štábu Petra Pavla začaly v kampani před druhým kolem rychle sledovat výše naznačené základní cíle. Byť to nebylo hned po uzavření kola prvního, jak to udělal Babiš na své tiskové konferenci.

K utužení vlažnějších voličů by mohly Petru Pavlovi částečně pomáhat ostré útoky ze strany jeho soupeře, snaha o zdůraznění vlastní kompetence a také vypíchnutí slabých stran protivníka – na skupinu „téměř přesvědčených“ má cílit vymezení se vůči „světu Babiše a Zemana“.

Pro převedení hlasů od dalších kandidátů z prvního kola se zdála důležitá zejména aktivní pomoc ze strany těchto kandidátů. Zejména Danuše Nerudová se do podpory muže, se kterým si ještě o pár dnů dříve vyměňovala více či méně jemné invektivy na sociálních sítích a s nímž soupeřila o podobný typ voličů, pustila docela s vervou. Dala k dispozici své reklamní plochy na kampaň pro druhé kolo. Uspořádali společnou tiskovou konferenci a naplánovali i společné cesty za voliči. Spolupracovat začaly i jejich volební týmy a část dobrovolníků. Aktivní spolupráci chystal Pavlův tým i se senátorem Pavlem Fischerem. I ten se chystal vypravit na některé zastávky Pavlovy „road show“.

Třetí taktický cíl, tedy odrazovat potenciální voliče soupeře, vyjadřovala kampaň „Chaosu bylo dost“, jímž Pavlův tým zdůrazňoval typickou stránku politického a vládního působení Andreje Babiše. Vzhledem k tomu, že řada voličů dosud bývalému premiérovi nezapomněla covidové zmatky kolem uzavírání škol, zákazů přejezdů mezi okresy a podobně, mohla by tato kampaň u některých z nich zahrát na správnou notu.

 

Kde posbírat „nevoliče“

Pokud by měl Babiš uspět, musel by najít novou podporu mezi nevoliči z prvního kola. Taková podpora by musela být tím silnější, čím méně potenciálních hlasů pro Pavla by byl schopen odradit. Bylo by ale vůbec možné ještě odněkud čerpat? Snadné se to po prvním kole rozhodně nezdálo.

Pokud se podíváme na výsledky prvního kola po okresech (viz mapa 1), uvidíme, že Petr Pavel bodoval zejména na území Čech – v pásu od Liberce na severu po České Budějovice na jihu a dále na východě Čech a také v Plzni, Jihlavě a na Brněnsku. Andrej Babiš vítězil téměř na celé Moravě, v západní polovině Čech od severu až na jih a také na většině Vysočiny a v přilehlých okresech.

Pokud se podíváme na rozdělení volební účasti v prvním kole (viz mapa 2), můžeme si všimnout, že v Babišovi nakloněných částech republiky bylo procento účasti většinou nižší. To by nahrávalo úvaze, že předseda ANO ještě má potenciál vyburcovat další voliče. Právě takový krok se podařil Miloši Zemanovi mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby v roce 2018. Ke druhému kolu přišlo o 380 tisíc lidí více. Největší nárůsty účasti byly před pěti lety na Moravě, obzvláště na severu. A pak také v příhraničním pásu na západě republiky, od Českého Krumlova až po Děčín (viz mapa 3).

„Tehdy ovšem byla jiná situace. Miloš Zeman měl postup do druhého kola jistý, proto řada z jeho voličů necítila potřebu jít už k prvnímu kolu. Do druhého kola je pak dokázal kampaní zvednout,“ řekl Jan Tuček ze STEM/MARK.

Mohl by se Babišovi povést podobný kousek? Několik dní po prvním kole to vypadalo jako nepoměrně těžší úkol, než jaký měl Zeman. Zdálo se totiž, že šéf ANO docela významně mobilizoval voliče už pro kolo první. Ať už srovnáme účast v letošním prvním prezidentském kole s druhým kolem před pěti lety (mapa 4), nebo s posledními sněmovními volbami (mapa 5), vidíme, že prakticky všude už byla účast vyšší.

Někde jen malinko, jinde více. Největší nárůsty účasti byly patrné v jedné z Babišových bašt, na severozápadě Čech. V okresech Chomutov, Most a Teplice – kde šéf ANO porážel bývalého generála o dvacet a více procent – byla účast pod šedesáti procenty. Jenže i tak to bylo o tři až pět procent více než při sněmovních volbách nebo při druhém kole Zeman vs. Drahoš.

Příčina vyšší volební účasti v prvním kole může být v tom, že podle průzkumů nebylo dost dlouho jasné, zda se vůbec podaří předsedovi ANO postoupit v souboji s Pavlem a Nerudovou do druhého kola. Proto přišlo dost voličů, aby své favority nenechali na holičkách.

Další výrazný růst se už nejspíše čekat nedá. „Představa, že se bude volební účast v Ústeckém či Karlovarském kraji blížit hranici sedmdesáti procent, je nereálná. Neodpovídá tomu složení obyvatelstva, míra zájmu o politiku a veřejné dění ani další faktory,“ řekl šéf STEM Martin Buchtík.

Určitou šanci by snad pro expremiéra mohl ještě nabízet sever a východ Moravy a možná i úplný západ Čech.

Pro Petra Pavla by se mohl ještě jistý potenciál skrývat v hlavním městě. Praha totiž vykázala v prvním kole jen svou běžnou účast odpovídající posledním volbám, všeobecný nárůst účasti se hlavního města v prvním kole netýkal.

Podle sociologa Jana Herzmanna, který se dlouhodobě zabývá analýzou voličského chování v rámci projektu Český volič, se potenciál Petra Pavla pro získávání dosavadních nevoličů zdál obecně nižší než u jeho soupeře. „Ti, kteří v prvním kole volit nešli, se zpravidla o politiku zajímají méně, Andrej Babiš jim většinou zase tak nevadí a těžko najdou nějaký hromadnější motiv, proč se zúčastnit druhého kola s hlasem pro Petra Pavla,“ řekl Jan Herzmann.

Přes tento handicap ovšem stále platí, že Petr Pavel šel do druhého kola ve výhodnější pozici.

 

„Kotlík nenávisti“ á la Zeman

Potenciál Andreje Babiše by mohl zvýšit faktor, který můžeme nazvat jako „kotlík nenávisti“. Tuto taktiku uměl vždy velmi dobře používat Miloš Zeman.

Řekl nebo udělal něco, aby naštval, nebo nejlépe dokonce rozběsnil své odpůrce. Jejich hlasitý hněv a zlobu pak ukazoval svým příznivcům a zvyšoval tak jejich motivaci jít volit proti „kavárně“, „Pražákům“ nebo „lepšolidem“.

Zeman tak vlastně používal protistranu jako ozvučnou desku pro zesílení své pozice.

Babišův tým se před druhým kolem zjevně pokoušel využívat podobnou taktiku. Vybíral si více či méně hloupé vtipy a výroky ze sociálních sítí k tomu, aby se snažil budovat napětí mezi Prahou a zbytkem republiky. A začal používat posměšné či hysterické příspěvky Babišových odpůrců, aby na nich ukazoval, jak jsou „nenávistní a zlí“. Přitom se zjevně sám snažil takové reakce vyvolávat.

Jednou z takových akcí se stal Babišův „protiválečný billboard“. Text byl postaven tak, aby zahrál na strunu obav u části veřejnosti. Zároveň tvůrci museli počítat s tím, že tento způsob politického boje, kdy se snažíte vykreslit protivníka téměř jako „válečného štváče“, zapůsobí jako šrapnel a vyvolá v řadě voličů z opačného tábora vztek. „Pokud by se kampani Andreje Babiše podařilo vyprovokovat Petra Pavla nebo jeho podporovatele k nějakému nepředloženému činu, mohlo by to atmosféru kampaně zvrátit,“ řekl sociolog Jan Herzmann. Šéf STEM/MARK Jan Tuček k tomu v nadsázce dodal, že když by se „kulturně-emocionální fronta“ neudržela na uzdě, mohla by Babišovi pomoci k roli „mučedníka“ a ještě nějaká ta procenta na poslední chvíli přidat.

 

Vabank bez rizika

Babišův tým si přitom, jak se zdálo, mohl dovolit napínat volební emoce až do krajnosti. Jeho šéf totiž nic moc neriskuje. Útočným stylem by mohl buď atmosféru kampaně, do níž vstoupil v horší pozici, zvrátit, nebo naopak nahnat k volbám příznivce svého soupeře. Kdyby to Babišovi vyšlo, urval by prezidentské křeslo, když ne, vrátil by se do role šéfa nejsilnější opoziční strany, navíc posílen o přízeň nějakých dvou a půl milionu voličů.

Vypjatá prezidentská kampaň totiž do budoucna tradiční voličské jádro hnutí ANO neodradí. Po případné volební porážce v prezidentské volbě by se ve straně, která je de facto Babišovým majetkem, těžko objevil nějaký vyzyvatel, jenž by ho chtěl vystřídat na pozici lídra. Babiš si tak může dovolit, pokerovou terminologií řečeno, sázku all-in.

Přes to všechno se uprostřed třetího lednového týdne stále zdálo, že cesta na Hrad se nadějněji otevírá před Petrem Pavlem. Pokud tedy cestou nešlápne na některou ze soupeřem nastražených min.