Jana Plodková: Kéž mě můj jednorožec dovede k sekvoji

Post Image

Jana Plodková: Kéž mě můj jednorožec dovede k sekvoji

Play icon
25 minut

foto Tomáš Třeštík

Vybrala zahradní restauraci padesát metrů od pražského Václavského náměstí – a já po příchodu němě zírám, protože ta zahrada je nádherná, s vysokými stromy, úplně nečekaný svět. Ozve se zvon z chrámu Panny Marie Sněžné, tak Janě Plodkové povídám, že jsem nedávno psal o husitech, o Janu Želivském, který v tomhle kostele kázal, a ona přikývne: „Oba máme štěstí na práci, díky které se můžeme něco učit.“

Díky které roli jste se poslední dobou něco naučila?

Tak, pomalu se nám blíží premiéra filmu Bábovky…

… to vím, ale myslel jsem něco slušnějšího.

Slušnějšího?

Vy tam prý hrajete prostitutku.

Aha, jasně. Tohle vyřešilo zhlédnutí několika dokumentů, díky nimž jsem snad trochu pochopila mentalitu své postavy, ale mluvím o něčem jiném – musela jsem se pod dohledem kaskadéra naučit skákat z výšky.

Z hodně velké výšky?

Tři metry, volný pád, po zádech. Sice do molitanu, ale to stačí, protože on se pod váhou těla scukne a dopad při prvních pokusech bývá tvrdý. Ale dá se to. Po dvacátém pokusu už zvládáte…

Počkejte, ale já na vás měl připravenou úplně jinou první otázku: Co bylo největším dobrodružstvím vašeho života?

Tak to mě nechte přemýšlet.

Zatím si vás trochu rozmluvím. Toužila jste po dobrodružství jako šestnáctiletá holka?

Podpořte Reportér sdílením článku