Opravdu vítězný únor

Post Image

Opravdu vítězný únor

Play icon
19 minut
Václav Havel si v letadle cestou do USA píše projev, který přednese v Kongresu.

foto Herbert Slavík

Václav Havel kráčí uličkou Kongresu Spojených států. Zákonodárci se naklánějí, každý si chce sáhnout, každý chce tomu malému, lehce nahrbenému muži podat ruku. Za chvíli se Havel, ještě nedávno politický vězeň, postaví k řečnickému pultu a coby nový československý prezident přednese historický projev. Česky. Do angličtiny bude překládat mluvčí Michael Žantovský, toho času téměř hluchý.

Večer před projevem v Blair House, oficiální rezidenci pro hosty amerických prezidentů. Řeč, kterou si Havel (samozřejmě) napsal sám, je přeložená do angličtiny a koketuje se s myšlenkou, že právě v angličtině by ji prezident přednesl. Madeleine Albrightová proto přivádí jistého Franka Greera, špičkového komunikačního poradce a „speech coache“, trenéra přes projevy. Muže, jenž pomáhá vrcholným politikům i globálním organizacím a kterého v budoucnu čeká spolupráce třeba s Nelsonem Mandelou, Billem Clintonem nebo Barackem Obamou.

Greer Havla žádá, aby mu text svého projevu přečetl nahlas… a po dvou odstavcích vypadá, že omdlí. „Havlův váhavý, zadrhávající, napůl mumlavý přednes, vyhýbání se očnímu kontaktu s posluchači i absence dramatického důrazu i dramatické pauzy ho zřejmě dovedly k názoru, že Havel by neudělal dojem ani na schůzi místního rodičovského sdružení,“ napíše Michael Žantovský o čtvrtstoletí později v rozsáhlé biografii nesoucí prostý název Havel.

Je dost možné, že právě tahle epizoda s Greerem Václava Havla definitivně utvrdila v přesvědčení, že chce v Kongresu mluvit česky. O překlad se postará Žantovský, jehož angličtina je výborná.

A o té hluchotě, o té bude ještě řeč.

Opojení a smích

Že by se Václav Havel coby hvězda středoevropských revolucí roku 1989 a nový československý prezident měl vypravit do USA, byla myšlenka, která se podle pamětníků zrodila snad už zkraje ledna 1990, tedy pár dní po Havlově zvolení. Kdo přesně s ní přišel, se už určit nedá, Michael Žantovský nicméně vzpomíná, že jistojistě o ní mluvily třeba právě Madeleine Albrightová (v Praze narozená americká diplomatka a politička, pozdější první žena v čele ministerstva zahraničí USA) či Rita Klímová, disidentka a mluvčí Občanského fóra, která se tou dobou připravovala na post velvyslankyně ČSSR ve Washingtonu. „Vašku, musíš dostat na svou stranu americkou vládu a Kongres,“ cituje Žantovský Klímovou ve zmíněné Havlově biografii.

Podpořte Reportér sdílením článku