Hodinu od Málagy: Stezkou krále Alfonse

Z okénka vlaku na okamžik zahlédnu pochodující postavičky. Jsou to turisté v barevných helmách a pohybují se po lávce, která se vine úbočím skalního masivu nad řekou Guadalhorce.

Vlak zmizí v tunelu a po chvíli zastavuje ve stanici, která vypadá jako z předminulého století – a také je. Trať byla skoro sto padesát let klíčovým spojením Málagy se zbytkem Španělska.

Dnes je na ceduli název vesnice i slavné stezky, kam mají všichni namířeno: El Chorro – Caminito del Rey. Je to nejbližší zastávka ke kaňonu Desfiladero de los Gaitanes, podél nějž stezka vede.

Do poloviny devatenáctého století se sem dostali nanejvýš pastýři a lovci. S rozvojem průmyslu ale začalo být jasné, že je potřeba vybudovat železnici mezi Córdobou a Málagou, aby se propojila oblast těžby uhlí s továrnami na jeho zpracování.

V roce 1865 tudy začala procházet veškerá osobní i nákladní doprava.

 

 

Koncem 19. století začali Španělé kvůli rostoucí poptávce po energiích hledat k uhlí alternativní zdroj a inženýr Rafael Benjumea zde dostal na starost projekt vodní elektrárny.

Odvedl tok řeky Gaitanejo do tříkilometrového kanálu soutěsky a díky tomu voda padala z výšky přes sto metrů do staré vodní elektrárny Salto de Chorro.

Kvůli údržbě kanálu, přepravě materiálu a propojení vesnic byla ke skále namontována lávka. Díky tomu vznikla stezka, která vypadala jako skalní balkon. Dostala jméno Balconcillos de los Gaitanes.

Následovala stavba další vodní nádrže na řece Turón, aby byla zajištěna dodávka elektřiny i v období sucha. V roce 1927 byla dokončena přehrada Gaitanejo, která měla regulovat hladinu řek Guadalteba a Guadalhorce.

Turistickým tahákem se tato oblast stala po návštěvě španělského krále Alfonse XIII., který sem přijel 21. května 1921 položit poslední kámen obrovského vodního díla a slavnostně přehradu otevřít – společně s tehdejším premiérem Maurou.

Do vesnice El Chorro tehdy král prošel právě touto „balkónovou“ stezkou. Od té doby nese název Caminito del Rey. Za stavbu mistrovského vodního díla ocenil inženýra Rafaela Benjumea hraběcím titulem.

 

Taxík místo vlaku

K začátku trasy nás z nádraží doveze mikrobus, který tady pendluje. Cesta vede kousek lesem, občas vykoukne přehrada. Pokračujeme podél řeky, která vtéká mezi dva mohutné skalní masivy do soutěsky, kvůli které jsme sem přijeli.

Původní cesta byla z dřevěných prken, železných tyčí a lanového zábradlí. V roce 2000 byla z bezpečnostních důvodů uzavřena, protože ji poničily přírodní vlivy i letité používání. V některých úsecích zůstala původní zchátralá lávka zachována a překryta novou, která byla v roce 2015 znovu otevřena turistům.

Dnešní terasovitá stezka je výrazně stabilnější a zábradlí je bytelnější – s kovovými i betonovými sloupky, propletenými pletivem. Vede desítky metrů nad řekou, místy i víc než sto. Helma je povinná po celou dobu cesty.

Nejdřív našlapujeme na dřevěná prkna, později na beton. Pochodujeme po schodech nahoru a dolů, jdeme přes můstek i skalním tunelem. Na protějším břehu vidíme železniční trať.

 

 

Tříkilometrová procházka nad vodou je nádherná, nejvíc se ale tají dech v druhé části: v protějším masivu objeví starý železniční viadukt, přes který stále ještě jezdí vlak. Pak se otevře výhled na most, který spojuje oba skalní masívy tvořící písmeno V. Za ním už modrozelená řeka ubíhá do dálky... Nechybí fotící balkonek s průhlednou podlahou.

Vracíme se k vlaku a čeká nás malé překvapení. I když jsme věděli, že odsud vlak zpět do Málagy jezdí sporadicky, nechali jsme odpolední program otevřený. Kochali jsme se tak víc, než bylo nutné a zpáteční vlak nechali ujet. Spoléhali jsme na to, že najdeme spoj do nedalekého městečka Álora.

Abychom se vyhnuli sedmihodinovému čekání v nádražním bufetu, objednali jsme si na recepci hotelu u nádraží do Álory taxík. Stál dvacet euro a nelitovali jsme.

Álora je romantické andaluské městečko s bílými domy, maurským hradem, skvělými tapas, výhledy do kraje a pravidelnými autobusy, které zbloudilé turisty dovezou zpět do Málagy.

 

Další snímky si můžete prohlédnout v galerii.