PODCAST: Kdysi jsem byl jak sluníčko, pak ve mně převládla mollová tónina, říká malíř Daniel Balabán

„Hubený jsem nejspíš proto,“ říká do mikrofonu, „že se občas něčím trápím, a to potom člověka nebaví jíst…“

Je pravda, že jeho nádherné obrazy – které teď mimochodem visí v pražské Trafo Gallery – nebývají veselé ani kdovíjak barevně pestré.

„Maminka přitom říkala, že jsem byl před nástupem na základní školu jako její sluníčko; teprve potom jsem se začal mračit a převládla ve mně mollová tónina.“

Pro Balabána byl přelomový srpen roku 1968, kdy jako sotva jedenáctiletý chlapec nešťastně sledoval příjezd okupačních tanků. Má pocit, že tehdy předčasně dospěl: „To léto jsme byli na evangelické faře v Semtěši. S bratrancem jsme vylezli na střechu, sledovali, jak tanky projíždějí od Přelouče na Čáslav, bezmocně je počítali. Večer jsme aspoň vzali ve sklepě plechovku barvy na plot a na místní zeď napsali: Se Svobodou za svobodu! Fragment toho hesla tam mimochodem zůstává dodnes.“

Balabán je teď posmutnělý i ze zcela objektivních důvodů – situace na Ukrajině mu rok 1968 neustále připomíná. V rozhovoru vypráví o tom, jak jeho dědeček dělal před sto lety evangelického faráře pro volyňské Čechy na území dnešní západní Ukrajiny, kde se tím pádem narodil i Balabánův otec a strýc, což byl známý teolog a chartista Milan Balabán. „Jako sotva dospělý kluk jsem na strýcových seminářích sledoval například jeho vzrušené disputace o Bohu s Egonem Bondym…“

V závěrečné části podcastu, která už je odemčena pouze pro fanoušky z Patreonu, hovoří Daniel Balabán i o svém složitém vztahu s bratrem, vynikajícím – a bohužel předčasně zemřelým – spisovatelem Janem.

Rozhovor Host Reportéra si poslechněte přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.