Dobře, nebo jako vždy?

Post Image

Dobře, nebo jako vždy?

Play icon
5 minut
Premiér Andrej Babiš se staronovým ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem. Vojtěch byl znovu jmenován ministrem koncem května. V průběhu pandemie se v tomto křesle vystřídali čtyři lidé.

foto Profimedia.cz

České vyhlídky v boji s covidem-19 se zdály být začátkem léta dobré. Při zachování některých, v podstatě málo omezujících opatření bychom nad pandemií mohli vyhrát. Otázka stojí, zda je toho vláda, respektive stát schopen.

Dopadne to už tentokrát dobře, nebo jako obvykle?

Na přelomu května a června bylo dost důvodů, proč být optimistou a věřit, že by se covid-19 v Česku mohl konečně dostávat pod kontrolu. Klesal počet odhalených infekcí, ubylo těžkých případů i úmrtí. Nemocnice se vyprazdňovaly.

Tragické období symbolicky odstartoval koncem loňského srpna chlubivý výrok premiéra Andreje Babiše, že Česko je „best in covid“, tedy „nejlepší v covidu“. Vzápětí vyšlo najevo, jak mizerná byla letní příprava na příchod očekávané podzimní vlny pandemie. Ta se u nás protáhla na neuvěřitelných devět měsíců, kdy byly po většinu času zavřené školy a služby. Až letos koncem května se epidemie vrátila v počtu infekcí a hospitalizací na úroveň z konce loňských prázdnin. „S covidem“, jak zní oficiální termín, zemřelo v Česku přes třicet tisíc lidí; statistiky tak zvaných nadúmrtí ukazujících, o kolik zemřelo za dobu pandemie více lidí vzhledem k dřívějším srovnatelným obdobím, vykazují dokonce čtyřicet tisíc mrtvých. Zkrocení rozjeté epidemie vyšlo na stovky miliard korun. Jaké způsobila škody, které jsou hůř vyčíslitelné, tedy například na psychickém zdraví, na dětech, co nesměly do škol a na hřiště, to bude vycházet najevo až během následujících měsíců a let.

Důvodem, proč by letos mělo být líp, je, že koronavirus SARS-CoV-2 už představuje pro mnoho lidí starého známého. Minimálně patnáct procent obyvatel se s tímto virem setkalo a nemoc v nějaké formě prodělalo. To je oficiální číslo vycházející z počtu pozitivních testů, skutečnost bude vyšší. Ještě zásadně lepší zprávou je, že se konečně rozjelo ve velkém očkování proti covidu, a to schválenými a zároveň velmi účinnými vakcínami. Podíl plně očkovaných, tedy lidí starších osmnácti let bodnutých oběma dávkami, byl koncem května stále ještě nízký (kolem sedmnácti procent), ale aspoň jednu dávku dostal téměř každý druhý dospělý. Přiblížili jsme se stavu, kdy by během června a července mohl být oočkován každý, kdo o vakcínu projevil zájem. Je tak poměrně velká šance, že se přiblížíme kolektivní imunitě. Tedy stavu, kdy nový koronavirus přijde o možnost lavinovitě se šířit, protože bude narážet převážně na lidi, kteří se již nechali očkovat nebo mají protilátky po prodělané nemoci.

Optimistický výhled se ovšem může zkazit, pokud stejně jako loni ohlásíme předčasné vítězství. Je totiž evidentní, že tento koronavirus s námi v nějaké podobě zůstane dál. Nová ohniska covidu v zemích, které si dosud vedly s pandemií výborně, jako jsou Tchaj-wan či Vietnam, ukazují, že stále nejde o ochočeného domácího mazlíčka. Dokud neprojde nemocí nebo očkováním většina lidstva, bude stále reálně existovat možnost vzniku a rozšíření nové mutace, která se může snadněji šířit nebo se dokáže vyhnout existujícím vakcínám. Ve světovém měřítku je očkovacích látek stále nedostatek a řada zejména chudších států s vakcinací ještě ani nezačala.

Podpořte Reportér sdílením článku