VOLBY: Danuše Nerudová. Proč pohasla kometa z Brna? Na prezidentku si ještě počkáme…
NázoryKdyž měla Danuše Nerudová potvrdit roli favoritky, začala dělat chyby. A pak už to nešlo zlomit. Pokud se jí podaří překousnout hořkou porážku, může ji čekat zajímavá politická budoucnost. Když ne, stane se jen jednou volební epizodou. Ale už navždy bude v politice zapsána jako první vážná kandidátka na prezidentku.
Výsledek prezidentské volby se rozhodne až ve druhém kole, ale jedno už je jisté, prezidentku mít Česko nebude. Minimálně ne do roku 2028.
Ačkoli bude Danuše Nerudová dnes nejspíš ve skrytu duše zklamaná, ve skutečnosti se jí podařilo dosáhnout pořádného úspěchu. Ještě před dvěma lety ji mimo akademické kruhy znal jen málokdo. Lidé pohybující se kolem penzijní problematiky či kolegové z iniciativy Koronerv znali její odborné kvality, pár novinářů vědělo, že se na rektorku Mendelovy univerzity mohou obrátit se žádostí o vyjádření ke státnímu rozpočtu či důchodům.
Od té doby ušla velký kus cesty. Na jeho konci, ve čtvrtek 12. ledna večer, opouštěla prezidentskou debatu na největší komerční televizi s tím, že zanechala lepší dojem než oba její soupeři – expremiér a předseda nejsilnější opoziční strany Andrej Babiš a bývalý náčelník generálního štábu a někdejší předseda vojenského výboru NATO Petr Pavel.
Tento úspěch však nebyl dost velký a přišel příliš pozdě. Proč brněnská profesorka zazářila jako kometa a nakonec pohasla?
Danuši Nerudové se podařilo stát se plnohodnotnou kandidátkou na prezidentku se vším všudy. Postavila solidní volební tým, dokázala oslovit sponzory a co je ještě zajímavější, také sponzorky. Bylo to poprvé, kdy se podnikatelky a manažerky výrazněji zapojily do politického sponzoringu. Posílaly desetitisíce i statisíce.
Bezpečně sesbírala dostatečný počet podpisů ke své kandidatuře. Dobrovolnická síť jejích podporovatelů byla v průběhu léta a podzimu asi nejviditelnější a určitě nejmladší. Do kampaně zapojila celou rodinu a nepůsobilo to nijak trapně ani přespříliš vlezle.
Nahoře fouká
Podařil se jí tak mohutný vzestup, jaký česká politika pamatuje naposledy u Karla Schwarzenberga. V jeho případě to ovšem vedlo k postupu do finále. Kampaň Danuše Nerudové měla vrchol o nějakých šest týdnů dřív, než by bývala potřebovala. Agentura Median počátkem prosince zveřejnila, že se Nerudová v listopadu dostala na 28 procent preferencí a je tak v čele všech kandidátů. Ostatní průzkumy z té doby jí řadily na zcela vyrovnané pozice s Andrejem Babišem a Petrem Pavlem.
V tom okamžiku se kampaň Danuše Nerudové zlomila. Působilo to, jako kdyby jí trochu došly síly. Něco jako když cyklista dlouho dojíždí čelo závodu a když se mu to povede, tak už na víc nemá energii.
Ani ona, ani její tým zřejmě nebyly připraveny na to, že nahoře fouká. U sympatického vyzyvatele, který čeří vodu, se leccos promine, u reálné uchazečky o roli hlavy státu jdou ohledy stranou. Média i veřejnost mnohem kritičtěji zkoumají jednotlivé výroky. Lidé se začnou vážně zabývat tím, jestli dotyčná kandidátka skutečně splňuje jejich představy. Přesně v ten okamžik je musí uchazeč či uchazečka přesvědčit, že je v roli favorita právem. Jinak nastane obrat směrem dolů.
Podobný efekt zná předseda Pirátů Ivan Bartoš z minulých parlamentních voleb. I jeho uskupení PirStan se v jednu chvíli dostalo do čela a pak už jen volně plachtilo níž a níž, speciálně Piráti málem odlétli ze Sněmovny úplně.
Nepřipravená na problém
Danuše Nerudová začala v rozhodujícím okamžiku na vrcholu kampaně dělat chyby. Tou největší bylo, že nebyla vůbec připravena na krizovou komunikaci kolem titulové aféry na její domovské Mendelově univerzitě. Přitom její tým měl očekávat, že to bude problém, a ne malý. Její potenciální voliči nejsou jako ti Babišovi, kteří mu odpustí prakticky cokoli – od lží až po ponižování vlastního nemocného syna.
Na tento okamžik nebyla Danuše Nerudová připravena ani trochu, což byla velká a nejspíš klíčová chyba. Místo aby problém odehrála, posypala si případně hlavu popelem, omluvila se a připravila na velké finále, sama si svým mlčením a posléze vykrucováním tenhle malér protahovala až do doby, kdy už hlavní soupeři nabírali cestu vzhůru.
Až se jednou bude psát odborná studie na téma, jak nevést krizovou komunikaci, může tam mít prosinec Danuše Nerudové významnou kapitolu.
Následující sešup na počátku ledna už byl celkem logický, byť v konečném důsledku možná až příliš krutý. Nicméně pokud preference dva týdny před volbou rychle klesají, k obratu by pomohl už jen zázrak. Ten nepřišel. Danuše Nerudová si vybrala ještě jedno slabší období v průběhu posledního týdne, kdy zbytečně vyjela po Petru Pavlovi na základě jednoho nepříliš dobrého novinového titulku a následně s ním ještě prohrála v debatě na Primě.
Dobrý finiš v poslední televizní diskusi na TV Nova už přišel pozdě, voliči měli vybráno. Možná Danuše Nerudová doplatila i na to, že v debatách nebyl častěji Andrej Babiš, její výkon v souboji s ním výrazně rostl. Je možné, že jí jde lépe tvrdší přímý střet než okopávání kotníčků, které předváděli s Petrem Pavlem. Potvrdit si tuto hypotézu už ovšem nemůžeme, další šanci na volební duel s Babišem už Danuše Nerudová nezíská.
Klíčové dva týdny
Pro celkové hodnocení jejího působení bude teď důležité, jak dokáže zvládnout následující dva týdny. Pokud se jí podaří se s hořkou porážkou – a ona na čísla opravdu hořká je – vyrovnat, skutečně podporovat dosavadního soupeře a pomoci přesvědčit maximum svých voličů, aby dali hlas Petru Pavlovi, může nakonec odejít z prezidentských voleb s velmi dobrou pověstí. Když se začne nějakým způsobem chovat zhrzeně, hledat chyby na všech okolo a vyčítat jiným, že mohou za její porážku, zbude po ní jen jedna volební epizoda.
Kdyby se jí podařilo roli „první poražené“ zvládnout, mohla by se klidně časem objevit v nějaké vládní či jiné funkci, nebo se stát vážnou alternativou v úvahách o příštím českém eurokomisaři.
Jednu věc si však Danuše Nerudová může přičíst jako úspěch už dnes. Ukázala, že žena může být mezi vážnými favority na českého prezidenta. Doufám, že ta příští už to dotáhne až do konce.