Hanák tade bode do skonáni světa
8. května 2022
Reportér 05/2022 · Číslo 93
Hanák tade bode do skonáni světa
Zvětšitfoto Tomáš Poláček
Narodil jsem se v Plumlovské ulici a prvních pět let bydlel v Prostějově. Potom jsme se přestěhovali do Čech, což vedlo k rodinné tragédii, nicméně na Hané mám většinu své rodiny, občas tam jezdívám a líbí se mi – přesně nevím proč. Tak teď to třeba zjistím. Beru si pár dní volna, v Praze startuju skútr (nic jiného neřídím), protrpím šestihodinový přesun studeným deštěm a začínám svou rodnou Hanou křižovat: Jaká dnes vlastně jsi?
Říkanku, jejíž začátek se dostal do titulku, znám z fasády prostějovského zámku, kde za mého dětství bydleli Romové; ačkoli tehdy jim tak ještě nikdo neříkal.
Jedna z mých nejstarších životních vzpomínek je na to, jak k nám na Sídliště Svobody vtrhla vichřice a já vyletěl z kočáru až nad jeřabiny, což se prý ale nemohlo stát a vítr nám jen urval teploměr z okna – no dobře.
Jisté je, že jsem se o něco později málem utopil ve zdánlivě zamrzlém rybníce na druhém konci prostějovského parku, a pak si teda vzpomínám i na to, že můj něžný táta nikdy nekřičel ani netrestal, ale několikrát konstatoval, že budu-li ještě zlobit, nechají mě cikánům, což znělo výhrůžně (tolik k těm Romům).
No a tady je zámecká říkanka celá:
Hanák tade bode do skonáni světa
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
