Virus mezi vládou a vědci

Post Image

Virus mezi vládou a vědci

Play icon
12 minut

foto Profimedia.cz

Začátkem ledna ještě nebylo zcela jasné, jak bude nová vláda covid-19 zvládat. Vznik Národního institutu pro zvládání pandemie, který představil ministr Válek, však jako by potvrzoval problém českého přístupu – mylnou představu, že krizi lze řešit jen z úzkého hlediska jednoho oboru. Pojďme to změnit. A nejen kvůli covidu, ale i příštím krizím, které přijdou.

Je to, jako kdybychom v Česku konečně měli slavný německý Institut Roberta Kocha – tímto způsobem představoval počátkem ledna nový ministr zdravotnictví Vlastimil Válek zřízení Národního institutu pro zvládání pandemie. Obstojí však toto srovnání? Neukazují se i na něm spíše slabiny našeho domácího boje s pandemií? A neprojevuje se na něm dokonce obecný přístup české politiky k vědě a výzkumu, který by se mohl vymstít i při dalších krizích?

Odpovědi na všechny zmíněné otázky se bohužel nezdají uspokojivé, podíváme-li se detailněji na onen český institut a jiné obdobné organizace v cizině.

Nesrovnatelné

Nutno zdůraznit: není určitě špatně, že Česká republika bude zmíněný Národní institut mít. Skupina, která v půli ledna čítala přes čtyřicet členů, se skládá z reprezentativního vzorku expertů spojených převážně s medicínskou stránkou pandemie. Jsou v ní lékaři různých oborů, vakcinologové, odborníci specializující se na oblast statistiky aplikované v přírodních vědách. Přesto je srovnání s Institutem Roberta Kocha, a dokonce i samotné jméno české skupiny zavádějící.

Zmíněný německý institut má u nás skoro až mytickou pověst. Není divu: v radikálně zpolitizované debatě o tom, jak k pandemii přistupovat, se představa apolitické instituce, která radí vládě a požívá obecný respekt, líbí. Problém však spočívá v tom,
že Kochův institut je 130 let stará vědecká instituce, která zaměstnává1 100 lidí, z nichž 450 jsou vědci. Její práce je průběžná, dlouhodobá a soustřeďuje se obecně na oblast veřejného zdraví. Autorita Kochova institutu a zmiňovaná nestrannost se odvíjí právě z této jeho tradiční pozice; není tolik důležité, kdo přesně je každý z těch více než čtyř stovek vědců, kteří v něm pracují. Jinými slovy – značka Institut Roberta Kocha, pojmenovaná po slavném německém lékaři a mikrobiologovi, je primární a životopis či tituly jeho expertů až sekundární: jejich autorita se do značné míry odvíjí od toho, že pracují právě v Kochově institutu.

U nás je tomu však naopak (což byl ostatně i rys předchozích pandemických poradních orgánů vlády). Legitimita Národního institutu pro zvládání pandemie je jednak dána jmény, tituly a životopisy těchto expertů, kteří fakticky představují klíč ke složení skupiny, jednak stojí na tom, kdo skupinu jmenoval, tedy na ministrovi zdravotnictví. Autorita skupiny se vlastně zakládá na autoritě jiných organizací, v nichž zmínění odborníci působí. S nadsázkou řečeno: Národní institut pro zvládání pandemie bude podle představ jeho tvůrců určitě dobře fungovat a mít respekt, protože jeho členy jsou profesoři, přednostové, děkani a docenti dalších institucí.

Pandemie napříč obory

Podpořte Reportér sdílením článku

Vede studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na téže fakultě vystudoval estetiku a následně tam absolvoval doktorandský program Informační věda. Kromě akademické kariéry pracoval i v soukromém sektoru, kde se zabýval sociálními sítěmi. Od roku 2017 do roku 2021 byl ředitelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. V roce 2014 byl v rámci cen českého internetu Křišťálová Lupa zvolen odbornou porotou „osobností roku“.