Úřady online. Už i Česko míří do 21. století

Byznys

Daňové přiznání online, sčítání lidu online, kontrola trestů za řidičské přestupky online. A v dohledné době snad i žádost o vydání nového řidičáku a další úřední úkony bez nutnosti navštívit úřad a čekat s pořadovým číslem na volnou přepážku. České úřady se zřejmě pomalu, ale přece jen začínají posouvat do jedenadvacátého století.

Možná by se tomu dalo říkat „český paradox“. Země, která je ve světě známá tím, že její obyvatelé rychle a nadšeně přijímají technologické novinky – od nových forem placení, nakupování či využívání služeb až po různé elektronické a další hračičky. A zároveň země, kde si drtivá většina lidí pořád pravidelně šoupe podrážky o linoleum na úřadech a za největší technologickou vymoženost státu byly až donedávna považovány datové schránky.

Teď se to snad konečně alespoň trochu změní…

Podstatným impulzem může být novinka letošního roku, bankovní identita. Ta umožní internetový přístup na úřady prakticky každému uživateli elektronického bankovnictví v Česku. V červnu by pak měly do systému přibýt i komerční služby, tedy například internetová komunikace s poskytovateli energií, pojišťovnami, telefonními operátory a dalšími subjekty, kde je třeba ověření skutečné identity zákazníka. Lidé mohou využívat i další možnosti, jak se úřadům prokázat na internetu, ty si ale zatím zvolily řádově jen desítky tisíc obyvatel. Několikamilionová armáda bankovních klientů by podle odborníků měla užívání digitálních služeb státu posunout na novou úroveň.

 

Dvacet let čekání

O vyřizování úřední agendy přes internet z pohodlí domova se u nás hovoří dlouhá léta. „Jsem přesvědčen, že drtivá většina domácností bude nejen vlastnit a bravurně ovládat počítač, ale bude také propojena internetem s nejrůznějšími úřady, institucemi, obchody, firmami, bankami, svými známými, ať již budou ve vedlejší ulici, či třeba na Novém Zélandu,“ těmito slovy obhajoval někdejší poslanec Ivan Langer (ODS) návrh zákona o elektronickém podpisu, který podával spolu s Vladimírem Mlynářem (Unie svobody), Stanislavem Grossem (ČSSD), Cyrilem Svobodou (KDU-ČSL) a dalšími.

Že vám ta jména už nic moc neříkají? Není divu, řeč je o skutečném politickém dávnověku, elektronický podpis se v Poslanecké sněmovně řešil před jedenadvaceti lety. Bylo to v době, kdy Google oficiálně existoval sotva rok a půl, o Facebooku nic netušil ani jeho budoucí zakladatel Mark Zuckerberg a iPhone s dotykovou obrazovkou byl předmět z kategorie science fiction.

 

Už tehdy, v roce 2000, se mluvilo mimo jiné o tom, že bychom měli podávat daňové přiznání elektronicky, že by lidé nemuseli běhat na úřady s žádostmi o řidičák a že místo občanů budou mezi úřady obíhat dokumenty. Nyní, po dvou desetiletích, se tyto představy konečně pomaličku naplňují.

 

Počítač? Papír? Vyberte si

„Naším dlouhodobým cílem je, aby každá služba veřejné správy, kterou lze digitalizovat, byla k dispozici online. Aby si lidé mohli vybrat, zda své úřední záležitosti vyřídí elektronicky, nebo osobně,“ říká Vladimír Dzurilla, šéf Národní agentury pro komunikační a informační technologie (NAKIT), který je zároveň hlavním představitelem státu v oblasti digitalizace. Už dnes lze velkou většinu komunikace se státem a jeho orgány vést prostřednictvím datových schránek. Jenže to není pro uživatele příliš pohodlné, formuláře si většinou musejí tisknout, vyplňovat, následně skenovat a datová schránka jim vlastně ušetří zejména čas, který by strávili cestou na poštu nebo při čekání u přepážky na úřadu. „Chceme, aby se postupně formuláře skutečně přesunuly do online podoby. Takže odpadne tištění a skenování na straně uživatelů a úřady zároveň budou moci tato podání strojově zpracovávat,“ říká Vladimír Dzurilla.

Česká republika v oblasti digitalizace veřejné správy dlouhodobě zaostává. „Nemusíme se dívat hned na úplné lídry, jako je třeba Estonsko, i proti našim nejbližším sousedům jsme dost pozadu,“ říká Ondřej Filip, výkonný ředitel sdružení CZ.NIC, které spojuje přední poskytovatele internetových služeb a je také správcem registru českých internetových domén. Podle něj průběh české digitalizace připomíná známou diskusi o tom, zda byla dříve slepice, nebo vejce. „Stát měl původně představu, že obyvatele vybaví elektronickým občanským průkazem. Nedokázal k tomu ovšem nabídnout dostatek služeb a výhod, aby to bylo pro lidi atraktivní, a ti o to moc nestáli. A protože tím pádem bylo málo těch, kdo by mohli internetové služby státu využívat, úřady necítily tlak na to, aby je chystaly,“ popisuje Ondřej Filip.

Cesta z tohoto kruhu musí logicky vést dvěma směry. Za prvé zařídit, aby dostatečné množství lidí mělo prostředek, kterým na internetu úřadům prokážou, že jsou to skutečně oni. A za druhé mít takovou nabídku a podobu úředních úkonů dostupných na internetu, aby to bylo pro obyvatele jednoduché, užitečné a praktické.

 

S účtem na úřad

Dlouhodobě malý zájem o elektronické občanské průkazy vydávané státem vedl k tomu, že se možnost ověřování digitální identity otevřela i pro soukromé subjekty. Ty tak mohou nyní úřadům garantovat, že pan Čermák z Nádražní ulice v Pelhřimově je skutečně tím správným panem Čermákem, kterého má stát ve své evidenci občanů, řidičských průkazů nebo daňových poplatníků.

Jako první začaly ověřování identity pro komunikaci s úřady poskytovat loni na podzim specializované subjekty, jakými jsou například První certifikační autorita nebo sdružení CZ.NIC se službou MojeID. Od počátku letošního roku pak vstoupil v platnost zákon o bankovní identitě, který otevřel tuto možnost i bankám.

„Aby občan mohl začít používat bankovní identitu ve vztahu ke státním úřadům, musí mít ve své bance internetové bankovnictví a zároveň se jeho identita musí ověřit ve státních registrech, že je to skutečně on. Poté se zaregistruje v Národním bodu pro identifikaci a autentizaci (NIA). Tyto kroky jsme museli udělat pro všechny naše identity, což trvalo od 1. ledna zhruba do poloviny února,“ popisuje Martin Medek, šéf otevřeného bankovnictví České spořitelny. Mezi jejími klienty tak mohlo ke konci března využívat bankovní identitu pro komunikaci se státem přibližně 1,8 milionu lidí. Hned v prvních týdnech – ještě před začátkem sčítání lidu a prvním termínem pro podávání daňového přiznání za loňský rok – možnost elektronického kontaktu s úřady využilo přes šedesát tisíc klientů spořitelny, kteří provedli více než sto čtyřicet tisíc přihlášení. A to je jen jedna banka z pěti, které k poslednímu březnu umožňovaly autorizaci klientů v přístupu k úřadům, dalšími byly ČSOB, Komerční banka, Air Bank a Moneta Money Bank. Ta například ztotožňuje klienty postupně a do konce března mohlo bankovní identitu používat 350 tisíc jejích klientů.

O jaké služby státu mají klienti největší zájem, banky nevědí a vědět ani nebudou. Tak je totiž celý systém nastaven. Můžeme si jej představit jako prostor, který uprostřed rozděluje neprůhledná opona. Tou pomyslnou oponou je už zmíněný Národní bod pro identifikaci a autentizaci (NIA), který od bank přijímá potvrzení identity občanů, ale nedovoluje jim nahlédnout, k jakému účelu je toto potvrzení užito. Na druhé straně úřadům potvrzuje, že identita občana je skutečně pravá, ale nesděluje jim, jaká banka (či jiný subjekt) identitu ověřil. Banka tedy bude vědět, že panu Čermákovi potvrdila pravost jeho přihlášení, ale netuší, jestli platil daně, nebo zkoumal katastr nemovitostí, či své dopravní přestupky.

Toto nastavení celého systému na jedné straně chrání soukromí uživatelů a zároveň umožňuje, aby se člověk přes jedno zabezpečené přihlášení dostal k řadě služeb či úředních úkonů. „Za obrovskou výhodu považuji, že si nemusíte pamatovat či ukládat desítky přihlašovacích jmen či hesel. A zároveň se nemusíte učit nic nového ani se nikde registrovat. Stačí využívat ten způsob, jakým se hlásíte do svého internetového či mobilního bankovnictví,“ říká Martin Medek z České spořitelny.

Zdůrazňuje také, že zabezpečení přístupů k bankovním účtům je velmi důkladné, a proto je i komunikace občanů s úřady prostřednictvím bankovní identity dobře chráněna. „Platí zde stejná základní doporučení jako u vašeho elektronického bankovnictví. Nikomu nikdy nesdělujte své přihlašovací údaje, neodpovídejte na nejrůznější e-mailové či telefonické výzvy k jejich předání a v případě jakékoli pochybnosti kontaktujte svou banku,“ říká Martin Medek.

Pro individuální uživatele i státní úřady je ověřování identity poskytováno ze strany bank zdarma, tak je to stanoveno přímo v příslušném zákonu. Příjem finančních ústavů za poskytování bankovní identity má přicházet od jiných komerčních subjektů.

 

Jednoduše, bez hesla

Ověřování skutečné totožnosti totiž není důležité jen pro úřady, ale také pro řadu soukromých společností. Od distributorů elektřiny a plynu přes vodárenské firmy, telefonní operátory, zdravotní i standardní pojišťovny až třeba po loterijní společnosti, které mají už nějaký čas ztotožnění svých klientů uložené zákonem.

Pro řadu firem by mohlo být levnější a efektivnější, kdyby se samy nemusely zabývat registrací a ověřováním svých zákazníků a mohly si tuto službu zaplatit. Tak alespoň uvažovaly banky od počátku diskusí o zavedení a uznání bankovní identity. Proto se chtěly spojit dohromady a vytvořit pro komerční sektor jakousi obdobu jednoho centrálního přihlašovacího místa.

Zpočátku tento plán drhnul, vznikla totiž dvě sdružení se stejným účelem. Jedno budovala společně tak zvaná „velká trojka“, tedy Česká spořitelna, ČSOB a Komerční banka. Druhé pak založily Moneta Money Bank, Air Bank a Fio banka. Nakonec se ovšem banky spojily a vůči obchodním partnerům budou vystupovat jednotně.

„Požadovali jsme, aby minimálně 40 procent akcií bylo nabídnuto bankám, které nebyly u jejího zakládání. Aby se změnil počet členů dozorových nebo exekutivních orgánů a aby malé banky měly proporcionální reprezentaci ve vztahu k počtu členů v dozorčí radě. A také aby byla zásadní rozhodnutí – ať již v managementu, investicích, nebo dalším strategickém směřování společnosti – učiněna ve shodě s tříčtvrtinovou většinou. Tyto naše připomínky byly vyslyšeny, a proto jsme se rozhodli, že i my podpoříme vizi vybudování jedné společnosti,“ vysvětluje mluvčí Moneta Money Bank Zuzana Filipová, jak se podařilo původní rozepře překonat.

Podle neoficiálních informací mají nakonec noví členové podíl 49 procent a tři místa z pěti v dozorčí radě.

Výsledkem bylo, že společným poskytovatelem služeb pro komerční sektor bude společnost Bankovní identita, a. s. „Je to dobře, obchodní partneři, kteří mají zájem o využívání bankovní identity, chtějí jednoho poskytovatele, jedno řešení a jasná pravidla,“ říká Jan Blažek, který společnou firmu vede. Podle něj bude do konce roku ve společném systému devět z deseti hlavních bank a ta desátá bude v testovacím provozu.

Systém spolupráce mezi bankami a komerčním sektorem bude po technické stránce stejný jako při přihlašování na úřady. Opět vzniknou dvě poloviny oddělené pomyslnou oponou. Banky ověří totožnost klienta, energetické, telekomunikační a další firmy poskytnou službu – a vzájemně o sobě nebudou vědět. Bod spojení (a opona zároveň), který se u státu jmenuje NIA, se v tomto případě bude nazývat BankID.

„Komerční provoz chceme odstartovat od počátku června. Předpokládáme, že od startu budeme mít připojených přibližně třicet významných firem z různých odvětví a další budou přibývat,“ přibližuje Jan Blažek plány společnosti Bankovní identita (ta s velkým „B“ je názvem firmy pro komerční využití bankovní identity s malým „b“ – pozn. red.). Na budoucí klienty chce Jan Blažek apelovat nejen přes úspory, kterých by měli dosáhnout při administrativních činnostech, ale také kouzlem snazšího přístupu. „Když se zjednoduší přístup a klienti si nemusejí pamatovat přihlašovací údaje, návštěvnost násobně roste, klidně čtyřikrát až pětkrát,“ popisuje Jan Blažek svou profesní zkušenost.

Právě spolupráce s firmami je tím, co má provoz bankovní identity zaplatit. „Nabízíme jim dva základní modely spolupráce. Buď jednorázové ověření totožnosti klienta k určitému okamžiku a předání příslušných údajů, nebo dlouhodobou spolupráci na bázi předplatného, kdy budeme poskytovat ověřování průběžně,“ říká Jan Blažek s tím, že většina firem, se kterými jednají, stojí právě o trvalé služby.

I v tomto případě je pro indivi-duální uživatele (klienty bank) služba zdarma, platí za ni firmy, které si ověřování totožnosti objednají.

Lidé, kteří elektronické bankovnictví nemají nebo by jej nechtěli využít pro ověření své identity, mají k dispozici služby dalších nebankovních subjektů. Například již zmíněná služba MojeID od sdružení CZ.NIC má za roky existence v komerčním sektoru – zejména pro registrace domén, internetové obchody a podobně – na 750 tisíc klientů, čtrnáct tisíc z nich si nechalo vytvořit i ověřený přístup k úřadům, který funguje na obdobném principu jako u bank, kde je ovšem klientů pochopitelně více.

 

Země pro budoucnost?

Vládní zmocněnec pro digitalizaci Vladimír Dzurilla si od spuštění bankovní identity slibuje, že výrazně nastartuje přechod obyvatelstva od návštěv úředních čekáren okének k pohodlnějšímu vzdálenému přístupu. „Více než pět milionů lidí dostává možnost snadného přístupu,“ říká a slibuje, že se agenda dostupná na webu bude stále zvětšovat. „Čerstvá novinka je přístup do očkovacího portálu,“ říká Vladimír Dzurilla. A slibuje, že už v řádu několika týdnů by mělo být možné si na dálku přes internet požádat i o vystavení nového řidičského průkazu.

Ondřej Filip, který zblízka profesně sleduje snahy o digitalizaci veřejné správy už více než dvě desetiletí, je preventivně lehce skeptický. „Přesun ověřování identity na soukromé subjekty je obecně pro uživatele pozitivní a může zvýšit tlak na digitalizaci služeb státu pro občany. Záleží ovšem na přístupu konkrétních resortů. A ten je často dost hrozný, včetně hádek uvnitř jednoho úřadu,“ říká.

Zmatky uvnitř úřadů a rozdílná míra ochoty k zavádění internetových služeb pro občany nejsou jediným problémem, který komplikuje digitalizaci a příjemnější styk se státní správou. Ministerstvo vnitra nedávno hlasitě varovalo, že tak zvané základní registry státu – tedy databáze, ve kterých se mimo jiné ověřuje i správnost údajů pro potvrzení bankovní identity – překračují svou životnost a může hrozit jejich zhroucení. To by byla v době, kdy se po předlouhých letech v Česku snad skutečně začíná alespoň rozjíždět digitalizace úředních úkonů, prekérní komplikace.

The country for the future („země pro budoucnost“), jak Česko nazvala vláda v jedné ze svých kampaní, by asi neměla s digitalizací uváznout na zastaralých serverech a nefunkčních databázích.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama