Mít rodinnou značku je to největší štěstí

Byznys

Před třiceti lety, zkraje roku 1990, spoluzakládal firmu Nitro Snowboards. Vybudoval z ní jednu z hlavních značek celého odvětví. V tvrdého byznysmena se však Tommy Delago nikdy nepřerodil. Mluví o tom, že není potřeba vymačkat ze všeho co největší zisk a že důležitější je mít svobodu a dělat si věci po svém.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Před dvaceti lety se zdálo, že snowboardy mohou převálcovat lyže a ovládnout horské svahy. Pak přišel jistý pokles. V jakém stavu je snowboarding dnes?

Přišlo období dalšího růstu zájmu. Zhruba před pěti lety byl trh s prkny ve svém nejnižším bodě. Od té doby vidíme opětovný nárůst celého odvětví a potvrzují to i naše obchodní čísla. Roste nejen prodej, ale i kvalita zákazníků.

 

Jak to myslíte? To se může nějak vyvíjet „kvalita zákazníků“?

Od poloviny devadesátých let až třeba do roku 2010 byl snowboarding velmi módní. V té době si kupoval vybavení na prkno kdekdo, i když třeba jezdil jen minimálně, nebo dokonce vůbec. Markantní to bylo zejména na asijských trzích. Dnes je situace jiná, až na výjimky investují do prken a vybavení ti, kteří pak opravdu jezdí.

 

A u těch je pak větší pravděpodobnost, že budou kupovat i další prkna, boty a podobně…

Proto jsou to z našeho pohledu perspektivnější zákazníci. Pro každého výrobce je samozřejmě skvělé, když v období módní vlny prodá co nejvíce. Ovšem z dlouhodobého hlediska jsou důležití hlavně ti, kteří nakupují opakovaně.

 

 

Řada jezdců také se snowboardingem zestárla…

Před lety to byl sport pro lidi pod třicet, dnes máme jezdce, kterým je hodně přes padesát, nebo i přes šedesát. Kdybychom dříve řekli o nějakém produktu, že je určen pro lidi přes čtyřicet, byla by to sebevražda. Nikdo nechtěl výbavu pro starší lidi, každý se chtěl cítit mladě. To se ale mění. Děláme část prken, která jsou pro starší jezdce, kteří nechtějí dělat kdovíjaké komplikované skoky a ježdění si zkrátka užívají.

 

Konec rivality s lyžaři

Už jsme zmínili pokles zájmu před pár lety. Proč k němu došlo?

Byla to kombinace řady důvodů. Zimní sporty zdražily. Nároky lidí na střediska, hotely, kvalitu lanovek, úpravu sjezdovek vzrostly, každý očekával perfektní servis. Střediska tak hodně investovala, a to se pak promítlo do cen permanentek, ubytování i ostatních věcí okolo.

 

Speciálně v Rakousku nebo Švýcarsku šly ceny hodně nahoru.

Velmi. A teď si vezměte třeba rodinu s třemi čtyřmi dětmi, ta už musí za týdenní hory vytáhnout pořádný balík. Zimní sporty se tak trochu vrátily k někdejšímu statusu zábavy pro bohatší. Mezitím se také změnila image lyžování, posunula se od závodního důrazu spíš k tomu zábavnému, a lyže se tak staly opět atraktivnější.

 

A neposunula se tehdy naopak image snowboardingu až příliš k extrémním sportům? Videa z divokých sjezdů, úchvatné skoky, ovšem možná až příliš vzdálené běžným jezdcům...

Dám vám jeden příklad. Bydlíme v bavorských horách a vždy jeden týden v zimě mají děti ve škole odpoledne bez úkolů a místo nich se věnují zimním sportům. Skvělá myšlenka. Jenže když rodiče dostanou dotazník, kam mají napsat, zda děti půjdou na lyže, nebo na snowboard, mají tam u lyží povinnou helmu a u prkna helmu a chránič páteře. Takže prkno vypadá jako nebezpečnější, i když není. A za tuhle image si trochu můžeme sami, právě zdůrazňováním těch extrémních výkonů.

 

Předpokládám, že když to víte, snažili jste se tu image u své značky změnit.

Myslím, že jsme si to s Nitrem celkem rychle uvědomili a začali v našich videích daleko více zdůrazňovat onu zábavnou složku snowboardingu. Samozřejmě, že k prknům patří i fantastické výkony, ale je to jen malá část. Je to, jako když jdete na artisty do moderního cirkusu, je to úchvatné, rád se podíváte, ale nebudete to zkoušet ani na to nedáte své děti.

 

Před lety byl člověk buď lyžař, nebo snowboardista, dnes se mi zdá, že se ty rozdíly stírají.

Někdejší animozita mezi lyžaři a snowboardisty je pryč. Na začátku byl snowboarding na mnoha kopcích zakazován, lyžaři měli za to, že jim vetřelci na prknech berou svahy. Snowboardisté zase „prkýnkáři“ tak trochu opovrhovali. Smíšené partičky byly velkou výjimkou. Dnes je to naopak naprosto běžné. Někdo jezdí na tom, druhý na onom, jsou spolu a nikdo to neřeší.

 

Myslíte si, že vašemu odvětví pomohlo, když se stal snowboarding olympijským sportem?

Olympiády bývají spojeny s národním fanděním, což je v pořádku. Ale snowboarding je v tomhle směru trochu jiný, naše hvězdy mají fanoušky a followery všude po světě a je jedno, zda jsou z Norska, Finska nebo odjinud. Řekl bych, že olympiády s byznysem moc nehýbou. Výjimkou by mohla být ta příští.

 

Tím, že se snowboarding představí na hrách v Číně?

Okamžitý efekt se dá očekávat téměř s jistotou. Čínský trh je na tom podobně jako japonský nebo evropský před dvaceti lety, snowboard se stává pro malou část populace „super cool“ záležitostí. Olympiáda v roce 2022 to určitě ještě podtrhne. Ale podstatné z pohledu byznysu je, nakolik to bude jednorázový efekt a zda z něj něco zůstane v delší perspektivě. Osobně nejsem velkým příznivcem podobných megaakcí.

 

Nemačkat každý cent

Nitro je na trhu právě třicet let. Jak jste se dali dohromady s druhým spoluzakladatelem, Seppem Ardeltem, a dospěli ke společné firmě?

Na prkně jsem začal koncem sedmdesátých let, pak jsem se stal profesionálním jezdcem značky Sims. Jezdil jsem světový pohár, testoval prkna, podílel se na propagaci i vývoji nových produktů. Měl jsem tak jasnou představu o tom, jak se má udělat dobrý snowboard. Sepp měl kořeny ve windsurfingu, byl tehdy šéfem významné distribuční firmy. Přes své kontakty se dostal k možnosti získat licenci na design, výrobu a prodej nové řady prken pro už zavedenější značku. Oslovil mne přes společného známého a začali jsme se o tom bavit.

 

Proč tedy nezůstalo u vývoje a výroby prken pro někoho jiného?

Během společné práce jsme přišli na to, že dovedeme vyvinout i sériově vyrábět opravdu dobré snowboardy. Požadované licenční poplatky za to, že budeme námi vytvořená prkna prodávat pod zavedeným brandem, nebyly zrovna malé. Tak jsme se v lednu 1990 rozhodli, že půjdeme do vlastní značky.

 

Jak jste došli zrovna ke jménu Nitro?

Nitro mělo být jméno jednoho z modelů, které jsme měli chystat v rámci oné licence. Připadalo nám, že to dobře zní, a rovnou jsme z toho udělali název celé značky.

 

Na trhu v té době už byly zavedené firmy Burton, Sims a další. Jak jste na něj pronikali vy?

Pomohly kontakty s distributory i to, že jsme znali spoustu dobrých jezdců a některé z nich jsme získali k nám do týmu. Měli jsme dobrá prkna s pěkným designem a prezentovala je zajímavá jména.

 

Nitro je původem evropská firma, přesto jste začínali v Americe. Je to klíčové místo, kde se musí snowboardová firma uchytit?

Rozjeli jsme firmu v Seattlu, protože v našem sportu je vždycky klíčové být na americkém trhu. Jinak se považujeme za globální značku, jsme pěkně rozprostřeni po celé planetě. Oficiální sídlo společnosti máme ve Švýcarsku, vývojové studio v Německu, kde i žijeme. Ale nepovažujeme nějaký trh za domovský, všechny jsou pro nás důležité, německý stejně jako italský, francouzský, český…

 

Jste jednou z mála značek, jež se nestala součástí velkého lyžařského koncernu. Hodláte i nadále usilovat o udržení samostatnosti?

To, že jsme soukromě vlastněný rodinný podnik, považujeme za jednu z výrazných stránek, která nás odlišuje od většiny konkurence. Nehodláme prodávat firmu ani podíl v ní. Máme štěstí, že jsme rodinná značka a že děláme, co nás baví. Pracujeme v prostředí, ve kterém chceme, a s lidmi, které jsme si sami vybrali. Nemáme možná takové finanční zdroje jako velké koncerny, ale taky za námi nemůže nikdo přijít s tím, že něco dělat musíme nebo nesmíme. Nelišíme se ovšem jen vlastnictvím, ale i stylem, jakým svůj byznys provozujeme.

 

V jakém smyslu?

Řada našich konkurentů omezila národní distributory, ale s tím také komunikaci s prodejci a zákazníky. To my nechceme, věříme, že má smysl být v osobním kontaktu. A při mé letošní túře, kdy v rámci třiceti let od založení firmy objíždím mnoho obchodů, slyším, že to naši partneři a zákazníci oceňují.

 

Nemuseli byste se ale s distributory dělit o marže…

A k čemu by to bylo? Myslím, že se dá dělat byznys a rozumně fungovat i tak, že nemusíte vymačkat ze všeho poslední cent nebo neustále šroubovat ceny nahoru. Raději budu mít kvalitní distribuci a ušetřím třeba na tom, že nebudu dělat na každý rok komplet novou produktovou řadu.

 

V čem je to efektivnější?

Když všechno každý rok měníte, automaticky jdou starší řady do slev. A pokud mám dobrý produkt, může vydržet dvě sezony a déle vydělávat za standardní ceny. Nedáváte tolik peněz do vývoje a nejdete tak brzy do slev. Nadčasovější produkty vám tak přinášejí lepší výsledky. Nejde to u všech, ale u části rozhodně ano.

 

Platí, že jste spolu se Seppem Ardeltem stále největšími vlastníky firmy?

Sepp měl před pár lety zdravotní problémy, takže se stáhl z každodenního provozu. Mezi spoluvlastníky tak máme více členů našich rodin, ale stále jsme rodinný podnik.

 

V Česku se nám daří

V první sezoně před třiceti lety jste vyrobili sedm tisíc snowboardů. Kolik jich produkuje Nitro dnes?

Je to kolem osmdesáti tisíc prken ročně.

 

Vedle prken děláte i vázání, oblečení a další sortiment. Jak se dnes jednotlivé druhy zboží podílejí na celkových tržbách firmy?

V botách jsme velmi silní, ty mají podobný finanční objem jako prkna. Vázání se vyvíjí také dobře, byť v objemech je o něco níže. S oblečením je to obecně těžší, ať už se to týká vývoje a následné výroby v Asii, nebo objemu prodeje. Ale to neplatí jen pro nás, ale i pro ostatní hráče na trhu. Je tam také větší konkurence.

Kde jsou vaše největší trhy?

V Americe a Kanadě, Čína velmi narostla, v Evropě to jsou všechny tradiční země, kam zasahují Alpy. V Německu, Švýcarsku a Itálii jsme v prknech číslem jedna. Máme velký odbyt v Austrálii, slušný a stabilní je také japonský trh. Jsme široce rozkročení. Řada značek prodává většinu produkce na domácím trhu a pak má něco málo jinde, u nás to tak není.

 

Nitro Snowboards je na českém trhu od poloviny devadesátých let. Jak se vám tady daří?

Český trh je samozřejmě menší, ale dělá nám radost. Jsme tu dlouhodobě ve velmi dobré pozici. S českými distributory pracujeme už pětadvacet let, dokonale znají DNA naší značky a my zase důvěřujeme jejich znalosti trhu.

 

Takže nedáváte distributorům plány, kolik toho mají prodat?

Ne, proč bychom to dělali? Distributor je logicky motivován, aby budoval co nejlepší pozici na trhu, vždyť z toho má marži. K čemu mi bude, když někomu nadiktuju zvenčí nějaké číslo, on ho třeba i dosáhne za pomoci vyšších slev či výdajů do marketingu, a pak to zase spadne? Takové podnikání nedává velký smysl.

 

Prkna mě pořád baví

Jaká je vaše osobní role ve firmě? Co je hlavní náplní vaší práce?

Oficiálně jsem v čele představenstva. Kromě toho se ale stále věnuji navrhování prken, tedy nikoli designu, ale technickým parametrům. Takže pořád dělám snowboardy a pořád je to to, co mě nejvíc baví.

 

Jste na trhu právě třicet let. Co musíte dělat, abyste na něm byli další desetiletí?

Hlavní je dělat byznys se správnou motivací. Nepotřebuju bohatnout, stačí, když dobře uživím rodinu. Musíme část peněz investovat zpět do rozvoje našeho sportu. Je to naše zodpovědnost, vždyť jsme díky tomu trhu vyrostli, tak to musíme vhodnou formou vracet. Stejně jako máme zodpovědnost za lidi, kteří u nás dělají, a za osudy a prosperitu jejich rodin. A abychom to všechno mohli zvládnout, musíme mít jednoduše dobré produkty, to je klíč.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama