Kde si s pandemií poradili a kde vůbec: Nový Zéland a Brazílie

16. května 2020

Rybářský přístav Moeraki. Novozélandský Jižní ostrov.

Profimedia.cz

Situaci na Novému Zélandu, kde se podařilo nemoc COVID-19 téměř vymýtit, přibližuje český cestovatel a filmový dokumentarista Jakub Freiwald. O důvodech, proč se z Brazílie stává dramaticky rychle nové ohnisko koronavirové pandemie, vypráví slovenský manažer Juraj Vajda.

„Přijde mi lepší přečkat karanténu v zemi, která je extrémně přísná, ale kde víš o všech krocích dopředu,“ říká fotograf a kameraman Jakub Freiwald, který se svou přítelkyní během své pracovně-turistické cesty uvízl u protinožců.

Nový Zéland stanovil čtyři fáze, jak se s koronavirem potýkat. Od 25. března do 27. dubna bylo souostroví v nejvyšším stupni karantény. „Zakázán byl pohyb mezi jednotlivými městy. Do práce mohli jen takzvaní essential workers, tedy například policisté, zaměstnanci obchodů s potravinami, lékáren a benzinek nebo také zemědělci, kteří potřebovali dokončit probíhající sklizeň,“ vysvětluje devětadvacetiletý muž.

Nebývalé množství času bohatě využil: s přáteli cvičil, učil se chodit po slackline (popruh natažený mezi stromy), vyráběl si domácí džus, hrál za domem nohejbal, chodil na ryby nebo editoval videorepotáže z minulých cest.

Kdo nahradí Číňany?

„Opakovaně se zdůrazňovalo, že se máme uzavřít do co nejmenší bubliny a od ostatních lidí si držet odstup. Naopak roušky se tady vůbec neřešily. Jen tu a tam s ní někoho potkáš v obchodě,“ říká Freiwald, kterého pandemie zastihla na venkově Jižního ostrova. Projížděl tudy svou obytnou dodávkou, kterou používá při svých opakovaných návštěvách Nového Zélandu.

Nový Zéland zaznamenal k 16. květnu 1 498 případů a 21 obětí, během některých dní setrvával přírůstek na nule. Kromě respektu k vládním opatřením a dobrému trasování pohybu nemocných pomohlo ke stlačení statistik na minimum i to, že jde o řídce obydlenou zemi s pěti miliony obyvatel, kde je snadnější dodržovat vzdálenost mezi lidmi.

Podpořte Reportér sdílením článku