Lidi

Víte, já v posledních dnech skutečně dobře spím, říkal mi před pár dny jeden z úspěšných českých podnikatelů. Nejméně tři roky jsem měl pocit, že to takhle nemůže ve světě běžet donekonečna a musí něco velkého přijít, no a je to tady, pokračoval s tím, že samozřejmě cítí s nemocnými i pozůstalými obětí, ale je rád, že za současnou krizí stojí virus a ne lidská hloupost nebo nenávist.

Myslím, že měl pravdu. Ne snad, že bych také cítil „něco ve vzduchu“, naopak, patřil jsem vždy k těm, kdo věří v dobré zítřky. Teď je jasné, že to dobré není a hned tak nebude. Podstatné ovšem je, zda se k sobě i v těžkých časech dovedeme chovat jako lidi, a ne jako zvěř.

Právě lidský, tedy slušný a rozumný, přístup je potřeba víc než jindy. Bylo by skvělé, kdybychom se k nemocným dovedli chovat s respektem a snahou pomoci, a ne jako k prašivým či malomocným. Pokud se někdo nakazí virem, není to (v drtivé většině případů) jeho chyba. Stejně tak bychom neměli podléhat temným náladám, kvůli kterým budeme tu chataře, tu lyžaře nebo cizince považovat za ohrožení národa. Nemluvím teď o těch, kteří se chovají jako nezodpovědní pitomci, takových je ovšem menšina.

Bylo by dobré, kdyby se orgány veřejné moci občas nechovaly… inu, jako orgáni. Nevím, kde se v nich bere ta touha okamžitě někoho zpeskovat, aniž by znaly skutečný stav věcí. Primátor vyčte pacientce nezodpovědné chování, aby se ukázalo, že testem v soukromé laboratoři naopak projevila zvýšenou odpovědnost. Ministerský předseda označí nemocného za provokatéra a pak se omlouvá. Podobně jako hygienička, která veřejně sepsuje údajně chybující zdravotnici. Ministr zase naznačuje, že personál do nemocnice zavlekl nákazu…

Samozřejmě, situace je náročná a vypjatá. A právě proto bychom měli mít pořád na paměti, že je řeč o lidech, zcela konkrétních, se jmény, osudy, rodinou a blízkými. To obzvlášť platí, pokud se mluví o obětech pandemie. Oznámení ve stylu „byl starý a měl jiné nemoci“ možná má tlumit paniku, ale vůči zesnulým a jejich rodinám je mimořádně necitlivé. Nemocní ani oběti nejsou žádná anonymní čísla v kolonkách.

Milé čtenářky, milí čtenáři, ano, je to tady a ne, není to nic pěkného. Když se ovšem dovedeme chovat jako lidi, budeme moci dobře spát. Nejen během pandemie, ale také až odezní. Přeji vám spoustu sil, optimismu, pevné nervy, a především hodně zdraví!

P. S.: Příští číslo vychází v pondělí 11. května.