Komu se to povede, mít kapelu snů?
15. září 2019
Reportér 09/2019 · Číslo 61
Komu se to povede, mít kapelu snů?
Zvětšit
Srpen 2019. Nová deska kapely PSH je skoro hotová, všichni tři kluci se potkají ve studiu. Práci má hlavně ten nejméně známý, tedy DJ Mike Trafik – míchá hudební podklady. Vladimír 518 se najednou začne v křeči válet po koberci, je mu příšerně, a přesto promlouvá do duše nejstaršímu Orionovi: „Podívej se na mě, vole, takhle můžeš při svým životním stylu brzy vypadat taky, něco se ti stane!“ Orion se hluboce zamyslí: „No, může,“ přikývne. „A taky nemusí.“
Začalo září. Členové PSH dnes odtajní novou desku; večer ji chtějí pustit padesátce kamarádů a pozvali i nás s fotografem.
Sraz jsme si dohodli o pár hodin dřív, a to s tím, že se nejdřív trochu projdeme po Praze – po místech, která jsou pro kluky z nějakého důvodu důležitá.
Sejít se máme na Žižkově, na Kostnickém náměstí. Nevím, proč tady, ale jsem rád. Náměstí s parkem od mé poslední návštěvy nečekaně prokouklo, je tu nová kavárna, moc pěkná moderní dřevostavba.
„Kafe máte dokonalý, slečno!“
Překvapí mě, když s pouhým pětiminutovým zpožděním dorazí Orion, všeobecně považovaný za „otce českého hiphopu“. Orion, který PSH před téměř třiceti lety zakládal (tehdy té kapele všichni říkali Peneři strýčka Homeboye), na srazy obvykle chodívá, jak se mu zlíbí, a někdy nepřijde. Ale dnes je tady! Ve tvářích lehce zarudlý, uzívaný, mám pocit, že toho v posledních dnech moc nenaspal, což by nebylo nic divného. Vždyť je to Orion, totální bohém, i ve svých třiačtyřiceti letech flamendr a pankáč se vším všudy, na tom se nejspíš nikdy nic nezmění.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
