V kolébce bombardina a olympijských medailí

Pozor na jazyk, v Livignu ostatní lyžaře nepomlouvejte! Je dost pravděpodobné, že by vám mohli rozumět, nejčastějšími hosty po Italech a Němcích jsou tu právě Češi. Ročně tady zaplatí za sto tisíc noclehů a nejčastěji přijíždějí na týden, hrubým propočtem se sem tedy podívá šestnáct až sedmnáct tisíc Čechů ročně. Pro představu: skoro celý Benešov. Co způsobuje, že se tolik našinců zbláznilo do jednoho ze vzdálenějších alpských středisek (z Prahy je to sem 660 kilometrů) a ještě se sem opakovaně vrací?

Jeden velký mrazák

„S naší čtyřicetičlennou partou vyrážíme někam do Alp rok co rok. A když jsme objevili Livigno, dlouho jsme pak nehledali nic jiného,“ říká Petr Žižka, ostravský novinář a podnikatel. Pochvaluje si dokonale upravené sjezdovky a skvělý sníh, za který Livigno vděčí zdejšímu uzavřenému „kotli“ ve vysoké nadmořské výšce. „Je to jeden velký mrazák: studený vzduch klesá dolů a v údolí zůstává chladno. Díky tomu je sníh správně křehký, žádná kaše,“ vysvětluje Žižka.

Samotné městečko se táhne údolím s takřka stejnoměrnými protilehlými svahy, všechny ubytovací možnosti se tedy nacházejí blízko vleků a sjezdovek. Auto je tak možné na celý týden odstavit na parkovišti u hotelu a popojíždění skibusem bývá zábavné. „Atmosféra tu bývá opravdu skvělá. Jednou jsme při návratu ze sjezdovky zpívali v autobuse české lidovky a když jsme spustili Škoda lásky, postupně se přidávali skoro všichni včetně řidiče,“ vzpomíná Petr Žižka.

Milá bezcelní tradice

V Livignu je k mání o poznání levnější alkohol, například litr finské vodky pořídíte ve zdejším supermarketu za sedm až osm eur. Už v dobách Napoleona tady totiž vznikla bezcelní zóna. Při dlouhých zimách a záplavách sněhu bývalo Livigno velkou část roku odříznuté od zbytku světa, jediná cesta vedla serpentinami přes Bormio – až do roku 1965, kdy byl zprovozněn desetikilometrový tunel Munt la Schera ze švýcarského kantonu Graubünden.

Tunel je jednosměrný a donedávna se tu o víkendech tvořily dlouhé kolony. Místní to vyřešili jednoduše: do deseti ráno se z Livigna při sobotní výměně turnusů odjíždí, do šesti večer přijíždí. Průjezd stojí 30 eur, v sobotu 35 eur.