Polské snění v rumunském Maramureši
ObrazemPolský fotograf Tomek Deko jezdil dlouho po střední a východní Evropě, než objevil svůj ráj – chudý zemědělský kraj Maramureš, nejsevernější části rumunských Karpat. Přes deset let se tam vrací, aby dokumentoval místní život, dokonce se kvůli tomu naučil rumunsky.
DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Tomeka zaujaly v Maramureši mezilidské vztahy, místní kultura a soužití člověka s přírodou. Tedy hodnoty, které fotograf – původem ze Slezka – v současném Polsku postrádá. „Mám pocit, že až příliš ochotně přejímáme unifikované globální hodnoty a zapomínáme na tradice. Ten kraj si mě ale získal hlavně pohostinností. Místní mě vzali mezi sebe, takže jsem mohl bezprostředně sledovat každodenní rituály jejich rodinného života. Připomínalo mi to ty nejhezčí vzpomínky na moje dětství.”
Podobně jako třeba zakarpatská Koločava, i Maramureš se po pádu železné opony a rozšíření Evropské unie proměňuje v oblíbenou turistickou destinaci. Ručně šité kroje, které trvalo vyrobit až jeden rok, vytlačují čínské napodobeniny. Vstřícnost a pohostinnost místních začíná nahrazovat kalkul a zároveň únava až nevraživost – turisté se totiž ne vždy chovají k místním s respektem jak se na návštěvu sluší. I proto bylo pro polského fotografa důležité dokázat se dorozumět…
„Domluvím se anglicky, německy a rusky, ale v Maramureši jsem měl smůlu. Naučit se rumunsky bylo nezbytné, protože když se snažíte mluvit jejich řečí, lidé vás lépe přijmou a pustí k sobě, což se turistům stává čím dál vzácnější. Zpočátku vstřícní obyvatelé jsou podle Tomeka dnes spíše podezíraví. Peníze, které začaly do Rumunska proudit po vstupu do EU, zjednodušují tvrdý život, ale na druhou stranu útočí na tradice. Ubývá dřevěných domů, z polí mizí koně, studny nahrazují vodárny.
„Na mnoha místech v Maramureši je naštěstí pořád ještě cítit důraz na vlastní kořeny a životní styl. Přibývá podnikatelů, kteří třeba jezdí v luxusní limuzíně, ale přitom na sobě mají kroj a jsou na to hrdí,“ vypráví Tomek Deko a dodává: „Spousta lidí odtud odešla na Západ vydělávat peníze, ale málokdo mizí natrvalo. Většina se pravidelně vrací za svými rodinami, přáteli. Cítí se tu nejlépe, zvlášť při tradičních oslavách, třeba na svatby se schází dvě až tři stovky hostů.”
Autor je fotoeditor a dokumentarista
Rozsáhlou fotogalerii si můžete prohlédnout zde.
Sdílení
