Proti všem. Islamisté jako husité.

Přichází vzácný okamžik, kdy se myriáda protiřečících si zájmů téměř všech blízkovýchodních hráčů dočasně protne v jediném jednotícím bodě? Nastane situace, že dění v dálném kraji konečně porozumí i náhodný kolemjdoucí, nebo dokonce i český prezident? Už to tak vypadá.

Jednota Kurdů a šíitů

Islámský stát hubí šíity, příslušníky druhé nejpočetnější větve islámu, jako obtížný hmyz. Považuje je za odpadlíky od sunnitské víry, jejíž rigidní, dehumanizovaný výklad sám zastává. Proti IS proto v jednom šiku stojí Írán, globální patron všeho šíitského. Plus jeho spojenci a vazalové: pravidelná armáda podřízená vládě v Bagdádu, dále milice, které irácká vláda podporuje a také hnutí Hizballáh, sdružující radikální libanonské šíity.

Přinejmenším verbálně se proti IS staví rovněž syrský diktátor Bašár Asad, který jako příslušník náboženské společnosti alavitů našel v šíitech spojence. Jeho vojáci se do nadcházejícího střetu s IS zřejmě nezapojí, nebudou ale ani škodit.

S Islámským státem přímo na zemi – v severních regionech Iráku – bojují Kurdové, kteří jsou zde doma. Ač z drtivé většiny sunnité, Kurdy teď více než víra spojuje etnická příslušnost. Islamistická hrozba totiž dokázala překonat kdysi zásadní rozepře mezi Kurdy samotnými a tak nyní proti IS společně bojují Kurdové z Iráku, Sýrie, Íránu, Turecka a vlastně celého světa, a to zčásti vyléčení marxisté i téměř přesvědčení stoupenci demokracie.

Znepřátelili si sunnity

Tím ale výčet nepřátel Islámského státu nekončí. Do války s radikály se zapojila řada sunnitských zemí, kromě Jordánska, Egyptu, Emirátů či mezinárodně uznávané libyjské vlády k nim patří také Katar a Saúdská Arábie. Tyto dvě monarchie přitom patří k nejčastěji zmiňovaným sponzorům IS, chtěly tím vzdorovat šíitsko-alavitské hegemonii v Iráku a Sýrii. Proč změnily názor?